Pavel Kosatík v článku Herečka, filozof a smrt, zveřejněném v Hospodářských novinách štká nad mediální plochostí dnešního světa a jeho vztahu ke géniům ducha. Štká správně, ale na špatném hrobě. Hrob inteligence je jinde. Cílová skupina Hospodářských novin se ve své většině rekrutovala z dětí kupónové privatizace a jejích následných hrabivých vln. Synové a dcery Jakubů veksláků nebudou číst o životě, díle a smrti francouzského filosofa Paula Ricoeura a velkou herečku oplakají mezi dvěma sklenkami daiquiri. Bavit je bude napřístě jiná. Filosof za prvé nemluvil business English, za druhé to byl Francouz a za třetí psal tlusté a nesrozumitelné knihy. Noviny se musejí prodat. Encyklopedie nikdo nehledá. Druhá část čtenářů Hospodářských novin jsou ekonomicky polovzdělaní fachidioti - ti, kteří ověnčeni titulem MBA z některé z prestižních amerických univerzit namísto filosofických úvah čtou mezi jedním a druhým brífingem pouze digesty a executive summary o maximální délce půl stránky hodně velkým písmem. Ze všech písmen mají nejraději čísla. Rozhodují o bytí a nebytí výrobků, zaměstnanosti stovek lidí a budoucnosti regionů na základě powerpointových prezentací o maximální délce tisíc slov.

Pro ty určil Kosatík úvahu o roli filosofů v současné mediální společnosti?

Kosatík se dopustil stejné chyby jako stovky tvůrčích lidí staré doby - předpokládá reflexi, kreativitu, inteligenci v rozsahu všeobecého rozhledu absolventa klasického gymnázia z Rakouska Uherska, kulturnost v rozsahu návštěvníka lóže Národního divadla a funkční gramotnost homo sapiens sapiens. A to už dávno není pravda. Takoví lidé by nemohli obstát při bezostyšném vydělávání peněz finančními a kurzovými spekulacemi, očišťováním aktiv od sociálních internalit a likvidací lokální zaměstanosti teritoriálním či globálním outsourcingem. Při snižování nákladů jako první padnou ty náklady, které nepřinášejí okamžitý a měřitelný zisk. Jaký zisk přineslo v minulém půlroce myšlení Paula Ricoeura? Jak změřit zisk z jeho antropologické práce "Freedom and Nature: The Voluntary and the Involuntary " z roku 1950 či "The Symbolism of Evil" z roku 1960?

To vše je pouze "The Conflict of Interpretations" světa bohaté minulosti a světa prázdné budoucnosti. O kvalitách obého si udělejte obrázek sami. Kosatík nazval ten svůj svět intelektuálních příloh vyhrazenou rezervací za ostnatým drátem, kam normální čtenář nepáchne, neboť si myslí, že taková návštěva je určena jenom vyvoleným, a navíc bolí.

Myšlení vždy bolí. Manžeři i spotřebitelé jsou hedonisté. Občané už také. Proč měnit svět zvolených, ukořistěných či zaplacených slastí za svět, ve kterém si vědění ani moudrost nekoupíte? Tento svět peněz nemá ani paměť, ani citlivost, ani morálku. Zlaté tele nezná Boha. Filosofové to ještě nepochopili, pochopit to ani nechtějí a proto jim nikdo nerozumí a rozumět nebude.

Stejně jako knize "Lectures on Ideology and Utopia"... Dnes se opravdu zdá absurdní, aby se široká veřejnost zajímala o to, že umřel nějaký filozof.