Její příčinou jsou nepříznivé statistiky nezaměstnanosti za srpen a září a potíže některých významných německých firem. Tradiční automobilka Opel a obří obchodní firma  KarstadtQuelle hodlají v příštích letech propustit až 16.000 lidí. Obchodní řetězec SPAR a síť specializovaných drogerií Schlecker rovněž uvažují o masivním zeštíhlení. Odboráři koncernu Volkswagen bojují v právě probíhajících tarifních jednáních o zachování dalších 30.000 pracovních míst. Šíří se obavy, že se jedná pouze o špičku ledovce a důvěra ve zdraví německého hospodářství se tím oslabuje.

V této atmosféře probíhá vzájemné obviňování vládní koalice na jedné straně a opozice a zástupců průmyslu a podnikatelské sféry na straně druhé. Spolková vláda trvá na tom, že u výše uvedených firem se jedná o jednotlivé případy, jejichž potíže nejsou způsobeny  obecnými podmínkami v SRN. Údajně to dokazuje rekordní výše exportu, která Německo staví na první příčku mezi světovými vývozci. Rámcové podmínky pro podnikání jsou prý v Německu dobré  a reformou Agenda 2010 se mají ještě zlepšit. Na základě několika málo firem, i když velkých, nelze německé podnikatelské klima paušálně odsuzovat.

Potíže těchto firem podle spolkové vlády způsobily hrubé chyby jejich vedení při strategickém rozhodování a zaspání změn na domácím i zahraničních trzích. V kombinaci se zostřením konkurenčního boje v některých oborech to pak zákonitě dostává některé firmy do velkých potíží. Mluvčí vlády dokonce obvinil amerického vlastníka Opelu, společnost General Motors, z neznalosti evropské firemní kultury a podcenění interkulturálních rozdílů mezi USA a SRN.           

V porovnání s minulostí nyní Spolková vláda zcela správně odmítá přímou finanční pomoc postiženým velkým podnikům. Případy typu neúspěšného pokusu o záchranu velké frankfurtské stavební společnosti Holzmann přímou finanční injekcí na popud kancléře Schrödera nepřichází v dnešní situaci v úvahu. Spolkový ministr financí Wolfgang Clement (SPD) musí chtě nechtě zastávat jedinou možnou pozici nevměšování se do záležitostí konkrétních podniků. Z jeho prohlášení naprosto jasně vyplývá, že stát nemůže sám o sobě vytvářet konkrétní pracovní místa. Může pouze vytvářet příznivé rámcové podmínky pro podnikání, hospodářský růst a zaměstnanost. A v případě pádu velkých podniků pak alespoň mírnit dopady na propouštěné zaměstnance podporou jejich rekvalifikace a přechodu na jiná pracovní místa, případně sociálními dávkami a podporou v nezaměstnanosti.

Přestože se Spolková vláda snaží využít všechny tyto možnosti, její pole působnosti je omezené a v mnoha případech jí nezbývá, než jen čekat na vývoj situace v ohrožených podnicích a doufat. Na veřejnosti je to pak naprosto správně obhajováno tím, že nelze vynakládat peníze daňových poplatníků na odstranění následků chyb konkrétních manažerů velkých podniků. Avšak i když se pracovní místa ruší postupně a nikoliv jednorázovým masovým propouštěním, z dlouhodobého hlediska to tak jako tak znamená ohrožení nadějí na snížení nezaměstnanosti.

Opoziční CDU-CSU i zástupci průmyslu a podnikatelské sféry mají přirozeně na situaci v Německu opačný názor. Především mocný Svaz německého průmyslu (VDI) reprezentovaný  prezidentem Michaelem Rogowskim neustále tvrdě  kritizuje Spolkovou vládu za to, že způsobila značnou nedůvěru v německou ekonomiku a špatné rámcové podmínky pro podnikání  v čele se strnulým trhem práce. Rogowski dále odmítá svalování viny na manažery postižených podniků s tím, že se jedná o profesionály, kteří svou práci dělají dobře. Hlavním problémem jsou podle něj vysoké mimomzdové náklady a s tím spojená nízká konkurenceschopnost SRN v boji o investice a zakládání nových podniků. Spolu s opozicí pak dodává, že vláda tak dostává účet za příliš pomalé a málo důrazné reformy.    

Skutečnost však není ani zdaleka tak jednoduchá. Podniky sice zavedením delší pracovní doby, snížením mezd a zeslabením ochrany zaměstnanců sníží náklady a tím by měly zlepšit i svoji konkurenceschopnost. Domácí soukromou poptávku a tím i celou ekonomiku tato opatření však zřejmě nemohou příliš oživit, protože díky nim nedojde ani k reálnému růstu mezd, ani to neodstraní obavy spotřebitelů z budoucnosti a s tím spojené opatrnější utrácení.  Odboráři i levicově orientované spektrum dokonce obviňuje vedení velkých německých podniků, že se pro sebe snaží získat prospěch v podobě vyšších zisků docílených na úkor zaměstnanců a státu.Pravda leží jako obvykle někde uprostřed.

Ekonomičtí experti se shodují na tom, že přes potíže některých firem není důvod k panice. Krize těchto firem byly podle nich způsobeny konkrétními vážnými chybami v jejich vedení, nikoliv díky nepříznivým podmínkám k podnikání. Současný mediální rozruch považují za značně přehnaný a jsou proti tomu, aby byla systematicky šířena povrchní a nepodložená kritika podmínek v Německu. Nejnovější výsledky německé ekonomiky totiž ukazují, že reálná situace je lepší, než její mediální obraz a nálada na veřejnosti. Příklady firem typu BMW, Metro, Aldi a Lidl ukazují, že je možné v Německu fungovat velice úspěšně a ve velkém. Německé strojírenství, na němž je postaven celý německý export, kvete a očekávání jeho dalšího vývoje jsou velmi optimistická. Dobře funguje i elektrotechnický průmysl a kovoprůmysl. Existuje naděje, že propouštění pracovníci postižených firem, např. Opelu, najdou postupně uplatnění  právě v těchto odvětvích. Rekordní  a stále rostoucí export i slušný příliv zahraničních investic by se navíc mohly v příštím roce postarat o toužebně očekávané oživení domácí poptávky. 

Pesimisté mohou namítnout, že úspěchy několika velkých firem typu BMW mohou být stejně tak individuální, jako potíže Opelu nebo KarstadtQuelle. Rozhodující je však skupina malých a středních německých firem se značným podílem vývozu na produkci, která zatím stále funguje a to i přesto, že v Německu nemá zrovna na růžích ustláno. Skepsi postupně střídá naděje, že se německá hospodářská a politická elita dokáže rychle a co možná nejlépe poučit z mnoha často velmi závažných chyb, kterých se dopustila během posledních patnácti let. Pokud se to podaří, existuje velká naděje, že se Německu zase povede lépe. Na cestě za zlepšením však nelze vyloučit pády některých dalších podniků, které by však měly vést k pročištění trhu a z dlouhodobějšího hlediska by měly být absorbovány.

Zda se tato optimistická předpověď naplní, začnou ukazovat již výsledky německé ekonomiky za první půlrok příštího roku. 

autor pracuje ve WebTrade CZ

Zveřejněno díky teritoriálnímu ekonomickému portálu EXPORT DO SRN