Legalita akce na pozemku

Souhlas vlastníka s pořádáním akce na pozemku byl orgánům veřejné moci nepochybně prokázán. Právě a jedině tímto se akce stává tím, co se obecně nazývá "legální". Není porušeno ani civilní právo (zásahy do vlastnického práva) ani normy práva trestního (zejména skutkové podstaty neoprávněného užívání cizí věci).

Shromažďovací zákon se zde uplatňovat nedá. Jde o akci, která není na veřejném pozemku, je deklarovaná jako soukromá a jeho účelem není primární "využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek" jak shromažďování v režimu příslušného zákona nepřímo vymezuje jeho § 1 odst. 2.

Pokud obec trvala na tom, že by akce měla být ohlášena jako shromáždění, toto je skutečná hrozba pro osoby argumentující ochranou vlastnického práva. Podle tohoto výkladu by se měly úřadům hlásit podle shromažďovacího zákona právo akce jako komerční hudební festivaly, fotbalová utkání, garden party apod. Úřady by pak mohly tato shromáždění zakazovat, rozpouštět a násilně rozhánět.

Bránění policie k přístupu na pozemek

Na pozemek vedly místní komunikace, později tzv. účelové komunikace tj. polní cesty upravené pro průjezd vozidel. Ze zákona má každý právo tyto komunikace užívat k jízdě a chůzi (tzv. právo obecného užívání komunikace). V případě polních cest by tomu tak nebylo, kdyby vlastník pozemku, přes nějž vedou, požádal silniční správní úřad o rozhodnutí, jímž by na ně omezil či zakázal přístup veřejnosti. Takové rozhodnutí se vydává ve standardním řízení, kde se posuzují důvody, podmínky stanoviska případných dalších účastníků řízení atd.; rozhodně je nelze udělit bezprocesně ad hoc.

Policejní zásah -- jeho oprávněnost a adekvátnost

Zákon pochopitelně nestanoví přesný popis situací, kdy je třeba zákrok provést, neboť zákon nikdy nemůže přesně předvídat všechny situace reálného života. Podmínky pro provedení tzv. služebního zákroku pod jednotným velením jsou stejné jako pro použití tzv. donucovacích prostředků obecně, s tím, že odpovědnost zde nese velitel zákroku a nikoli jednotliví policisté.

K donucovacím prostředkům nesmí sáhnout policie libovolně, ale "v zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní a majetku a ochrany veřejného pořádku, proti osobě, která je ohrožuje" (§ 38 odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR.). Zde nebyly ohrožovány osoby, ani policisté a průjezd veřejně přístupnými cestami nezakládá ohrožení majetku. Případný průchod osob přes cizí pozemky je právo každého dané zákonem o ochraně přírody a krajiny -- každý má právo na volný průchod krajinou, není-li pokryta (hospodářsky využitelnou) vegetací, která může být poškozena. Louky byly posekány a práva vlastníků pozemků byla respektována -- rozhodně nedocházelo k jejich nadměrnému znečištění, budoucímu ohrožení využití pozemků či jejich záboru (§ 63 odst. 2,3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.).

Poslední možný důvod zákroku - byl porušen veřejný pořádek? Nejde o gumový pojem použitelný dle libosti, jak by mohlo vypadat, ale o stav, který má svá kritéria daná právní praxí a doktrínou. Jde o "ustálený stav společenských vztahů respektující vžitá či v místě uznávaná pravidla způsobu chování (slušnosti)" (Vlastimil Ševčík, "Ústavní soudnictví v praxi", Bulletin advokacie, zvl. číslo, listopad 1999. s. 42.) Porušení veřejného pořádku je tedy zpravidla jednání, které ještě není porušení zákona, ale je již porušení slušnosti, tak jak jí vnímá většina lidí. Příkladem je třeba opalování "nahoře bez" v nábožensky založené obci, zatímco jinde jde o jednání akceptovatelné. Obec má právo tuto zónu mezi zákonem a morálkou upravit podle svých podmínek svou vyhláškou.

Jak je vidět pojem je jednak relativní ve vztahu k místu a jednak vázaný na vztah ke "společnosti". Autonomní akce, kde prakticky nedocházelo ke kontaktu účastníků s jinými osobami nemůže působit pohoršení, i kdyby na ní docházelo k "neslušným" aktivitám. V daném případě lze říci, že aktivity na CzechTeku nepohoršili ani účastníky samé a ani by nepohoršili kohokoli jiného. Lidé většinou tancovali, posedávali na louce, komunikovali, poslouchali hudbu, opalovali se apod. (viz např. reportáž redaktora ČRo -- Radiožurnál Lubomíra Smatany dne 31. 7. 2005, 13 hod). Například výskyt opilých osob byl nepoměrně nižší než na jakékoli zábavě. Co se týče hudby, nerušila nikoho, kdo by ji nechtěl poslouchat. Tolik k důvodům zákroku.

Při rozhodování o použití zákroku je ovšem třeba též respektovat ústavní zásadu, ostatně zjevnou i zdravým rozumem: v podobných případech postupovat obdobně a nikoli rozdílně. (Čl. 4 odst. 3 Listiny ["Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky"] ve spojení s čl. 1 věta první Listiny ( ["Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech."]). Zde byl jediným policií deklarovaným důvodem masivního zákroku možný trestný čin poškozování cizí věci se škodou něco nad tzv. nepatrnou škodu (pod ní již ani nejde o trestný čin). Kolik jiných akcí, kde došlo k větší intenzitě škod, či jiným trestným činům (např. výtržnictví, hanobení národa apod.) bylo ponecháno bez zásahu? Zde si nemohu neodpustit srovnání horlivosti policie argumentující trestními oznámeními občanů s kauzou našeho sdružení: trestní oznámení na majitele domu, který zjevně svévolně vypnul přívod vody své 75leté nájemnici byla místní policie přes četné urgence zoufalé paní půl roku pasivní. A nejde o tolik výjimečný případ.

Pokud již k zákroku dojde, jeho rozsah a způsob provedení má své zákonné meze:

Policista je povinen dbát, aby použitím donucovacího prostředku nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání. Naprostá většina účastníků akce nekladla odpor (obviněno bylo k 31. 7. 2005 11 osob) a neporušila žádný právní předpis; jejich přítomnost na místě nebyla protiprávní. Zákrokem však bylo zraněno zhruba 100 osob.

Je výslovně zakázáno, "aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem" (§ 6 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR.). Největší policejní zákrok pod jednotným velením za poslední roky s použitím vodních děl, k akci připraveného bojového vozidla pěchoty s kanónem, slzného plynu a zásahových rozbušek z důvodu podezření na trestný čin se sazbou nejvýše jeden rok? Ostatně stanovisko činu dovezeného státního zástupce o existenci trestného činu neznamená, že takto je právní stav kvalifikován -- to může rozhodnout až soud.

Adekvátnost zde respektována zřetelně nebyla. I "práva majitelů okolních pozemků", která byla nakonec jediným důvodem zásahu (viz vyjádření ředitele okresní policie v Tachově na tiskové konferenci dne 31. 7. 2005) byla zákrokem narušena podstatně více než průchodem osob. Na místě bylo použity tisíce rozbušek, proudy vody a slzný plyn byl na místě přítomen ještě den po zákroku. Seno z takto upraveného pozemku je zřejmě nepoužitelné. Střepinami lahví, policisty rozbíjenými, kontaminovaná půda je nyní nebezpečná pro chůzi i jízdu vozidel.

Co se týče újmy účastníků, je adekvátní 100 zraněných osob ve vztahu k případnému podílu těchto osob na trestném činu poškozování cizí věci (pokud by se skutková podstata naplnila, jednak s ohledem na výši škody i na naplnění znaků trestného činu -- dle vyjádření novinářům policie nebyla v době zásahu schopna určit hranice pozemků (ČRo -- Radiožurnál, 31. 7. 2005, 13 hod.)?

Co se týče rozhodování představitelů policie o nutnosti zákroku a jeho "tvrdosti":

Na prvním místě je třeba předeslat samozřejmost: zákon (viz výše) má přednost před přes média danými "pokyny" politiků, byť šéfa exekutivy, který je zjevně pronesen bez znalosti situace z hlediska práva (v lepším případě)a zjevně vede k porušení zákona, tak jak se nakonec stalo.

Jaká kritéria v konkrétní situaci musí být při rozhodování o nutnosti a síle zákroku brána v potaz?

Především zákonnost celého CzTeku. Jak je uvedeno výše, zde nebyl problém a právní stránka věci byla všem příslušným orgánům včas známa a prokázána.

Ohledně možného narušení veřejného pořádku resp. práv osob neúčastnících se akce: pozemek byl vybrán daleko od staveb sloužících k bydlení, aby hudební produkce nikoho nerušila. I toto byla zjevná skutečnost. Co se týče rizik možného ohrožení veřejného pořádku či majetku: CzTek se koná již téměř desátým rokem a nikdy při něm nedošlo k násilí ze strany účastníků, ani ničení majetku. Škoda na cizích pozemcích je zanedbatelná, resp. dočasná, neboť pravidelně bývá pozemek uklízen průběžně při akci a ještě po jejím skončení. (Např. Zpravodajství Novinky 12. 8. 2004, online: http://dovolena.novinky.cz/03/79/45.html) Jak uvádí např. Zpravodajství Lidovky.cz dne 22.7.2005 již v srpnu 2004 byl po loňském ročníku pozemek beze stop konání akce. (Viz online: http://zpravodajstvi.centrum.cz/kultura/clanek.phtml?id=37839) I toto je informace, kterou měly represivní orgány k dispozici.

Je pravidlem, že většina účastníků může potvrdit, že nebyla v průběhu akce svědkem násilí, a to ani verbálního (s výjimkou policejních zákroků a výroků politiků). Dá se tak říci, že veřejný pořádek na party samotné je dodržen více než na většině komerčně pořádaných akcí stejného rozsahu.

Mediální aktivity represivních složek

Již od dob MMF lze pozorovat jev, kdy MV a policie těžiště své práce obohatily vedle správních činností dle ústavního pořádku též o intenzivní public relations agendu (často eticky nekorektní). Tato extenze exekutivy si jistě zaslouží samostatné státovědné a ústavněprávní pojednání, zde jen krátce: vyslovené lži jako tvrzení ředitele okresní policie, že majitel pozemku souhlas odvolal, by ani při sebebenevolentnějším přístupu k PR aktivitám, být tolerovány neměly. Nejúčinnější (před "hledáním paragrafů", které je zde skutečně nelehké) by zde bylo uplatnění odpovědnosti disciplinární, což by žádalo postih ze strany nadřízených. Jak je reálný?

Nelze zde nezmínit na první pohled banalitu: spekulace ministra vnitra o okolnostech kontraktu mezi dvema soukromými osobami ("majitel pozemku, chudák, asi nevěděl, co podepisuje"), už se jeví jako až humorná stupidita, pokud však jde o daný kontext, takové posuzování soukromoprávního vztahu představitelem exekutivy má své souvislosti a není to taková legrace.

To nejdůležitější: stručný přehled jak se lze právně bránit

Náhrada škody pro majitele pozemku

Pokud mu tím, že nemohla být realizována nájemní smlouva vznikla škoda, může se její náhrady na policii domáhat přímo podle speciálního ustanovení policejního zákona v klasickém civilním řízení.

Správní žaloba

Každý z účastníků může podat ke krajskému soudu tzv. správní žalobu proti tomuto zásahu veřejné moci. (§ 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Podmínkou je, aby tento zásah trval, trvaly jeho důsledky nebo byla obava jeho opakování. Vzhledem k tomu, že CzechTek je každoroční akce a dosud exekutiva nepřiznala, že zákrok proti legální akci byl nezákonný či nepřiměřený a naopak jej hodnotí jako vzorový postup do budoucnu, hrozba opakování je zde evidentní. Žalobu je třeba podat v tomto případě do 2 měsíců od zásahu, tím, kdo jím byl přímo zasažen na svých právech; podává se na vedení policie či ministerstvo vnitra. Proti rozhodnutí lze ještě podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ústavní stížnost

Z nezákonnosti zákroku plyne i porušení ústavy a Listiny základních práv a svobod -- obě stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem (čl. 2 odst. 2 Listiny, ú.z. 23/1991 Sb. a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, ú.z. 1/1993 Sb.) Případně lze v konkrétních případech konstatovat porušení dalších práv daných Listinou -- zejména svobodu pohybu a nedotknutelnost osoby (čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 Listiny). Ústavní stížnost lze podat Ústavnímu soudu do 60 dnů od zákroku tím, kdo byl zákrokem zasažen (resp. porušeno jeho právo z Listiny či Evropské úmluvy tj. nejčastěji svoboda pohybu, ochrana osobnosti a osobní nedotknutelnosti). Rozhodnutí o ústavní stížnosti je v rámci právního řádu ČR konečné.

Pokud by shora uvedené postupy nebyly úspěšné, lze "jít až do Štrasburku". Jednání policie totiž porušilo i citovaná práva z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která štrasburský soud chrání.

Náhrady škody za újmu na zdraví způsobené zákrokem lze u civilního soudu uplatnit rovněž. Jako předběžná otázka však musí být posouzena legálnost a přiměřenost zákroku.

Trestní oznámení na zneužití pravomoci veřejného činitele ev. dalších trestných činů je spíše postup teoretický. O trestním stíhání rozhodují orgány exekutivy, které musí vyhodnotit jako první předběžnou otázku legálnost zásahu. Jelikož jde o tytéž orgány (policie, státní zastupitelství), které trvají na zákonnosti tohoto zákroku, jde o cestu spíše uvedenou zde pro úplnost.

Právní perlička nakonec:

Co se týče dalších reakcí, skutečně nezklamal advokát společnosti provozujiící benzínku Agip na D5, který se nechal slyšet, že bude za zablokování dálnice po organizátorech požadovat "finanční náhradu" 750 tisíc Kč - tj. zřejme měl na mysli náhradu škody spočívající v ušlém zisku z tržeb". Vzhledem k tomu, že to byla policie, která dálnici nejdříve zablokovala, aby nezákonně bránila účastníkům v příjezdu na pozemek, doporučuji kolegovi uplatňovat náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným postupem orgánů veřejné moci podle příslušného zákona, resp. podle § 49 odst. 5 zákona o policii, trvá-li společnost na svém. Musí ale z vykalkulované škody odečíst tržby, které jí udělali účastníci akce a policisté, kteří u nich tankovali :-). Není to tak jednoduché.:-)

Autorka je právnička sdružení Iuridicum remedium