Od roku 2001 je ve Wunsiedelu, kde jsou pohřbeny Hessovy ostatky, povoleno legální konání demonstrace pod vedením Juergena Riegera -- nacistického právníka z Hamburku. Minulý rok se pochodu účastnilo přibližně 4800 lidí, což je zdaleka nejvyšší číslo v osmnáctileté historii připomínání Hessovy památky a znamená pro mezinárodní nacistické hnutí uspokojivý výsledek mnoha let propagace.

Německé antifašistické hnutí považuje tuto hanebnou demonstraci za naprosto nepřijatelnou. Z tohoto důvodu antifašisté všech generací aktivně usilují o vybudování opozice a zorganizování dne antifašistické akce s cílem ukázat svou masivní přítomnost ve Wunsiedelu v den demonstrace.

Chceme dát jasně najevo, že německé i mezinárodní antifašistické hnutí není ochotno dovolit nacistům nerušeně šířit jejich překrucování historie. Naopak využijeme tento den ke shromáždění na oslavu šedesátého výročí osvobození.

Zkušenosti těch, kteří přežili boj za osvobození nebo vyhlazovací koncentrační tábory, budou příkladem a povzbuzením pro dnešní generaci. Doufáme též, že den antifašistické akce také přispěje k vybudování mezinárodního antifašistického hnutí.

Kdo byl Rudolf Hess? Rudolf Hess vstoupil do nacistické strany v roce 1920 a rychle se stal jedním z Hitlerových nejbližších spolupracovníků. Jako diktátorův zástupce se fanatický antisemita Hess podílel na celé plejádě nacistických zločinů: na vytvoření nacistické vlády teroru, anexi Rakouska a Sudet, na zločinném pronásledování židů a jejich násilném vypuzení z německé společnosti, a také na počátcích holocaustu. Hessova osoba i skutky jsou nerozlučně spjaty s nacistickou stranou a sám se nikdy ani nepokusil distancovat od nacismu. Během norimberských procesů se dokonce naparoval, že ničeho nelituje. Je to tato nacistická zrůda, koho se dnešní nacisté snaží proměnit v "pilota míru", protože v roce 1941 odletěl do Velké Británie, pravděpodobně s úmyslem vyjednat separátní mír s Brity. Skutečným účelem jeho cesty bylo posílení fronty proti Sovětskému svazu. Stejný mýtus o "pilotovi míru" je používán k oslavě nacismu a podpoře falešného tvrzení, že nacistické Německo upřímně toužilo po míru, ale bylo "zločinnými spojenci" přinuceno válčit.

Hessův pochod získal pro nacisty tak zvláštní mezinárodní význam, že se jej v uplynulých letech účastnili zástupci extrémistů z Dánska, Švédska, Norska, Británie, Belgie, Nizozemí, Francie, Španělska, Itálie, Rakouska, Švýcarska, Maďarska, České republiky, Slovenska, Chorvatska, USA a také Ruska. Hessův pochod dává fašistům legální základ pro jejich uctívání nacismu a nabírá na důležitosti pro celé ultrapravicové spektrum. Sjednocuje lidi všech věkových kategorií, s různým sociálním zázemím a dokonce i ze soupeřících frakcí, v jejich oslavě toho, oč Hitler a Hess usilovali.

Výsledek je ten, že Wunsiedelská akce získala charakter "lidového festivalu", na kterém se společně schází nostalgici z SS, skinheadi, piercingem posetí fanoušci hatecoru, němečtí revanšisté a obdivovatelé Hitlerovy mládeže v hnědých košilích, nebo německých lidových krojích. Tato událost má pro nacisty ohromný význam.

Od roku 2003 se na akci oficiálně podílí i největší německá fašistická strana Nationaldemokratische Partei Deutschlands (NPD) a minulý rok šli vůdcové NPD Udo Voigt a Holger Apfel (nyní vůdce NPD v zemském parlamentu v Sasku) v čele demonstrace společně s Riegerem. V popředí průvodu šla také trojice vůdců takzvaných Svobodných nacionalistů - Thomas Wulff, Thorsten Heise a Ralph Tegethoff , kteří se stali ceněnými rekruty NPD.

Výsledky regionálních voleb v Brandenbursku a Sasku ze září minulého roku poskytly neonacistům zcela nové možnosti. Vstup NPD do saského regionálního parlamentu s 9,2 % (téměř 200 000) hlasů umožnil straně zvýšit svou přítomnost ve sdělovacích prostředcích, více ovlivňovat veřejnou debatu a kromě mezd těch, kteří byli zvoleni, získává strana měsíčně dalších 120 000 Euro.

Společnost ve Spolkové republice Německo k tomuto vývoji přihlížela téměř bezradně a jakákoliv skutečně významná akce proti podněcovatelům rasové nenávisti se zdá být nepravděpodobnou. Ta nejhalasnější snaha o ráznou argumentaci proti neonacistům neuspěla, jelikož ti již pevně zapustili kořeny v samém středu společnosti. A tak, když NPD, v souvislosti se zničením Drážďan použila v den věnovaný obětem nacismu termín "bombardovací holocaust", zvedla se v celé zemi vlna rozhořčení a dokonce i krátká debata o možnosti podruhé zkusit postavit stranu mimo zákon. Avšak vůbec nebyl zmíněn fakt, že Joerg Friedrich, mainstreamovými médii velmi oceňovaný historik, se drží ve svém nejlépe prodávané knize Der Brand stejné myšlenkové linie a spojenecké bombardovací squadry označuje jako Einsatzgruppen, spálené protiletecké kryty označuje jako "krematoria" a němečtí civilisté byli prý "vyhlazováni" -- přesně ty samé názory, jaké hlásá NPD.

Neúspěch ve snaze vypořádat se s pravicovými extrémisty politicky, což samozřejmě znamená boj proti rasismu, antisemitismu, nacionalismu a překrucování historie, vede k něčemu jinému. Zejména ke skutečnosti, že jedinou odpovědí na provokace, jako byla žádost NPD pochodovat skrze Brandenburskou bránu v Berlíně a zesměšnit tak šedesáté výročí osvobození, je jen další omezování práv demonstrovat, týkající se všech a další demontáž našich základních práv.

Šedesáté výročí osvobození je více než jen historické datum, protože je to možná poslední příležitost pro ty, co přežili nacismus, pro veterány antifašistického odporu a dnešní antifašisty demonstrovat pospolu. Boj proti fašismu rozhodně není u konce.

Poučení z nacismu stále nezvítězilo a nebylo přijato německou společností a politiky. Naše společná zodpovědnost k obětem nás zavazuje postavit se proti rasismu, antisemitismu, nacionalismu a militarismu a my všichni na sebe bereme osobní zodpovědnost za to, že fašisté už nikdy znovu do svých rukou moc nedostanou.