Katrina po roce -- využitá příležitost

29. 8. 2006 / Helena Franke

Při vysokých teplotách a vlhkosti vzduchu se z vody stal okamžitě zdroj nebezpečných infekcí. Do třetice se na katastrofických následcích hurikánu podílela především liknavost, rasismus a samotná logika politiky lokálních a federálních úřadů USA, kteří svým jednáním zapříčinili otřesnou humanitární krizi v následujících dnech po odeznění hurikánu. Odhadovaný počet obětí se pohybuje kolem 1300. Náklady na opravy a škody způsobené hurikánem byly vyčísleny na 10 až 25 miliard a ekonomická ztráta na 100 miliard dolarů.

Americký zlý sen

Katrina odkryla obrovské nedostatky v sociálním systému USA a demýtizovala tuto velmoc jako blahobytný ráj a zemi neomezených možností. V hromadných sdělovacích prostředcích se konečně řeklo, že v USA žijí také chudí lidé. Pro některé zaryté zastánce amerického snu bylo možná překvapení, že v USA existuje také jiná než střední třída.

Katrina přesně ukázala, jak funguje americký blahobyt. S vlastními penězi v kapse se můžeš zachránit. Spolehneš-li se na stát, jde ti o krk. Po několika dnech byla část nejchudších obyvatel postižených záplavami evakuována prakticky bez ničeho do odlehlých oblastí USA.

Od té doby se ve sdělovacích prostředcích o osudu lidí, kterým v mnohých případech zbylo jen oblečení, které měli v době evakuace na sobě, vůbec nehovořilo. Jeden z politiků hned po katastrofě uvedl, že Bůh dokázal to, co se z hlediska dlouhodobého záměru lokálního rozvoje místním politikům dosud nepodařilo.

Eliminoval problémové zóny New Orleans, rozuměj chudinské čtvrtě, kterých je v New Orleans více než luxusních turistických čtvrtí, a odsunul jejich obyvatele z regionu.

Obnova New Orleans

Uběhl rok od katastrofické události a přes velké sliby Bushova kabinetu o pomoci především chudé části katastrofou postiženého obyvatelstva se mnoho nezměnilo. Úroveň infrastruktury, bydlení, zdravotnických a vzdělávacích služeb je otřesná.

Zhruba jen polovina veřejných komunikací je zrekonstruována, funguje pouze 17 % veřejných autobusů. Tyto údaje jsou stejné jako v lednu tohoto roku. Dodávky pohonných hmot a elektřiny dosahují pouze 41 a 60 procent stavu před hurikánem.

Chybí domy, veřejné instituce i komunikace. Ve městě je vysoká nezaměstnanost a s ní souvisí i růst kriminality. Většina lidí postižených Katrinou stále bydlí v provizorním ubytování, ať už se jedná o azylové, pečovatelské nebo o provizorní mobilní domy.

Přes 200.000 příslušníků dělnické třídy, většinou afroamerického původu, stále žije roztroušeno po více než 44 různých státech. Pouze necelá třetina obyvatel New Orleans měla možnost se do města vrátit, je to asi 171 000 obyvatel, tedy 37 procent původní půlmilionové populace.

V celé oblasti včetně předměstí New Orleans a okolních měst žijí asi tři čtvrtiny z původního 1,5 milionu populace před 29.8. 2005. Zdá se, že někteří se už nikdy fyzicky do svého New Orleans nevrátí. Pochvalný výrok nejmenovaného politika o božím zásahu v New Orleans se totiž rok po katastrofě potvrdil.

Lokální úřady totiž rozhodly, že domy, na kterých jejich majitelé neprovedli do letošního 29.8. zásadní opravy, budou zabaveny a posléze strhnuty buldozery.

Paradoxem ovšem je, že řada majitelů (příslušníků nejchudší sociální vrstvy) nedisponuje potřebnými financemi na opravu domů, nejsou na svépomocné opravy uvolňováni ze zaměstnání a nemohou si logicky na opravu ani nikoho najmout.

Situaci dovádí ad absurdum ještě další detail. Majitelé poničených domů mají totiž projevit o své nemovitosti městu zájem. Pakliže tak neučiní, město bude považovat nevyjádření majitelů jako jejich souhlas s demolicí.

Problém ovšem je, že řada obyvatel, přebývajících po všech koutech USA, nemá často o záměrech radnice ponětí. Často vůbec nevědí o aktuální situaci ve svém původním bydlišti, o tom, zda-li funguje infrastruktura apod.

Informace o zamýšlených demolicích jsou sice dnes už zveřejňovány (po nařízení soudu), ale pouze na webových stránkách či v lokálním tisku New Orleans, ke kterým se většina postiženého obyvatelstva jen velmi obtížně dostane. Federální média o tomto tématu mlčí.

Majitelé poškozených nemovitostí tak přijdou nevědomky, ale z hlediska úřadů zcela legálně, o své domy ještě před tím, než dorazí platby z pojišťoven a dávky z přislíbených federálních fondů. Boží vůli se trochu napomohlo a business může začít.

Pod svícnem největší tma

Už jsme si zvykli, že se politikové Spojených států amerických velmi rádi angažují do boje za mír a obnovu ekonomie či infrastruktury v jiných katastrofami postižených zemích. Občas jsou tyto zájmy dokonce ekonomicky nezištné jako v případě U.S. State Department a U.S. Agency for International Development.

Ti vytvořili program na podporu a ochranu práv obyvatel evakuovaných ze svých domovů do vzdálených regionů v důsledku katastrof jako byla Tsunami na Srí Lance apod. Američtí diplomaté lobbují po světě za přijetí mezinárodně platných principů, které by obětem katastrof zaručovaly ochranu jimi zanechaného majetku a nemovitostí proti poničení a arbitrárnímu ilegálnímu zabavení, obsazení nebo neoprávněnému používání.

Tyto organizace se také zasazují o dodržování práva přístupu odsunutých obyvatel k informacím o dění v jejich původním bydlišti. Federální vláda USA i lokální neworleanská se ale pravděpodobně domnívají, že Američané by měli být takových práv ušetřeni.

Právě toto je jeden z dobrých příkladů, o jakou prestiž se USA snaží v mezinárodním kontextu a jakou mají doma. Přestože dnes ještě představuje USA politicky, ekonomicky a vědecky v mezinárodním kontextu velmoc, jejich domácí úroveň je často otřesným opakem.

Vytisknout