Že jsou rozdíly mezi rasami podmíněné geneticky, o tom asi nikdy nikdo nepochyboval. Medicína dlouho ví, že některá onemocnění se vyskytují s významnou závislostí na etnické příslušnosti pacientů, tedy podle jejich geneticky určených vlastností. Týká se to jak klasických vrozených metabolických onemocnění, tak výskytu a průběhu infekčních nemocí, ale třeba i účinnosti jednotlivých antibiotik.

Tato problematika bývá ovšem málo studována, protože autoři etnicky orientovaných výzkumů riskují konflikty s etickými grémii, která bojují proti rasistickým předsudkům. Z podobných motivů není dosud v medicíně důkladně studována třeba odlišnost působení některých medikamentů mezi muži a ženami. Vždyť "gender" medicína se zabývá spíše prokazováním shodnosti mužů a žen. Z těchto aspektů se mi zdá docela průlomovým jevem popis prvního "etnického medikamentu" ve Spojených státech.

Za takový je nyní označován "BiDil". Je to preparát, složený ze dvou účinných látek, které se v lékařství používají při léčení vysokého krevního tlaku již hodně dlouho (směs depotního nitrátu a hydralazinu). Původně vykazovalo léčení tímto přípravkem jen malý klinický účinek. Když se však výsledky zkoušek přepočítaly podle etnické příslušnosti pacientů, lékaři zjistili, že preparát působí podstatně příznivěji u černochů nežli u bělochů. Tato rasově specifická účinnost medikamentů samozřejmě není u většiny farmak popisována. Nicméně ani řídký výskyt takové specifičnosti nemůže být důvodem k tomu, aby jí lékaři nedbali.

Stále důkladnější poznávání lidského genomu umožňuje dnes uvažovat o přísně individuální léčbě a prevenci nemocí. Léčebné intervence budou brzy více odpovídat biologické podstatě pacientů. Medicína se tedy stane nejen etnicky, ale také geneticky specifičtější než tomu bylo kdykoliv předtím. (Vyskytují se také obavy, že farmaceutické společnosti budou vyvíjet jen geneticky individualizované léky pro občany nejbohatších států, protože na tom budou nejvýhodněji vydělávat, a že lidé v chudších zemích přístup k těmto nejmodernějším individualizovaným lékům tedy zřejmě mít nebudou, pozn. red.)

Je evidentní, že geny lidí hrají v jejich zdravotním stavu podstatně větší roli, než se kdysi předpokládalo. Byly doby, kdy medicína mohla takové faktory zjišťovat prakticky jen důkladným rozborem rodinné a osobní anamnézy pacientů. Případně, jako u "etnického medikamentu", jejich rasovou příslušností. Bylo poměrně snadné uhájit soukromí pacientů péčí o maximální možné utajení anamnestických údajů. Dnes se musíme zabývat možnostmi, jak umožnit v budoucnosti lidem, aby využívali dobrodiní "geneticky individualizované léčby" při maximální možné ochraně údajů o jejich genomu.

Autor, poslanec Evropského parlamentu, je lékař - sexuolog