Péče o bezpečnost a zdraví na silnicích Wenzel Lischka "A to nikdy neřídíš auto?"

"Řídím jen občas, v zaměstnání. A to jen služební vůz. Osobní auto nepotřebuji. Soukromě chodím pěšky, jezdím na kole a vlakem."

Kroutil jsem hlavou a v duchu jej litoval, zvláště za to utrpení z ježdění vlakem. Ale on pokračoval:

"A začínám ještě více chodit pěšky než dříve. Tři jízdní kola mi již ukradli a mimoto mne stále honí městská policie, že prý jezdím po chodníku. Na nějaké body se jim mohu...Víš co?.....Vykašlat!"

Pak začal vyprávět. Začal od kola - od toho jízdního.

"Když jsem přišel ohlásit poslední krádež kola, tak mi to na policii srdceryvně rozmluvili. Musel bych čekat několik hodin, než bych prý přišel na řadu, aby se mnou sepsali protokol o krádeži. Že prý nyní zrovna nemají čas. V čekárně mimo mne a otráveného policisty ve dveřích služebny, však nikdo jiný nebyl."

"No vida, jak klesá trestná činnost!" usmál jsem se s pochopením.

Vzpomněl jsem si totiž, jak jsem před rokem na policii pro urychlení řízení hlásil krádež mobilu raději jako ztrátu. Sepsali ji se mnou okamžitě. Dvěma prsty na rozbitém psacím stroji zn. Robotron, made in DDR.

Stěžovatel mezitím jízlivě vybuchl:

"Jo, kriminalita skutečně klesá. Jako budou nyní klesat přestupky na silnicích!"

"Prosím tě, co máš proti bodovému systému nových silničních pravidel? Vždyť se zavádí v zájmu naší bezpečnosti a zdraví."

Přítel se rozesmál:

"No, to je péče vskutku dojemná až k slzám. Snad bys mi nechtěl namluvit, že to myslíš vážně? Máš mne, stejně tak jako všechny ostatní občany, za vyložené hlupáky?"

Mlčel jsem a z jeho úst se řinulo:

"Opravdu, je to dojemná péče, ale pouze o to, jak dostat do státního rozpočtu další krvavé peníze. Divím se, že když jde o bezpečnost a zdraví řidičů, že v nových pravidlech silničního provozu také nezakázali prodej alkoholu a pornografie na benzínových pumpách!"

"A co je, prosím tě, na tom špatného, když si někdo koupí něco, co mu chutná nebo něco, co se mu to líbí?" zeptal jsem se jej značně udiven.

"Nic. Jenom to, že na jedné straně někdo druhého svádí k jednání, které ohrožuje bezpečnost i zdraví na silnicích a na druhé straně mu to vyčítá. Inkasuje tak peníze z jednoho i z druhého -- z prodeje cukru a ze švihání bičem zároveň."

Rozesmál jsem se:

"Chlapče, kde žiješ. Práskání bičem, otrokářský řád a nevolnictví, byly přece dávno zrušeny!"

"Jo," odsekl nevrle, "ale pouze v hodinách marxismu-leninismu!"

Opustil jsem jej a odešel. Ztráta času s takovými. Nevím, kde žije a v jaké době? Jsou to mezi námi ale podivíni, co?