Že tajné materiály zůstávají ležet na stolech nejhlasitějších ochránců demokracie, že skandalizace politických soupeřů je nejen módou, ale především běžnou politickou praxí. Že zákon i politické zásady se vykládají tak, jak se komu hodí (nechci připomínat, že dokonce nejvyšší státní činitelé ochotně zapomínají na vlastní prohlášení např. o tom, že má-li být vláda jmenována, musí její designovaný předseda předložit důkaz, že má zajištěnu nadpoloviční podporu v parlamentu!). To všechno jsou v podstatě "prkotiny" proti tomu, že kdokoliv (tentokrát senátor) si může přes svoje kontakty obstarat jakýkoliv dokument státního úřadu a s ním potom manipulovat dle libosti. Tady už přestává legrace. Účel světí prostředky? Máte-li pocit, že takové společenské a politické se velmi podobá fanatizmu nejhoršího období totalitních padesátých let, nejste vůbec daleko od pravdy.

Ostatně nic nového pod sluncem. Zfanatizovati dav není žádné umění. Zeptal-li se Pilát Pontský, má-li být ukřižován Ježíš Nazaretský, nebo Barabáš, dav ochotně plil na nevinného a volal "Ukřižuj, ukřižuj ho!"