Elisa Reyová posílá balíček japonských yenů do chudé obce v Peru, odkud pochází. Spolu s jeny, které také posílá domů její bratr, postavili rodiče čtyřpatrový dům. Za toto štěstí vděčí - kromě své vlastní pracovitosti - svému dědečkovi, který se před sto lety vystěhoval z Japonska do Peru. Jeho vnučka i vnuk se tedy kvalifikovali v zemi svého původu pro nekvalifikovanou práci. Kupodivu je takových lidí mnoho. Posílají domů takovou částku peněz, která údajně převyšuje celkovou zahraniční pomoc, kterou poskytuje Japonsko rozvojovým zemím.

Podle výkonného ředitele družstva Convenio Kyodai Armanda Ouchidy, jehož finančních služeb používá 52 tisíc peruánských občanů pracujících v Japonsku, se zvýšilo množství peněz posílaných do Peru naprosto neuvěřitelným tempem. Peníze se v Peru používají nejen na výstavbu rodinných domků, ale také při zakládání nových podniků. Pro svou velikost se považují za důležitý zdroj finančních prostředků, přestože počet zahraničních dělníků v Japonsku je nižší než 1.5% celkového počtu japonských pracujících, který je asi 53 milionů.

Japonsko je po Spojených státech druhým největším poskytovatelem zahraniční pomoci - v r. 2003 věnovano 857.8 miliard jenů čili 7.9 miliard amerických dolarů. Zatímco mezinárodní pomoc prochází rukama vládních úředníků, peníze posílané domů zahraničními dělníky jdou rovnou do rukou chudých lidí.

Reyová sdělila, že pracuje u elektronické výrobní firmy jižně od Tokia a jak ona tak i její bratr posílají domů asi 40% vydělaných peněz. Je totiž velice nesnadné žít v Japonsku za méně než polovinu měsíčního platu, ale dům postavený v městě Chancay v Peru, severně od Limy, odkud ona pochází, jí stojí za odříkání. "Teď je domek zaplacený a my máme kam se vrátit a začít nový život," řekla reportérům. Do Japonska přišla před sedmi roky a hodlá tam pracovat dalších 10 roků.

Takashi Kadokura, ekonom tokijské firmy Dai-chi Life Research Institute Inc. odhadoval loni v říjnu, že asi 5.5 miliard amerických dolarů odesílají domů ročně ilegální dělníci neoficiální cestou - převažují mezi nimi Číňani, Korejci a Filipínci. Když se k tomu přičte 2.77 miliard amerických dolarů, které se posílají prostřednictvím ústřední japonské banky, odchází ročně z Japonska více než 8.25 miliardy amerických dolarů. Tyto peníze se ukázaly jakožto velice vítaná podpora domácí ekonomiky některých rozvojových zemí.

Jihoameričtí a karibští pracující poslali domů v r. 2003 podle údajů Inter-American Development Bank rekordně vysokou částku 38 miliard amerických dolarů, což je více než celkové přímé zahraniční investice a oficiální pomoc do této oblasti. Z toho přišlo ze Spojených států 31 miliard dolarů od asi 14.5 milionů jihoamerických sezónních dělníků. Malý počet (350,000) jihoamerických dělníků a dělníci z karibských ostrovů v Japonsku poslali domů asi 3 miliardy amerických dolarů. Peníze (2.5 miliardy amerických dolarů) poslané z Japonska do Brazílie převýšily hodnotu brazilského vývozu kávy.

V případě Peru pracuje v Japonsku jen asi 2% dělníků, ale podílejí se 16% na celkovém příjmu 1.2 miliardy dolarů od všech peruánských dělníků na celém světě. Filipínští dělníci poslali podle filipínské ústřední banky v r. 2003 z Japonska 413 milionů dolarů a tím se zařadili na třetí místo za své spoluobčany pracující v USA a v Saúdské Arábii, kteří poslali více. Lidé pracující v zahraničí jsou tedy jedním z pilířů filipínského národního hospodářství.

Zahraniční dělníci v Japonsku přinášejí do svých domovských zemí poměrně větší částky než jejich spoluobčané pracující v jiných zemích a tak se stávají středem pozornosti jakožto významný zdroj peněz. Byly zahájeny programy, jak jim pomoci po návratu domů, aby mohli zakládat podniky. V Brazílii byl vytvořen fond se 12 miliony dolarů, jichž by se mělo použít jakožto pomoci dělníkům vracejícím se z Japonska při zakládání nových podniků a při zacvičování v nových oborech.

Japonská společnost rychle stárne a bude potřebovat stále větší počet zahraničních dělníků případně i takových, kteří mezi svými předky nemají Japonce. Množství peněz posílaných z Japonska tedy i nadále poroste. Na článku uveřejněném agenturou The Associated Press je zajímavé, že v něm nebylo ani zmínky o tom, že by Japonsko navrhovalo, aby se v něm zahraniční dělníci natrvalo usazovali ani o tom, že by zahraniční dělníci sami uvažovali o zpětné emigraci do Japonska. Dosavadní způsob zřejmě vyhovuje oběma stranám.