3. dubna otiskl Washington Post článek, ve kterém citoval americký časopis Foreign Affairs, vydávaný americkou Radou pro zahraniční vztahy, který napsal, že USA mohou zasáhnout Rusko a Čínu jadernými zbraněmi aniž by podstupovaly vážné riziko odplaty. Bývalý ruský předseda vlády Jegor Gajdar k tomu řekl v londýnských Financial Times: "I ti ruští novináři a analytici, kteří nemají sklon k protiamerické hysterii to pochopili jako prezentaci oficiálního názoru americké vlády." Ruský ministr obrany řekl reportérům: "Hájili jsme a budeme hájit naše národní zájmy... jestli se to někomu nelíbí, není to náš problém". Washington Post ve svém článku také napsal, že někteří američtí veřejní činitelé navrhují, aby George Bush bojkotoval letos v létě setkání vrcholných představitelů států skupiny G8 v Petrohradě. Tím by se napětí ve světě nepochybně zvýšilo.

Jak to, že se svět najednou pouští do diskusí o použití jaderných zbraní, když celá desetiletí dokázal jadernou válku zavrhovat jako pro lidstvo sebevražednou alternativu? Ani Washington Post příliš nezakrývá fakt, že hlavním sporným bodem mezi USA a Ruskem je íránský jaderný program. Ten, vzhledem k radikálním názorům současného íránského prezidenta, určitě znamená pro svět nebezpečí, že by na Středním východě mohlo dojít k jadernému konfliktu, ale pro USA je jenom jimi samými vypracovanou záminkou (viz článek Boj o ropu a nezávislost Íránu) pro obsazení další významné části světových zásob ropy americkou armádou.

V současné době jsou američtí vojáci v Saudské Arábii, Kuvajtu a Iráku a kontrolují tak přes 40% světových zásob ropy. Po obsazení Iránu by kontrolovali už 50% těchto zásob. Rusko ani Čína nemůže USA v této politice podporovat, protože by si tím vědomě budovaly do budoucnosti závislost na americké ochotě dodávat jim ropu ze Středního východu a zejména Čína by riskovala, že se zastaví vývoj její ekonomiky, protože její spotřeba ropy by asi byla na americký vkus, při tenčících se světových zásobách, příliš velká.

S americkou okupací Íránu by ale neměl souhlasit ani žádný stát, který se hlásí k demokracii, protože by se tím ze stejných důvodů do budoucna zavázal schvalovat mučení lidí, kteří budou vzdorovat americké okupaci ropných států a případně i věznění vlastních občanů, kteří nebudou souhlasit s vojenským dobýváním středovýchodních zásob ropy.

I tak lze totiž interpretovat nedávno odhlasovaný anglický zákon, který stanovuje mnohaleté tresty vězení za schvalování terorismu. Do vězení by se, podle tohoto zákona mohli případně dostávat i občané, kteří by schvalovali odpor obyvatel okupovaných států proti okupaci (axiom, že vnitřní a zahraniční politika jsou spojité nádoby pořád platí). Všechno nasvědčuje tomu, že svět a zejména USA nejsou schopny se vyrovnat s blížící se energetickou krizí rozumovými prostředky. Současnou snahu USA podřídit si svět svou vojenskou převahou a zajistit si především vlastní prosperitu bez ohledu na to, jaký to bude mít vliv na kvality světové demokracie může zastavit jen odhodlaný postoj Ruska a Číny (Evropská unie může vzhledem ke své nedostatečné integraci hrát jen podružnou roli).

Čína, která zatím ještě není demokratickým státem, se tak paradoxně stává jedním z garantů platnosti mezinárodního práva a ochráncem světové demokracie. Pro nejbližší měsíce je rozhodně nejvýznamnější otázkou, jestli Čína a Rusko nakonec ustoupí americkému tlaku a odsouhlasí americký vojenský útok na Írán.

Pokud to neudělají, může se stát, že se americká politika vrátí před 11. září 2001 (existuje čím dál více důkazů, že americká vláda útokům z 11. září nezabránila úmyslně, aby si otevřela cestu k této nové politice a tato otázka by mohla být znovu otevřena - stačilo by dostat na veřejnost detaily z některých dosud utajených zpráv a částí zpráv o vyšetřováních činnosti amerických agentur před 11. září 2001).

Pokud ale americká vláda neustoupí od svého současného politického kursu, může dojít i k jaderné válce. Pro svět, demokratický vývoj v něm a jeho schopnost zvládnout pravděpodobně nastávající energetickou krizi by určitě bylo nejlepší, kdyby USA nezaútočily na Írán a stáhly svou armádu z Iráku. Nenaučí-li se svět řešit krize mírovými prostředky, očekává ho, pokud se včas nenajde nový způsob získávání energie, období katastrofálních válek, ve kterém pohřbí celá staletí vývoje současné civilizace.