Historikové si dnes už většinou nemyslí, že Hitler plánoval plynové komory ještě předtím, než se dostal k moci. Browning dokazuje, že rozhodnutí totálně zlikvidovat Židy vykrystalizovalo v důsledku měnících se okolností, pod tlakem zradikalizovat rasovou politiku, který v konečném důsledku pocházel od Hitlera. Centrum téměř nikdy nevydávalo přímé rozkazy. Místní velitelé však, ať to byli důstojníci SS anebo správci okupovaného území, vždycky cítili, že čím extremněji budou jednat proti obyvatelstvu, tím více se setkají s chválou z vyšších míst.

Někteří autoři argumentovali, že rozhodnutí masově vyvražďovat Židy bylo důsledkem porážky wehrmachtu u Moskvy v prosinci 1941, kdy se ukázalo, že bude nemožné vyhnat je z Evropy do sovětské Asie: s miliony Židů, shromážděnými ve východním Polsku, bude nutno udělat něco jiného.

Browning dokazuje, že tato argumentace není správná. Rozhodným impulsem nebyla porážka, ale eufórie z vítězství v Rusku v létě 1941. Právě pocit, že jsou neporazitelní, přsvědčil nacisty, že genocidu sovětských Židů, kterou už prováděli, bude možno rozšířit na židy ve všech zemích, které ovládali.

Do roku 1939 znamenal židovský plán na "likvidaci Židů" jejich vyhnání do emigrace. Dobytí Polska v září 1939 změnila situaci. Terčem zvěrstev byli Poláci i židé a scéně brzo dominovalo Himmlerovo gigantické etnické očišťování. Himmler se snažil vyprázdit západní Polsko a nahradit Poláky Němci z Pobaltí a z Ukrajiny. Židé měli prostě "zmizet" - emigrací na Madagascar či deportací na sovětské území. Himmler v roce 1940 poznamenal, že bolševická metoda fyzické likvidace osob je "neněmecká".

Pomalu vzniklo "konečné řešení", které nahradilo židovskou emigraci deportací Židů. Začátkem roku 1941, když se připravovala válka proti Rusku, někteří nacisté uvažovali o deportaci polských a německých a rakouských Židů na uralské stepi, kde měli pracovat v táborech nucených prací a měli být vyhladověni, až zemřou. Ale brutalita plánu "Barbarossa" způsobila, že se tyto projekty staly irelevantními. Za wehrmachtem šly nacistické vraždící čety, jejichž cílem bylo "totální zničení" sovětské společnosti. Musely zemřít miliony a v tomto programu se nyní Židé stali Satanem.

Úmyslné vraždění židovských komunit začalo, jakmile nacistické armády přešly přes hranici. Německý útok proti Rusku ukončil éru deportací. Začala éra masového vraždění. Ropzhodnutí totálně vyhladit sovětské Židy otevřelo dveře konečnému zločinu. Browning je přesvědčen, že se Hitler rozhodl na jaře roku 1941, na vrcholu obrovských vojenských vítězství v Rusku. Emigrace německých Židů byla zastavena a začali být dopravováni do vyhlazovacích míst na Východě. Výstavba táborů smrti ve východním Polsku byla doprovázena experimenty se smrtícím plynem. V říjnu bylo zjevné, že SS a vnitřní kruh nacistů se připravovali na vyvraždění židovského obyvatelstva v Evropě.

Ani Browning neobjevil Hitlerův rozkaz. Asi žádný neexistoval. Hitler dával přednost lidem, kteří ho "obtěžovali co nejméně" - katům, kteří dokázali odhadnout, co chce, a vyvíjeli iniciativu. Hrůza této Browningovy podrobné a systematické knihy vyplývá z děsivé reality, k níž vedla rozhodování, která mapuje. Einsatzgruppe A v Rize hlásila, že do října 1941 bylo usmrceno 125 000 Židů, dva miliony sovětských válečných zajatců z 3,5 milionů zajatých osob byly vyvražděny do jara 1941; tisíc berlínských Židů bylo okamžitě po příjezdu zmasakrováno v Rize v důsledku zmatku ohledně jejich umístění.

Podrobnosti v angličtině ZDE