Němčina používá ještě pojem Heimat, který je ženského rodu a můžeme jej přeložit jako vlast či domov. Co to je ta otčina (Vaterland)? - pojem užitý i v německé hymně: Einigkeit und Recht und Freiheit für das deutsche Vaterland! (Jednotu a právo a svobodu pro německou otčinu.) A kde hledat její hranice? Co nás s ní spojuje? Jsou to její dějiny, bohatství, duchovnost, války, její vítězství a prohry.

Nabízí se též otázka, do jaké míry můžeme být na svou zemí pyšní. A jestliže můžeme, pak z jakého pohledu.Tahle otázka byla před pár lety v Německu vděčným tématem mnohých médií poté, co generální sekretář CDU Laurenz Meyer nechal dát k protokolu větu "Ich bin stolz, ein Deutscher zu sein (Jsem hrdý, že jsem Němec.)" Zajímavé je, jak reagovali čtenáři [bulvárního] deníku Bild. Odpovídali, jestli jsou na svou vlast pyšní a taky proč. Prvenství si může připsat německá krajina, jmenovitě Alpy a Severní moře, (pravděpodobně pouze ty německé Alpy a u Severního moře pouze její přímořská oblast)... a až ve velkém odstupu jsou to velcí němečtí myslitelé a básníci, německá otevřenost, zavedený sociální systém a německá auta. Zajímavé, Němec je více pyšný na to, co sám nijak neovlivnil a na čem se nijak nepodílel.Většina německých politiku byla zdrženlivější; každý by rád svou zemi miloval, pouze ministr Trittin se nenechal touto hloupou otázkou zdržovat a zařadil ji mezi ty skinheadské. A prezident Rau odpovedel věcně: "Člověk může být pyšný pouze na to, co sám vykonal." Neopomenul ale připomenout, ze je rád a vděčný, ze může být Němcem.

Jistě, Německo má strach, aby mu z národní hrdosti nevznikl nacionalismus, a tak je to taky správné. Ale vrátím se ke Konstantinovi Weckerovi a jeho písni složené z mnoha otázek, které si člověk může položit v kterékoli zemi.

Neodpouštíme své vlasti, otčině, její války a oběti příliš rychle? Neměla by matčina milejší obličej? Je otčina naše krev? Je to někdo, kdo nám pomáhá jít životem, anebo někdo, kdo nám podráží nohy? A chceme s ní prožívat její pády i její výšky? Miluje nás naše zem tolik, že nás nechá dospět od poddaného k občanovi? Může si v chudé zemi již dítě stěžovat na svou zem proto, že nemá dostatek jídla? Neměli bychom sami svůj stát vychovávat? A má vůbec význam otčina v tomhle propojeném světě? Wecker nezpívá o domově (Heimat),nýbrž o otčině. Není otčina až příliš obecným pojmem, za který se dá schovat cokoliv? Weckera nechává tento zneužitelný pojem chladným. Zpívá: "Jeden otec mi stačí, mít celou zemí jako otce - to je velká lež."

Jak je to tedy s tou příslušnou hrdosti k něčemu? Spisovatel Martin Walser napsal v roce 1988, že výrok: "Být hrdý na to, že jsem Němec" vznikl v nějaké laboratoři a vše, co nám tím nabízí, smrdí náhražkou.

Ale co když mnoha Němcům tato náhražka vyhovuje a jsou na ní dokonce hrdi? Mohou být pocity nepravé? A dá se vůbec změřit pravost nějaké kolektivní nálady?

Co myslíte?