Angela Merkelová by měla podle předběžné dohody získat kancléřské místo, avšak sociální demokraté by de facto měli ve své správě nejen více ministerstev, ale i navíc podle expertů cennějších než těch, která zůstanou v rukách unionistů. Merkelová sice prohlásila, že složení nové spolkové vlády bude odpovídat její filozofii rovnováhy obou politických koaličních sil, ale to zpochybňují i někteří unionističtí politici.

Ti nyní překvapivě žádají, že kancléřka musí být osoba, která stanoví příští linii vládní politiky, což sociální demokraté rozhodně odmítají. Do diskuse zasáhl proti argumentům CDU předseda koaliční CSU Edmund Stoiber, který více méně souhlasil se sociálně demokratickými argumenty. Prohlásil, že ve svazku dvou stejně velkých partnerů nemůže existovat žádná klasická pravidla. "Samozřejmě kancléřka má zvláštní odpovědnost, ale ta musí vidět společné úkoly."

Za této situace vypadá Merkelová jako provazochodkyně, která má svou balanční tyč zatíženou nerovnoměrně, z čehož vzniká nebezpečí, zdali vůbec bude schopna dosáhnout svého cíle, když navíc jedna i druhá strana rozkmitává provazolezecké lano. Politologové upozorňují, že se Merkelová sice stane kancléřkou, přestože ještě koncem týdne SPD nechtěla na to přistoupit, ovšem za nečekaně vysokou cenu.

Sociální demokraté by měli ovládat osm ministerstev, mezi nimi klíčová jako zahraniční úřad, ministerstva financí, justice, práce i zdravotnictví, tedy úřady, které znemožní unionistům provádět takovou politiku, kterou vyhlašovali ve svém volebním programu. Unionisté budou mít v rukách jen šest ministerstev a další dva hlasy ji bude zajišťovat kancléřka a vedoucí kancléřství ve funkci ministra.

Kdo bude za sociální demokraty vicekancléřem, se zatím neví, ale druhou nejsilnější unionistickou osobou bude předseda bavorské vlády za CSU Edmund Stoiber, který obdrží ministerstvo hospodářství, rozšířené o technologii i evropské záležitosti, ale nedosáhne ani na úřad ministra zahraničí ani financí, po kterém tak toužil. Ten, jak se ukázalo nyní i před volbami, nemusí mít vždy stejný názor jako kolegové v CDU. Merkelová se svým týmem bude tak plně závislá na libovůli sociálních demokratů, kterým ani její ujištění, že strany vládní koalice nebudou moci se navzájem přehlasovat, nestačí.

Předseda SPD Müntefering jasně prohlásil, že jeho strana nedovolí, aby bez jejího schválení Merkelová mohla samostatně o něčem rozhodovat. Pokud to nebude respektovat, pak to bude znamenat konec koalice. Ta si zřejmě uvědomuje své postavení, a proto nebylo ani překvapením, že na nedělní tiskové konferenci vystupovala, jak poznamenal jeden komentátor, spíše jako moderátorka než politička, když slibovala férové jednání a spravedlivou spolupráci.

Nevystupovala zde jako vítězka, spíše jako politik, který si uvědomuje, že musí posečkat, jak dopadne nastávající jednání o velké koalici, které podle předpokladů by mělo skončit až někdy v polovině listopadu.

Zkušenosti z jednání o velkých koalicích jsou složitá a nemusí se vždy podařit je sestavit, jak se na příklad stalo v sousedním Rakousku mezi lidovci a sociálními demokraty, přestože zde řadu let vládli. V Německu se podařilo velkou koalici sestavit před čtyřiceti lety jen jednou a ta se po třech letech rozpadla. Toto nebezpečí vyvstává i nyní, protože unionisté, pokud bude ustavena, se považují za slabší a v SPD již od počátku sílí odpor proti spoluvládě s unionisty. Již její schválení příslušnými stranickými grémii nebylo zřejmě lehké. To se projevilo již v čtyřicetičlenném předsednictvu SPD, kdy dva hlasy byly proti koalici a devět se zdrželo hlasování.

Předseda Müntefering konstatoval, že vedení však vzalo na vědomí situaci, i když ještě v posledních minutách zaznívaly hlasy na podporu Schrödera, ale i jeho slib, že bude v budoucnosti straně pomáhat ve skupině, která bude připravovat dohodu na vznik velké koalice.To ovšem i znamená, že kdyby jednání ztroskotala, stál by opět v první řadě při sestavování nějaké jiné koalice.

K hlasům, aby Schröder se stal opět předsedou strany, Müntefering prohlásil, že o personálních otázkách se bude hovořit až později. Samotný Schröder se prakticky stal neviditelným a k žádným otázkám se veřejně nevyslovil do včerejška. Kromě toho, že odmítl stát se členem spolkové vlády, nikdo neví, jakou cestu nastoupí, zdali penzisty nebo osobnosti velkého byznysu. S napětím se proto očekávají výsledky nastávajícího stranického sjezdu již vzhledem k tomu, že obě křídla jak pravicové tak i levicové vyslovila nespokojenost, že Schröder se vzdal úřadu kancléře. Napínavé proto v tomto směru může již být ustavující zasedání Bundestagu 18.října, kde v tajných volbách se mohou tyto protichůdné názory projevit.

Liberální strana svobodných FDP již předem prohlásila, že nebude Merkelovou podporovat v jejím úřadě, protože přechází do opozice a nebude ochotna svými hlasy nahrazovat rebelující sociální demokraty. Rovněž tak Lafontainova Levicová strana a Zelení jsou stejného názoru. Zůstává proto zatím otevřenou otázkou, zdali se o úřadě kancléře bude hlasovat již na ustanovující schůzi. I kdyby se tak stalo, faktem zůstává, že Merkelová má omezené možnosti, protože je sevřená jak svou vlastní stranou tak i sociálními demokraty, takže situace se může ještě vyhrotit, pokud obě strany se navzájem budou blokovat a kancléřka nemůže vzhledem k rozložení sil nic dělat.

Prezident hamburského Světového hospodářského archivu HWWA Thomas Straubhaar upozornil, že nad velkou koalicí, která nebude schopna se dohodnout nad žádnou skutečnou ekonomickou reformou, bude stále "viset Damoklův meč nových voleb".

Konečné výsledky voleb :

1. CDU/CSU 35,2% 226 mandátů
2.SPD 34,2% 222 mandátů
3.FDP 9,8% 61 mandátů
4.Levicová strana 8,7% 54 mandátů
5.Zelení 8,1 % 51 mandátů