Energický, vzdělaný politik, který dvakrát úspěšně přivedl svou stranu k vítězstvím ve volbách a osm let vládu řídil. Nevysoké postavy, husté tmavé vlasy, široký knír, dokonalá řečnická gesta, charismatická osobnost.

Problémy začaly někdy začátkem roku 2003. Svět se seznamuje s hrozbou, kterou pro jeho bezpečnost představují zbraně hromadného ničení v rukou Saddáma Husajna. Spojené státy a Velká Británie se chystají k válce a hledají spojence. Argumenty na objednávku zpracované tajnými službami nenechávají nikoho se zdravým rozumem na pochybách, že Irák musí být vytrestán.

José María jde do války také. Nic nedbá, že přes devadesát procent občanů-voličů je proti válce a španělské účasti v ní.

José María se ujímá iniciativy sjednotit síly Dobra. Píše a telefonuje přátelům a partnerům, předsedům vlád a prezidentům, aby je přiměl k podpisu dokumentu na podporu vojenské intervence. Někde uspěl někde ne. Mexického prezidenta Vicenta Foxe rozčílil tak, že o Aznarově intervenci informoval sdělovací prostředky. Ten si tak v mexickém tisku vysloužil označení za "Bushova šafáře". Podobně dopadl i v Santiagu de Chile. Sérii telefonických intervencí Aznara ukončil tehdejší prezident Ricardo Lagos tím, že o tom jaké stanovisko zaujme, vyrozumí prezidenta Bushe přímo sám a nevidí důvod proč by měl mít v Aznarovi prostředníka. Naopak třeba v Praze Aznar uspěl. Podpis jeho iniciativy byl jedním z posledních aktů Václava Havla ve funkci prezidenta České republiky. A tak jich bylo sedm co si sedli na lep.

Z nich je ale jediným skutečným rytířem José María. Zatím co ostatní mlčí, José María ani dnes neustoupil od svých tvrzení. "Však ony se zbraně hromadného ničení v Iráku ještě najdou" tvrdí dodnes ve svých projevech. V rozhovoru pro chilský pravicový deník El Mercurio ještě v březnu 2006 při tom konkrétně hovoří o jaderných bombách.

Skutečně vážný problém nastal 11. března 2004. Bomby ve vlacích směřujících do Madridu zabíjí téměř dvě stovky lidí a dalších několik set je raněných. Do španělských parlamentních voleb chybí jenom pár dní.

José María a jeho lidovecká parta mají jasno. Politicky jasno. Byli-li to baskičtí teroristé z ETA, volby ještě můžeme vyhrát, byl-li to někdo jiný volby prohrajeme.

José María hovoří o pachatelích z ETA. Vyšetřovatelé tvrdí, že provedení atentátů neodpovídá rukopisu ETA a výbušniny jsou jiné než používá ETA. Ministr Acebes obviňuje ETA. Vyšetřovatelé nachází důkazy o islámském původu pachatelů. José María mluví o ETA.

Španělským éterem lítají miliony SMS o tom, že vláda lže. José María mluví o ETA.

Lidovci volby prohrávají. K moci přichází socialisté. José Luis Rodriguez Zapatero se stává Aznarovým nástupcem. Španělští vojáci odchází z Iráku. Vyšetřovatelé najdou sídlo pachatelů atentátů a ti páchají sebevraždu. Dalších více jak dvacet spolupachatelů islámského původu stojí před soudem. ETA vyhlašuje ukončení ozbrojených akcí.

José María věří, José María ví, že stopa k ETA jako pachateli madridských atentátů ještě bude nalezena. Ti socialisti to prostě neumí a nechtějí pochopit.

José María měl našlápnuto. Jeho lidovecké vůdcovství nikdo nezpochybňoval. Po druhém období v čele španělské vlády měl nárok na výšiny ve světovém, při troše skromnosti v evropském, dění.

Washingtonská lobbistická firma již vyinkasovala ze Španělska dva miliony dolarů, které měly José Maríovi po ukončení mandátu zajistit udělení americké Medaile svobody.

Nějak se to zvrtlo. Post není a medaile také ne.

Rytíř velmi smutné postavy přednáší na Georgtown University. Jezdí po světě a objíždí přátele. Bojuje s terorismem. O tom, jak bojovat s financováním terorismu, řečnil i v Praze na podzim minulého roku. Na pravém místě v pravý čas.