Z hlediska legislativy byl poslední půl rok plný mediálních vyhlášení k připravovaným změnám zákonů. Ve skutečnosti pak byly nashromážděné návrhy přesunuty k parlamentnímu projednání až do hektického podzimního času. Do té doby dorazí do sněmovny také nový digitální zákon z Ministerstva informatiky. Zásadní norma se týká veřejnoprávní televize, mediální zákon má být do konce roku předložen zcela nový.

V této souvislosti se nabízí postesknutí některých privátních broadcasterů, že obsah navrhovaných změn je vždy spíše namířen právě proti nim.

V kauze České televize (ČT) se dominantní diskuze vede stále především nad formou volby mediální rady (pomineme-li problematiku volby ředitele/lky). Na systémové realistické změny v ČT, i v souvislosti s blížícími se technologickými změnami spojenými s digitalizací, zatím nikdo nenašel mnoho odvahy. Prostředí rozhlasového vysílání zůstává stále jakoby stranou pozornosti, postavení a budoucnost veřejnoprávního Českého rozhlasu také.

V České republice funguje od 90. let tzv. duální systém -- veřejnoprávní a privátní (komerční) sektor (např. v Rakousku začala vysílat první komerční televize až letos). Podle mého názoru je to systém dobrý, správný a osvědčený. V dnešní praxi je však situace již mnohonásobně komplikovanější, mnoho provozovatelů se svojí činností či zaměřením často dostává mimo tyto zjednodušené duální hranice nebo zasahují do obou sektorů.

To je často i případ provozovatelů "ze zákona" (veřejnoprávních médií), kteří překračují nejasně definovanou pozici veřejné služby a často se pak chovají jako komerční provozovatelé (namátkou - prosazování míry sledovanosti jako priority, boj na reklamním trhu, soutěživost a srovnávání s komerčními subjekty, komerční programové formáty apod.). Naproti tomu někteří komerční licencoři často, alespoň dílčím způsobem, produkují v programu prvky veřejné služby. Postupem času a rozmanitostí vývoje se tedy vynořila řada problémů (tedy nejen nové technologické trendy), které vyžadují nejen odbornou diskuzi, ale v blízké době zřejmě i systémové úpravy.

Ve světě není neobvyklé, když tzv. veřejnou službu poskytují i privátní (komerční ) subjekty na základě smlouvy, nebo dá-li se to tak říci, i na principu objednávky. Pak je takováto služba hrazena nebo jsou poskytnuty jiné výhody. V médiích (elektronická nevyjímaje) se stále více uplatňují i nestátní neziskové subjekty.

U nás zatím tato forma provozování není možná, mediální zákon umožňuje možnost přidělit licenci jen obchodním společnostem registrovaným v Obchodním rejstříku ( krajně - registrované fyzické osobě). Přesto v ČR již jeden významný neziskový provozovatel rozhlasového vysílání funguje několik let , i když na bázi společnosti s ručením omezeným -- pohybující se v zákonném obchodním i daňovém režimu. Jedná se o Rádio Proglas, zaměřené na křesťanskou tématiku. Rádio, které je členem Asociace provozovatelů soukromého vysílání a je měřeno profesionálními průzkumy poslechovosti, je ve skutečnosti nekomerční a neziskové a není financováno z reklamy. Zdroje jsou tvořeny sponzorskými dary a dílem příspěvkem tzv. Klubu přátel, vlastně registrovanými posluchači. Tento subjekt, který v zásadě naplňuje ideu veřejné služby, je pak nucen soutěžit s ostatními ryze komerčními provozovateli o nové tendrované či uvolněné frekvence. A nouze o nové volné kmitočty v ČR je notoricky známa.

Naproti tomu stojí veřejnoprávní Český rozhlas, který je v některých místech stále možné ladit na několika kvalitních frekvencích najednou (opakovaná otázka efektivity využití či potřebnosti stávajícího veřejnoprávního kmitočtového spektra). Navíc se například stále (už několik let marně - pozn. editora BL) připravuje formát ČRo 4, tzv. rádio pro mladé. Tedy formát, který je dostatečně, úspěšně a snad až nadlimitně zastoupen v komerčním sektoru. V rozhlasovém vysílání stávající nedostatek volných kmitočtů, třeba i pro nové nekomerční nestátní provozovatele, hned nevyřeší ani přechod na digitální vysílání.

Kromě skutečnosti , že bude zřejmě souběžně s DAB-T (digitální terestrický rozhlas) zachováno kapacitně naplněné FM pásmo na VKV, může být brzdou relativní celková finanční náročnost a zatím třeba i malá dostupnost koncových uživatelských rozhlasových zařízení (a samozřejmě z části i malá ochota posluchačů ke změně). Samozřejmě , že existuje možnost internetových rádií (médií), která je právě neziskovými provozovateli (příp. menšinovými formáty) často využívána, ale přeci jen stále není u nás tolik rozšířená, resp. dostupná.

V každém případě bych tedy rád přispěl, v rámci přípravy na projednávání podzimní mediální legislativní "smršti", k otevření těchto témat tak, aby bylo možné jejich řešení případně zapracovat do chystaných změn. Zde, v případě postavení neziskových nestátních rádií (příp. TV) a možnosti jejich uplatnění v ČR (EU), není k dispozici jednoduchý recept nebo fungující zahraniční zkušenost. I proto je třeba diskutovat, a nespoléhat se, že například tak pracná personální obměna v mediálních orgánech sama o sobě postačí. Samozřejmostí pak je, že možné systémové úpravy nebudou jen obsahem mediální legislativy, ale všech souvisejících norem.