Pondělní vydání deníku Mladá fronta DNES přineslo informaci, že ministři Vladimír Mlynář a Libor Ambrozek pobývali i se svými rodinami během závěrečného víkendu karlovarského filmového festivalu v luxusním hotelu Pupp na účet soukromých firem. To by na první pohled mohlo vypadat jako konflikt zájmů, protože Mlynářův pobyt hradil Telecom, pro který ministr informatiky může být velmi důležitý a deník uvádí, že ministr se také nedávno zasadil o to, aby Český Telecom zcela ovládl lukrativního mobilního operátora Eurotel. Za Ambrozka zase platil ve Varech hotel ČEZ, přičemž ministr životního prostředí má hodně co říkat do energetické politiky budoucnosti. Jinými slovy do toho, kolik, kde a jakých elektráren bude ČEZ stavět.

Nejezdi na festival, nevíš, co tě mezi těmi chuligány může potkat. Možná těmito slovy varovaly některé matky i své dcery před cestou na letošní karlovarský filmový festival. Letos ale o dobrou pověst přišel někdo jiný. Zcela překvapivě to byli ministři, konkrétně ministr životního prostředí Libor Ambrozek a ministr informatiky Vladimír Mlynář. Také mladí a nezkušení, dalo by se říct u politiků, kterým ještě nebylo čtyřicet.

Došlo k tomu jednoduchým způsobem, jak odhalili novináři Mladé fronty DNES. Nechali si zaplatit pobyt v hotelu Pupp a některé další festivalové služby od polostátních firem, Ambrozek od ČEZu, Mlynář od Českého Telecomu, hlavních sponzorů festivalu. Ministři nejsou chudí, dokonce mají i dostatečný reprezentační fond, ale dar přijali.

Zřejmě proto, že to pokládají za úplně samozřejmé. Podobně se zachovali i někteří poslanci. Podle Mladé fronty konkrétně Kasal, Topolánek a Němcová. U ministrů je to ale zvlášť podivné. V ČEZu i Telecomu by měli hájit zájem státu a daňových poplatníků. Když ale přijímají od firem dary, možná to nebudou činit tak důsledně. Nakonec od koho jsou vlastně placeni.

Úzký kontakt má především Mlynář s Telecomem. Ještě na jaře jménem vlády vyjednal, že Telecom získal všechny akcie mobilního operátora Eurotel. Od počátku července navíc ministr s Eurotelem jedná o splátkách za licenci na mobilní síť třetí generace, známou jako UMTS. Eurotel slíbil minulé vládě zaplatit tři a půl miliardy do deseti let. Současní ministři by ale chtěli peníze pokud možno hned, třeba i se srážkou.

A to ještě není všechno, protože ministr slíbil, že Telecom privatizuje. Možná už v příštím roce. Vladimír Mlynář vyřizuje telekomunikační agendu, a to jistě v pořádku. Na místě většinou nejsou výčitky, že své obchodní schůzky tají, anebo do detailu neinformují o jejich průběhu.

Při jednání s komerčními firmami to zkrátka tak chodí, jen musí být ministr či vládní úředník důvěryhodný, protože jinak si člověk o komunikaci s bohatým monopolem může myslet leccos. A zákon o veřejných zakázkách úplně všechno neuhlídá. Mlynářova důvěryhodnost tedy byla v Karlových Varech zpochybněna.

Za pozornost stojí i to, že ministr se nesnažil svou chybu vysvětlit, anebo napravit. On i kolega Ambrozek novinářům neodpovídají a schovávají se za záda svých tiskových mluvčí. Nemá to žádný styl a konkrétně u Mlynáře vzniká vážná otázka, jestli by měl dát hájit zájem státu při jednání o penězích za licence u UMTS.

Ministerský přešlap dostal do delikátní situace i deník Mladá fronta DNES. Jako hlavní mediální partner festivalu měla kritizovat tamní prostředí, které lze směle nazvat korupční. Učinila tak až den po slavnostním zakončení festivalu. Možná shodou okolností, možná nechtěli kazit zábavu. Na dilematu, do kterého se zřejmě dostala Mladá fronta, jde ukázat, v čem je celá potíž. Publikovat zprávu o tom, že ministři mají střet zájmů, mohlo ohrozit zájmy samotného deníku. Vždyť festival dal dobrou příležitost prezentovat jeho vlastní přednosti. Prostě nepříjemnost. A stejně tak dál o tom mluvit.

Nemůže být příliš populární ten, kdo se snaží do nekonečna připomínat, že někdo šlápl vedle a všem okolo kazí náladu. Proto se také korupční chování objevuje stále znovu a znovu. Politik to několikrát zkusí a i když je za to kritizován, tolik se mu zase nestane.

Daleko víc na něho mohou tlačit ti, kteří si přes něho zabezpečují své finanční zájmy a zajišťují potřebné kontakty. Nejde o to ministry odsoudit a nutit je k demisi. Kdo je vlastně v této zemi, pokud jde o různé střety zájmů, úplně čistý a bez viny? Záleží na jejich vlastním rozhodnutí.

Třeba je lepší naopak ministry povzbudit. Jsou dost sebevědomí, aby jménem milionů Čechů dohadovali miliardové obchody, tak by také mohli nějakým způsobem vyřešit rovněž jménem milionů svou prekérní ministerskou situaci. To znamená, uvědomit si na fakticky spíše nevinném příkladě z Karlových Varů rizika svého dalšího působení a také roli, kterou v dalších případných potížích mohou hrát lidé z jejich nejbližšího okolí. Záleží na ministrech, jak svou osobní reformu zveřejní. Právě k ní ale dostali šanci.