Klaus a milosti

Klaus si je dobře vědom, že je udělování milostí kontroverzní. Zřejmě proto z několika stovek žádostí, které posuzoval, omilostnil koncem minulého týdne jen pět občanů, většinou osoby tělesně postižené.

Svůj postoj k udělování milostí vysvětlil český prezident v minulých dnech pražskému spolku Šalamoun, zabývajícímu se justičními přehmaty systematičtěji. Klaus v dopise argumentuje: "Institut milostí nemá sloužit k napravování špatně fungující justice. (...) Odmítám považovat milost za nástroj spravedlnosti nikoli proto, že bych slepě důvěřoval naší justici. Milost je institut z jiného světa, než je spravedlnost. Milost nesmí být protézou spravedlnosti. Hrad nesmí být dalším odvolacím a přezkumným místem. Tím se problémy justice nevyřeší, naopak vznikne dojem, že chyby justice nakonec někdo na Hradě nějak napraví. Milost je úkonem lidství, je úkonem překračujícím samo právo. Nedává se v případě, že přetrvává dojem nespravedlnosti, ale spíše tehdy, existujeli dojem, že sama spravedlnost nepostihne všechnu složitost života a lidského osudu. Milost přichází odjinud, není hrou na dokonalejší vyšetřování, na lepší práci státních zástupců, na dokonalejší soud."

Podle Klause není férové tvrdit, že Česká republika "není právní stát". Role práva a celého právního systému je v ČR podle něho "stejně plnohodnotnou částí života společnosti, jako tomu je v kterékoli jiné demokratické zemi světa". Přesto si je vědom, že i v ČR - "stejně jako jinde ve světě" může "docházet k nespravedlnostem, způsobeným jak nedostatky v právním řádu, tak v justičním a policejním systému, tak i v lidském faktoru". Klaus si umí představit, že i zde "dochází k újmám vůči právům občanů, k nespravedlnostem, chybám, zaujatostem, neprofesionalitě, lajdáctví, nedomyšlenostem". Proti tomu je však nutno zasahovat úsilím o zlepšování české justice, nikoliv uchylovat se k institutu milostí.

Jak napravit nedostatky justice

Jenže jaké struktury k napravování nedostatků české justice vlastně existují? Kdykoliv se poškozený občan domáhá nápravy justičních přehmatů, argumentuje spolek Šalamoun na základě své praxe, zjistí, že dostupný opravný prostředek není k dispozici. Ten, kdo se rozhodne domáhat se práva cestou dovolání, ústavní stížnosti či stížnosti pro porušení zákona, se musí připravit na to, že to může trvat až tři roky. A i když se zjistí, že orgány činné v trestním řízení udělaly chybu, málokdy dojde k osobnímu potrestání původců bezpráví. Podněty k zahájení kárného řízení, či dokonce trestního stíhání soudců, kteří obviněné či odsouzené poškodili, většinou končí v koši. Vedení stížností proti státním zástupcům je velmi obtížné, bez naděje na úspěch, přičemž legislativní podmínky řízení o stížnostech se nedávno zhoršily novelizací jednacího řádu státních zastupitelství.

Stejně tak je téměř nemožné napravit špatný postup policie. Stížnosti či pokusy o trestní stíhání proti pochybivším policistům jsou obvykle neprůchodné. Ve výjimečných případech dochází i k omylům v rozhodování Ústavního soudu ČR, zdůrazňuje spolek Šalamoun.

Nová pravomoc pro prezidenta

Podle spolku by měl mít český prezident pravomoc nařídit obnovu soudního řízení v případě každého žadatele o milost nebo podat stížnost pro porušení zákona u Nejvyššího soudu, přičemž orgány reagující na jeho rozhodnutí by byly pak zákonem zavázány vyrovnat se s prezidentovými výhradami.

V českém soudním systému totiž, zdá se, chybí nezávislý posuzovatel soudních rozhodnutí, jakým je například ve Velké Británii justiční pravomoc Sněmovny lordů. Obdobou takovéto justiční pravomoci by se mohly stát rozšířené pravomoci českého prezidenta. Nad kontroverzním soudním rozhodnutím by prezident pouze projevil pochybnost, ale vlastní nové posouzení případu by byl povinen provést soud. Tím by se dosavadní monarchistický princip udělování milostí mohl proměnit v institut nezávislého posuzování soudních přehmatů.