Z tiskových zpráv vyplývá, že Spojené státy uvažují o bombardování asi deseti íránských jaderných instalací, mnohé z nichž jsou pod zemí. Musely by zároveň být také vybombardovány desítky leteckých základen, radarových instalací a střel země-vzduch, protože by bylo nutno nejprve zlikvidovat íránskou protileteckou obranu. Námořní základny a pobřežní raketová sila by byla také vybombardována, aby nemohl Írán odvetou zaútočit na americkou námořní flotilu a na lodě v Perském zálivu. Terčem amerického bombardování by také musely být dalekonosné íránské střely.

Obdobné situaci jsme čelili v Radě národní bezpečnosti v polovině devadesátých let. Americká frustrace s Íránem tehdy rostla a začátkem roku 1996 požadoval otevřeně předseda amerického parlamentu, Newt Gingrich, aby byla íránská vláda svržena. Spolu s CIA vytvořil balík 18 milionů dolarů, jehož účelem bylo to dokázat.

Íránský parlament reagoval iniciativou v hodnotě 20 milionů dolarů pro své výzvědné organizace, které se zaměřily na neutralizaci amerického vlivu v regionu. V červnu 1996 zorganizovala jednotka Qods atentát na činžák, který používalo v Saúdské Arábii americké letectvo. Při něm zahynulo 19 Američanů.

V té chvíli uvažovali prezident Clinton a Pentagon o bombardovací válce. Po dlouhé debatě nebyla armáda schopna předpovědět průběh událostí, které by skončily pro Spojené státy příznivě.

Americká vláda tehdy ostře pohrozila íránské vládě a zahájila globální operace, které ochromily íránské výzvědné služby. Íránský terorismus vůči USA přestal.

Nyní, stejně jako v polovině devadesátých let, byl americká bombardovací válka proti Íránu zahájila eskalaci nepřátelství. Írán by mohl reagovat třemi způsoby. Jednak by mohl zaútočit na ropná ložiska v Perském zálivu a na ropné tankery -- tak, jak to učinil v polovině osmdesátých let -- a cena ropy by stoupla nad 80 dolarů za barel.

Zadruhé a pravděpodobněji, Írán by mohl využít svých teroristických sítí k útokům proti americkým cílům po celém světě, včetně území USA. Írán má k dispozici jednotky, které jsou daleko efektivnější než al Kajda.

Zatřetí může Írán lehce vážně ztížit situaci USA v Iráku. Šiitští extremisté v Iráku mohou zahájit daleko drastičtější válku proti britským a americkým vojákům. Je zjevné, že Írán má takovou odvetu naplánovánu a je na ni připraven.

Poté, co by prezident Bush utrpěl ránu íránské odplaty, velmi pravděpodobně by nařídil širší a intenzivnější bombardování. Amerika by zřejmě začala bombardovat i nevojenské íránské vládní cíle, v marné naději, že by íránský lid vládu svrhl. Je však daleko pravděpodobnější, že by americká válka proti Íránu zajistila přežití íránské vlády na mnoho dalších desetiletí.

Prezident Bush nás ujišťuje, že bude usilovat o diplomatické řešení íránské krize. Avšak ze současné horečnaté činnosti v Pentagonu vyplývá, že jde o více než o běžné plánování anebo taktické řinčení šavlemi.

Paralely s událostmi, směřujícími k irácké válce, jsou příliš podobné. Nezapomínejme, že v květnu 2002 vyhlásil prezident Bush, že "na stole nemám žádné válečné plány" navzdory tomu, že strávil dlouhé měsíce přípravou invaze do Iráku. Kongres tehdy nevznášel tvrdé otázky. Nesmí dovolit vládě, aby zahájila další válku, jejíž důsledky jsou neznámé, anebo -- ještě hůře -- až příliš dobře známé.

Podrobnosti v angličtině ZDE