Hromadné vraždění v Kongu, které nikomu nevadí

29. 8. 2006 / Daniel Veselý

Připomeňme si historické souvislosti, v kterých se osud této země vyvíjel.

V roce 1885 vyhlásil belgický král Leopold II. svobodný stát Kongo. Když v roce 1909 tento panovník zemřel, zanechal za sebou v důsledku vražedné politiky naprosto vydrancovanou zemi a 10 milionů mrtvých Konžanů. Země byla přejmenována na Belgické Kongo a stala se jedinou belgickou kolonií. Nutno poznamenat, že Belgičané svoji destruktivní politiku nezměnili, a přispěli tak k zformování národního osvobozeneckého hnutí, v jehož čele stanul charismatický Patrice Lumumba.

V roce 1960 byla národním hnutím odstraněna belgická nadvláda a vyhlášena samostatnost. Lumumba byl zvolen premiérem nového státu a prezidentem se stal J.K. Vuba. Belgie a ostatní západní státy hleděly s nevolí na svobodné Kongo a pod patronací OSN zosnovaly intervenci, která měla svrhnout demokraticky zvolenou vládu a instalovat neokoloniální režim. Ještě týž rok provedl prozápadní politik J.D. Mobutu puč a zahájil válku proti Lumumbovi a jeho přívržencům. V lednu roku 1961 byl Patrice Lumumba a jeho dva spolupracovníci zavražděni. Jeho jméno se stalo symbolem boje proti kolonialismu.

V roce 1965 soustředil J.D. Mobutu s americkou pomocí ve svých rukou veškerou moc v Kongu. Vydal novou ústavu, zavedl vládu jedné strany -- Lidového revolučního hnutí, sám sebe prohlásil neomezeným diktátorem a otevřel svou štědrou náruč západním korporacím, které začaly nemilosrdně exploatovat konžské nerostné bohatství -- diamanty, zlato, niob, kobalt, měď, uran a ropu. V roce 1971 přejmenoval zemi na Zair. Potlačoval veškerou zbývající opozici, kterou spatřoval především v církvi. Vládl nerušeně přes třicet let, stal se pohádkově bohatým díky rozkrádání přírodních zdrojů, zatímco civilní obyvatelstvo čím dál víc strádalo.

V roce 1997 byl Mobutu svržen vojenským pučem, za kterým stála CIA. Na jeho místo nastoupil Laurent Kabila, země byla znovu přejmenována, tentokrát na Konžskou demokratickou republiku. Avšak ani tentokrát si sužovaná země a zbídačené obyvatelstvo neoddychly. Kabilovu drakonickou vládu provázelo sílicí násilí mezi znesvářenými pašeráky nerostného bohatství a vládními vojsky. Situace se zhoršila, když na Kongo v roce 1998 zaútočily vojenské jednotky z Ugandy a Rwandy a celý konflikt nabyl větších rozměrů. V lednu roku 2001 byl Kabila zabit a na jeho místo nastoupil jeho syn Joseph Kabila. Boje však pokračovaly dále.

Podle zprávy organizace Human Rights Watch publikované v roce 2005 existuje spletitá spojitost mezi ozbrojenými pašeráky, zahraničními korporacemi, ilegálně těžícími nerostné bohatství, i vládními oddíly, a jsou navázány těsné styky vysoce postavených politických činitelů v OSN i jiných nejmenovaných politiků s těmito zločineckými organizacemi.

Na obranu drancujících pašeráckých hord se postavily západní právnické firmy se zjevným úmyslem vytvořit legitimní prostředí nelegálním transakcím i přímým válečným zločinům. Existuje několik stran konfliktu, a každá z nich sleduje své cíle.

Situace, kdy mezi sebou bojují znepřátelené rebelující armády, s přímou účastí zahraničních firem, je značně nepřehledná a postrádá jakýsi celistvý rámec, v jehož hranicích by se tyto boje daly omezit a nejlépe zastavit.

Zlí jazykové tvrdí, že nečinnost, která panuje ohledně konžské tragédie, má své geopolitické a ekonomické důvody. Ve střední Africe existují brutální diktatury, které udržují přátelské diplomatické vztahy se západními zeměmi, především s USA - například Rovníková Guinea, Uganda, ale i Kongo.

Západ pod hlavičkou OSN by neměl připustit, aby zbrojařské firmy zásobovaly zbraněmi válečné frakce, které bojují mezi sebou. Mělo by být vyhlášeno embargo na dovoz zbraní a příslušné zbrojařské korporace by měly být tvrdě potrestány. Západní země by neměly podporovat rebelské milice ani vládní jednotky; naopak, měly by přispět k vytvoření příznivého politického klimatu všemi dostupnými diplomatickými prostředky -- prací nevládních organizací, zevrubnějším informováním o tragédii renomovanými světovými médii.

Mezinárodní trestní soud (ICC) musí kvalitně a spravedlivě fungovat. Je třeba zahájit trestní stíhání představitelů zahraničních korporací, zkorumpovaných politiků i povstalců za válečné zločiny nevídaných rozměrů a rabování rozsáhlého nerostného bohatství v Kongu. Světová banka a Mezinárodní měnový fond musí radikálně změnit svou destruktivní ekonomickou politiku -- přinejmenším odlehčit uměle vytvořený dluh, který splácejí ti, kteří z půjček Světové banky nezískali většinou nic. Tyto peníze je nutno investovat do rekonstrukce zničené země.

Úloha světových médií a jejich poměr k této tragické kauze je ostudou. Periodika jako Washington Post, Boston Globe, Time, New York Times nijak svými články nepřispívají k zmírnění tragédie, naopak často mlží a překrucují skutečné události ze zištných důvodů.

Role OSN od prvních demokratických voleb v Kongu a zavraždění Patrice Lumumby je v tomto konfliktu odsouzeníhodná. Působení organizací zabývajícími se lidskými právy (Human Rights Watch a Amnesty International) v regionu je přinejmenším sporné, vezmeme-li v úvahu, že jejich činnost doposud nepřinesla viditelné výsledky.

V dnešním Kongu je celková situace děsivá -- docházelo a stále dochází k masovému znásilňování žen. Oficiálně se uvádí, že během několika let konfliktu došlo k čtyřiceti tisícům znásilnění, šíření viru HIV a nemoci AIDS je přímo pandemické, v zemi jsou tisíce sirotků, kteří jsou násilně verbováni válčícími stranami, desetitisíce nevinných civilistů jsou stále vražděny -- tragédie roste do apokalyptických rozměrů.

A mezinárodní společenství? OSN již mnohokrát prokázalo svou naprostou neschopnost při řešení kauz Izrael-Palestina, Rwanda, Kuba, Darfúr, Haiti, atd. Co se ale dá očekávat od organizace, která není schopná alespoň symbolicky odsoudit nedávný cílený izraelský nálet na budovu OSN v jižním Libanonu, při němž přišli čtyři pracovníci této organizace o život?

Použité zdroje:

www.wikipedia.org

www.zmag.org

www.globalpolicyforum.com

www.hrw.org

 

Vytisknout