Vláďa Špidla byl schopen během neuvěřitelně krátké doby (od 14.6., kdy napsal krátký úvod k zahájení programové diskuse, do 17.6., kdy již bylo jeho vstupní slovo vystaveno na webových stránkách ČSSD), navíc doby naplněné pro něj hektickými událostmi, napsat několikastránkový text, do kterého velmi otevřeně vložil vše, co ze sebe vymáčkl. (Znám jeho způsob psaní i myšlení a vím, že mu to nepsal nikdo jiný a že většinu textu psal až po šoku, který prožil.) Vždy toužil být "ideovým vůdcem", což někteří obdivují, jiní považují za zbytečné a další za škodlivé. Je ovšem těžké být ideovým vůdcem a nemít schopnost vnímat podněty a integrovat je. Když někdo nemá schopnost komunikovat, chovat se k teorii jako k teorii a když navíc daleko široko kolem sebe nemá nikoho, kdo by si význam racionální (odborné, teoretické či vědecké) reflexe reality pro úspěšnou politickou činnost levicové strany uvědomoval (jediným ve vedením strany, kdo se k tomu trochu blíží, je Luboš Zaorálek), může skutečně napáchat víc škody než užitku. K tomu také bohužel v době jeho předsedování a vládnutí došlo.

Nebudu podrobně rozebírat celý text V. Špidly "Sociální demokracie na prahu nové civilizační etapy", který je pojat jako vstupní slovo do diskuse, ke které by mělo dojít. Je v něm i spousta pozitivních momentů. Upozorním jen na to nejdůležitější - na zásadní omyl, který v něm je, který ovšem spolu s V. Špidlou sdílí velká většina členů i představitelů ČSSD a dokonce i dalších sociálně demokratických stran. Jedná se o omyl, který je hlavní příčinou současného selhávání evropských sociálních demokracií jako je naše či německá. (Jedním z pozitiv textu V. Špidly je, že se omylu dopouští způsobem, který umožňuje ukázat vše "černé na bílém".)

Říká: "Existují oblasti lidského života, kde si lidé mají být rovni a kde přístup k civilizačním hodnotám nemá být omezen společenskou nebo majetkovou pozicí. Je to právo člověka rozvíjet svůj lidský a kulturní potenciál. To znamená, že školství musí umožnit nediskriminační přístup až do nejvyšší úrovně vzdělání..."

S tímto lze bezvýhradně souhlasit a bez toho si nelze představit jakoukoli levicovou politiku. Jenže V. Špidla z toho dělá závěr:

"Aby stát tyto funkce mohl plnit, musí mít prostředky, které přerozděluje. Sociální stát se tedy snaží udržet ve veřejné ruce pod demokratickou kontrolou takový díl HDP, který prostřednictvím přerozdělení umožní vytvořit skutečnou rovnost příležitostí ve vyjmenovaných existenciálních oblastech. Neboť v sociální politice ty nejdůležitější věci, které považujeme za sociální právo, se zásadně realizují prostřednictvím veřejných peněz."

(Podtrženo RV.)

No a to je celá ta tragédie V. Špidly ale i celého sociálně demokratického hnutí, že se to tak chápe a že se tomu věří. Problém je v tom, že pouze cestou přerozdělování nelze zabezpečit rovnost příležitostí a už určitě ne např. "nediskriminační přístup až do nejvyšší úrovně vzdělání". Starým (V. Špidlou uvedeným a tvrdohlavě obhajovaným) způsobem nelze dosáhnout takového zvýšení kvality vzdělání, aby se řešil problém nezaměstnanosti a dlouhodobé zainteresované uplatnitelnosti lidí na profesních trzích. K tomu viz dále.

Po celém světě se dnes šíří systémy financování terciárního vzdělání založené na odvodu z budoucího příjmu absolventů. Mají různou podobu. Jejich společným jmenovatelem je, že:

V původní verzi "Dlouhodobého programu" k výše uvedenému byla řada námětů. Zkrácená verze není ve skutečnosti jen "zkrácenou", ale spíše "vycenzurovanou". Není to jen krok zpět, ale cesta k nechtění vidět problémy a jejich řešení. Materiál "Dlouhodobá koncepce vzdělávací politiky" daný na webových stránkách jako podklad k diskusi a zejména jeho příslušná část nazvaná "Terciární vzdělání" jsou svou úrovní velmi slabé. Budí otázku, zda se odborné komise skutečně zabývají odbornou činností. Je z toho až smutno, kam se během uplynulých dvou let propadla úroveň odborné a programové činnosti strany.

Mohl by vzniknout dojem, že jsem si vybral příliš úzký aspekt mnohem širší problematiky. Ne. Pokud levicová politika nepůjde cestou vytvoření zainteresovaného systému školství (finančně zainteresovaného na dlouhodobém uplatnění svých absolventů), nemá šanci uspět. Je to prostě hlavní článek. Budu to ilustrovat formou odpovědí na otázky, které V. Špidla klade:

- Ad 7/

Normální školné ano. Systém, ve kterým absolvent vysoké školy odvádí po určitou dobu (např. 10 - 15 let) předem stanovené procento ze svého příjmu (3 - 5 %) po překročení určité hranice příjmu (např. dvojnásobku průměrné mzdy) přímo ve prospěch své "mateřské" vysoké školy, nejenže není diskriminační, ale otevírá i to nejkvalitnější vzdělání každému. (Na tom je založen americký MyRichUncle.) Jedná se vlastně o vlastně solidární odvod absolventa dané vysoké školy v její prospěch či o podíl vysoké školy na úspěchu v oblasti uplatnění svých absolventů.

- Ad 7/

Zavedení výše uvedeného systému podílu absolventů na financování svých "mateřských" vysokých škol (nevím, zda to je či není "školné" a ani nepovažuji za důležité to někam začlenit) je především cestou k vytvoření tlaku na zvyšování kvality vysokoškolského vzdělávacího procesu. A o dlouhodobou uplatnitelnost absolventů jde především. Tlakem na zvyšování kvality se otevírá i prostor pro zvyšování počtu přijatých studentů.

- Ad 1/

Řešit tyto úkoly znamená především vytvořit podmínky k tomu, aby plný rozvoj lidských schopností (zejména na základě kvalitního vzdělání, ale i působení kultury apod.) a uchování schopností (prostřednictvím zainteresované a kvalitní zdravotní péče) působil jako hlavní faktor růstu i součást ekonomického růstu. (Mj. všechny zmínky jdoucí tímto směrem, které dal do "Dlouhodobého programu" Martin Potůček, byly pečlivě vyškrtány ve zkrácené verzi - zajímalo by mě, kdo byl oním cenzorem.) Součinnost vzdělávacího a zdravotního systému je např. sto zajistit výrazné prodloužení doby dobrovolného zainteresovaného produktivního uplatnění člověka (což je úplně něco jiného než dělat násilné tzv. "parametrické" úpravy penzijního systému jako v SRN) a tím napomoci řešit problémy vyrovnání sociálních subsystémů (včetně důchodového).

- Ad 2/

Nejde o to které funkce, ale jak. Tj. zda je nástrojem sociální státu jen sociálně orientované přerozdělování, nebo zda nástrojem sociálního státu je i působení na vývoj a kultivaci tržního mechanismu tak, aby tím byly získány zdroje pro působení sociální investičních systémů (např. vzdělávacího) a sociálních pojišťovacích systémů (penzijního) a současně aby došlo ke zvýšení efektivnosti těchto systémů. Toto je vůbec ta nejdůležitější otázka, která by měla být nejen prodiskutována, ale dotažena do praktických řešení. Ono toto ve světě již běží a velmi sociálně. To jen v naší ČSSD je taková zabejčenost, kterou do 14.6. personifikoval V. Špidla a mnohým to velmi vyhovovalo.

- Ad 3/

- Ono je zase důležité, jak se na růstu podílejí. Pokud budou vysoké školy přímo finančně zainteresovány na uplatnění svých absolventů, budou je vychovávat i k příslušné solidaritě. (To je problém vzniku tzv. kooperujících absolventských sítí, který přesahuje rámce tohoto textu.) Pokud bude považováno za všelék na sociální neduhy jen přerozdělování, bude tím vytvářena reálná ekonomická základna boje o pozici v přerozdělovacích aktivitách, čehož jsme svědky nyní.

- Ad 4/

Nejde o výši veřejných rozpočtů, ale o to nepoužívat přerozdělování tam, kde je zbytečné, kde ničí informace a motivace a kde umožňuje dobývání společenské pozice. (Boj o pozici v oblasti přerozdělování je tím, co decimuje naší stranu zevnitř a nejvíce - vždyť už třeba ani odborné komise nedělají nic jiného.)

- Ad 6/

Propojit reformu financování vzdělání, zdravotní péče a penzijního systému tak, aby zvýšení kvality vzdělání a zdravotní péče umožnilo prohloubit solidaritu mezi těmi, co se mohou a chtějí dlouhodobě uplatňovat na profesních trzích a těmi, co z objektivních důvodů (životní osud, charakter profese apod.) jsou profesními trhy vyřazováni. (To by chtělo vysvětlit podrobněji - komplexní reforma sociálních subsystémů jdoucí tímto směrem, tažená zejména reformou vzdělávacího systému, je reálná.)

- Ad 9/

Musíme především podpořit změny charakteru ekonomického rozvoje i růstu tak, aby se těžištěm (ekonomického rozvoje i růstu) stala produkce lidských schopností, které zpětně působí jako nejvýznamnější ekonomický faktor. To předpokládá komplexní reformu sociálních subsystémů viz výše.

Na závěr: Bylo by fajn zásadní otázky prodiskutovat. Obávám se, že pozornost naší strany bude obrácena k personálním otázkám a že se bude vybíjet v oblasti aktivit směřujících k tomu, jak budou přerozdělovány prebendy a posty. (Ono to není náhodné - jakmile se v levicové politice absolutizuje přerozdělování jako všelék, nutně v ní postupně začnou nabývat rozhodující převahy ti, co se v boji o přerozdělování prostředků ve svůj prospěch vyznají nejlépe.) Z toho, co jsem o nynějším živém dění v ČSSD četl, mě nejvíce zaujal článek P. Fischera v LN 18.6., kde píše: "...je třeba se zeptat, jaká sociální demokracie to bude. Skutečně moderní levice, která je schopna reflektovat proměny světa, která se nebude bát vsadit na sociální tvořivost a citlivou proměnu neoliberálního dogmatu globálního kapitalismu a která pochopí, že ve světě bez jistot nelze oprašovat jistoty staré, dokonce nebezpečné, jako je sociální stát ve střihu 70. let minulého století. - Anebo to bude levice přesně opačná, levice vypočítavá, která staré jistoty natře novým lakem a předhodí je voličům jako šidítko na usmířenou. Levice, která se vlastně velmi přiblíží koncepci komunistické, vycházející z bludného předpokladu, že sociálně spravedlivou a demokratickou společnost lze vybudovat výhradně překonáním rozporu ve vlastnictví výrobních prostředků."

O tom to asi je. Otázka je, zda jsou vůbec tací, kteří mají chuť se nezištně a bez záští i předsudků pustit do poctivého programového uvažování o tom, jak dál. A vážit si vědy jako vědy. V ní totiž právě v otázce řešení dilematu rovnosti a efektivnosti dochází k podstatnému pokroku (viz např. práce N. Barr). Bez vyrovnání se s tím, co se odehrává, na adekvátní úrovni teoretického pochopení a přenesení výsledků do praktické politiky bude sociální demokracie tápat, improvizovat, ztrapňovat se, demoralizovat.

Na to, co jsem napsal, jsem měl v těchto dnech před koncem školního roku, kdy počítám úvazky, přesně (dívám na hodinky) času od 6.00 do 8.30. Omlouvám se tudíž za neučesanost a stručnost. Kdo chce znát podrobnější argumentaci k tomu hlavnímu dovedenou do učebnicové podoby, doporučuji mu, aby si vyťukal www.valencik.cz/marathon a přečetl si letošní zvláštní číslo.

Po přečtení dnešního Práva jsem neodolal a připojuji tuto malou poznámku: V úvodním článku tohoto deníku je citace V. Špidly, který zde říká, že materiály k programové diskusi byly rozeslány prostřednictvím univerzálního systému všem členům strany. Mýlí se. Nebyly. Mně např. nepřišly, ačkoli jsem neměnil ani adresu ani mail a výzvy k účasti na oslavách 1. máje a k tomu, abych volil ČSSD, apod. tímto systémem dostávám. Informaci jsem nedostal ani mailem, přestože Jirka Hron i Karel Zemek, kteří za organizace programové diskuse dle úvodní výzvy V. Špidly odpovídají, můj mail mají. Je mi smutno z toho, kam až zašlo vytváření "těžko prostupné oligarchie" a kdo je ochoten se k tomu propůjčit.

Autor je členem ČSSD a pedagogem na soukromé Vysoké škole finanční a správní. Tento článek rozeslal primárně členům strany a členům ÚVV ČSSD před jejich sobotním jednáním, na kterém by měli rozhodnout o podpoře Vladimíru Špidlovi v čele strany a tím zprostředkovaně i podpoře současné koaliční vládě.

Poznámka ŠK: Radim Valenčík minimálně v jedné věci se mýlí a nebo se chce mýlit. V každém případě je materiál k programové diskusi od Vladimíra Špidly veřejně přístupný na internetu ČSSD. Když se už odvažuje kdokoliv kohokoliv soudit, nechť soudí spravedlivě.