Změna postavení generálního ředitele a Rady ČT

Sleduji dlouhodobě vývoj v České televizi a domnívám se, že je na čase, aby generální ředitel nebyl jediným ze zákona odpovědným za výkon a náplň její veřejnoprávní funkce, ale aby se dosavadní Rada České televize stala plně spoluzodpovědnou (měla by fungovat spíše jako Správní rada).

Tato kolektivní poloha by mohla situaci konečně stabilizovat. Osoba generálního ředitele totiž musí mít skutečnou moc nad vysíláním a jeho obsahem, ostatně veškerá média jsou řízena nikoli demokraticky, nýbrž zcela autokraticky nicméně změněná úloha Rady a jiná kvalita vzájemných vztahů ke generálnímu řediteli by pak jistě aktivněji přispěly k uskutečnění změn (personálních, programových, organizačních či strukturálních), které jsou nezbytné.

Členové Rady ČT i generální ředitel by mohly/měly být funkcemi jmenovanými. Např. na návrh ministra kultury vládou. Nebo na návrh vlády prezidentem. Tím by se výrazně posílil mandát obojích. Rada ČT by se mohla proměnit ve Správní radu a společně s Generálním ředitelem být statutárními zástupci plně odpovědnými za řízení České televize. Nebyla by pouze orgánem poradním a kontrolním, nýbrž by se spolupodílela na koncepčních a strategických rozhodnutích.

Postavení generálního ředitele by se prováděním úkonů s mandátem takové rady rovněž posílilo, neboť v současné době nemá potřebné pravomoci uskutečňovat organizační, provozní, personální a ekonomické změny. Může totiž být lehce obviněn ze subjektivity, či zneužití pravomocí apod. Pak je nucen čelit oprávněným i neoprávněným kritikám Rady nebo televizních odborů. Stane se tak mnohdy, že stojí sám proti všem.

Já nabízím ideu kolektivnějšího vedení České televize.

Kontrolu nezávislosti (?) či objektivity by měla plnit mediální rada Poslanecké sněmovny Parlamentu, která by i doporučovala ke schválení rozpočet, navržený Správní radou. Takový rozpočet by bylo nutné obhajovat každý rok, byl by transparentnější, protože by neoperoval s konstantními příjmy a výdaji, ale vycházel by ze skutečných potřeb. Oproti stávajícímu rozpočtu by mohl být nižší, ale i vyšší. Zejména pokud by mělo dojít k výrazným programovým změnám.

Chtěl bych korektní a rovnoprávné postavení vedení ČT a odborů.

Aniž bych chtěl jakkoliv kritizovat či komentovat činnost odborů, myslím, že by mělo dojít k přesnému vymezení jejich funkce tak, aby nemohly žádným způsobem ohrožovat nezávislost a objektivitu vysílání, jakož i plnění veškerých veřejnoprávních úloh, vyplývajících ze zákona.

Neměly by mít možnost zasahovat do výsledné obsahové stránky vysílání, kterou tvoří vrstva tvůrčích pracovníků a manažerů, zodpovědných za poskytování či plnění veřejnoprávní služby (zpravodajství, publicistika, dramaturgie pořadů s veřejnoprávním charakterem atd.).

Jejich aktivitu jsem často spatřoval i v protestech proti personální politice vedení, resp. generálního ředitele. Televizní odbory tedy mají mít právo hájit práva všech zaměstnanců technických, výkonných a dalších, nikoliv však tvůrčích pracovníků. Obsah jejich práce je totiž diktován zákonem. Porušují-li jej, nemají v České televizi právo působit.

Komunikace s profesními organizacemi.

Podstatou komunikace s veřejností musí být pro generálního ředitele nejenom pečlivé studium diváckých ohlasů, ale i komunikace s veškerými profesními sdruženími, která mají s prací ČT cokoliv do činění. Ať už se jedná o FITES, či asociace tvůrců. Takový dialog by umožnil získat nezaujaté pohledy na domácí uměleckou tvorbu, zobrazovanou Českou televizí a náměty k jejímu zkvalitnění.

Po několika abstencích jsem se tentokrát rozhodl po pečlivé úvaze přihlásit se do tohoto výběrového řízení.

Měl jsem pro to několik důvodů:

1. Jakékoliv uskutečňování transformací, změn či restrukturalizací nemůže v jakémkoliv podniku provádět osoba, působící uvnitř, tedy stávající zaměstnanec, zejména, působí-li v onom podniku delší dobu. Tomu mě naučily analýzy, práce s klienty i pravidla podnikového poradenství, která jsem měl možnost ve své předchozí praxi -- investičním a podnikovém poradenství a strategickém marketingu -- prakticky realizovat.
2. Televizní vysílání je jedním z nejsložitějších mechanizmů, které jsem kdy poznal. Být generální ředitelem v České televizi vyžaduje totiž nejenom řídící schopnosti, ale znalosti výrobních postupů, podnikového financování, technologie vysílání atd. Co se však doposud příliš nebralo v úvahu, je praxe či vzdělání v oblasti umělecké. Je trochu příznačné, že se doposud generálním ředitelem v podstatě umělecké instituce jakou Česká televize je (říkáme přeci audiovizuální umění) nestal žádný absolvent FAMU z oblasti tvorby.
   Možná právě spojení uměleckého vzdělání a praxe se znalostmi ekonomickými a marketingovými mně svého času pomohlo poměrně výrazně ovlivnit zvýšení podílu na trhu televize Premiéra z 0,5% na 4,5% podílu na trhu při současném zachování finančních nákladů.
3. Domnívám se, že čas "technokratů", totiž produkčních, či žurnalistů nebo právníků by měl skončit a do čela České televize by měla nastoupit komplexnější, mnohostranně orientovaná osobnost.

Teze záměrů v oblasti programového, ekonomického a technického rozvoje České televize

EKONOMIKA

Domnívám se, že po uplynulé dekádě transformačních pokusů a omylů nastal čas nazývat věci pravými jmény a uskutečnit tak opravdový přerod České televize na podnik, jehož výstupem jsou audiovizuální produkty a který má i významné kulturní a informační poslání (veřejnoprávní službu).

1. V první řadě se jedná o dosažení jasné diference ve vysílacích schématech a obsahu vysílání obou kanálů ČT, (mj. každý z nich musí mít svého ředitele, který bude schopen takovou změnu provést). Proces spočívá zejména v pochopení, že ČT 1 je klasickým plnoformátovým programem a ČT 2 nikoliv. Oba kanály se musí zřetelně i vizuálně od sebe oddělit. Rovněž náklady na jejich provoz musí být diametrálně odlišné a to nejenom v reálných finančních částkách, nýbrž s ohledem na jejich programovou skladbu.
2. Musí se nově vymezit obsah vysílání a příspěvků regionálních studií ČT. Jejich úkolem je pokrýt především zpravodajskou a publicistickou agendu všech regionů. Počet se musí rozšířit na úkor velikosti studií Brno a Ostrava a to na zastoupení ve všech regionech vlastními malými studii. (Je-li tomu tak již nyní, omlouvám se za nošení dříví do lesa).
3. Musí přestat systém vnitřního vyúčtovávání. Každý, kdo je zaměstnán v ČT a to v jakékoliv pozici, pracuje na výrobě pořadu v rámci svého platu.
4. Smluvní odměny za výrobu pořadů jak pro regionální, tak pro centrální studia dostávají pouze externí dodavatelé.
5. Cena za tyto pořady nesmí v zásadě překračovat hodnotu vysílacího času, který bude těmto pořadům vymezen. Platí samozřejmě výjimky u živých přenosů významných sportovních a jiných událostí, vysílání během významných dnů a výročí, klíčových prime-timových pořadů apod.
6. V dosud platné strategii zavádění digitálního vysílání postrádám jasná ekonomická zdůvodnění nezbytných investic v propojení na zcela jasnou programovou koncepci. Budu usilovat o přidělení jednoho multiplexu financovaného státem a připravím pro něj alespoň 2 vysílací schémata.

S budoucím řízením České televize souvisí i potřeba vrátit se zpět k zamyšlením o ekonomických základech České televize a k některým souvisejícím otázkám.

Kdo je vlastníkem České televize?

Je nutno si připomenout, že vysílání České televize financují všichni občané tohoto státu, kteří vlastní televizní přijímač. Stát jim nařizuje platit poplatek za televizní vysílání (nikoli poplatek České televizi). A to bez ohledu na to, jestli si to skutečně přejí nebo jestli by raději věnovali tyto peníze jinému provozovateli televizního vysílání. Je nutno sladit vlastnictví ČT (může být stát) a její poslání (nezávislá veřejnoprávní služba). Domnívám se, že pokud vlastníkem České televize bude stát a televize by se místo jako veřejnoprávní označovala jako státní, nemusí to být vůbec v protikladu k její nezávislosti. Ta může být pouze ideová a zaručená morálními a profesionálními vlastnostmi vedení ČT, které odpovídá za obsah jejího vysílání. Ekonomicky je Česká televize závislá na pravidelně vybíraných poplatcích za televizní vysílání. Vlastníkem jsou obvykle ti, kteří vkládají finanční prostředky. Česká televize nemůže vlastnit sama sebe, nemohou ji vlastnit ani občané. Vlastníkem České televize i Českého rozhlasu musí být Český stát.

Nezávislost ekonomická

Česká televize je plně ekonomicky závislá na státu, který ji v současné době zákonem umožňuje vybírat televizní poplatky a ponechat si z nich 100%. Pokud by se ovšem z hlediska podnikového statutu stala ČT dejme tomu státní akciovou společností, mohla by se část, např. 30% akcií, nabídnout veřejnosti, která by se stala menšinovým spoluvlastníkem a mohla tak lépe kontrolovat chod instituce, kterou financuje. Státem jmenovaní členové orgánů takové společnosti by nesli práva i povinnosti podle obchodního zákoníku. Zejména v oblasti hospodaření. Je tu totiž hlavní důvod, proč se nedaří realizovat úsporné programy. Každý podnik, který má zákonem zaručený každoroční stabilní příjem nemá nejmenší důvod výši těchto příjmů zmenšovat a omezovat výdaje tam, kde je to možné.

Je nesmyslem snažit se omezovat rozsah či dokonce zrušit vysílání televizní reklamy v ČT. Ono minimum 3% je nutné pro zachování konkurence na reklamním trhu - zejména při současném propojení Novy a Primy v této oblasti - po kterém oprávněně volají i zadavatelé reklamy. Zde je důležité dodat, že na obrazovku České televize nepatří "jakákoliv" reklama. Každý příjem z reklamy by mohl vylepšit příjmovou stránku ČT aniž by muselo dojít k navyšování televizních poplatků placených obyvatelstvem.

PROGRAM

Definice obsažené v současném znění Zákona 483/1991 Sb. O České televizi operují pojmy, které opravdu nejsou příliš poznamenány znalostí fungování médií a televize zvláště. Obsah vysílání, byť sebelépe definovaný, vytvářejí lidé, tvůrčí pracovníci i umělci. A ti musí splňovat nejenom přísná profesionální, ale i morální kritéria. Kritizovaná neobjektivita např. zpravodajství či publicistiky tkví především v neprofesionálním a neetickém přístupu lidí tvořících tyto pořady, ale i těch, kteří je pouštějí na obrazovku.

Profesionální prohřešky: reportéři komentují, ačkoliv nemají příslušné - např. ekonomické - vzdělání. Měli by tak činit střídající se odborníci z různých profesí, podle obsahu toho kterého příspěvku. Může komentovat i odborný redaktor, ale vždy se musí vyváženě vyjádřit všichni zmínění v příspěvku. Politici či jiné interviewované osoby nemohou odpovídat, aniž by předcházela v obraze viditelná otázka reportéra. Při sestřizích izolovaných odpovědí dochází k neuvěřitelným zkreslením.

Chce se mi věřit, že to není důsledek zkorumpovanosti některých zaměstnanců, jako spíše výraz jejich nezkušenosti a nedůsledném dodržování principů v odlišování funkcí reportéra, redaktora či komentátora.

Jedním z hlavních poslání televize veřejné služby je přinášet nezaujaté informace z domova i z ciziny v daleko širší míře, než je tomu doposud. ČT by měla - i když je to nákladné - hlavním nositelem zahraničního obrazového zpravodajství, protože tuto úlohu za ni nikdo jiný nebude plnit. Cítím tady velký dluh, zejména pravidelných zpráv ze všech sousedních zemí, které by přispěly ke zlepšování vzájemných vztahů. Nadále musí být pokryty Washington, Londýn, Brusel, Paříž a Moskva.

Přílišné akcentování pořadů pro minority by mělo být doplněno informacemi o těchto minoritách pro majoritní veřejnost a tak ji orientovat k oné proklamované toleranci.

Nicméně za nejdůležitější úkol České televize pokládám zvyšování kulturní úrovně veškerého obyvatelstva jako obranu proti dnes již často i umělecky pokleslým programům komerčních televizí.

Sledovanost pořadů je sice i pro ČT důležitá, ale spokojenost s nimi je ještě důležitější. A tu nám bohužel peoplemetrové měření nesděluje. Vím, že ČT tyto informace má, ale marketingově s nimi nepracuje. Český divák stále ještě umí rozeznat umělecké hodnoty. Nikdo jiný než Česká televize mu je nebude poskytovat.

V těchto souvislostech se mi jeví jako nejhorší skutečnost, že došlo k postupnému prolínání programových náplní obou kanálů České televize. Zatímco ČT 2 měl být skutečně tím exkluzivním kulturním kanálem pro oněch 5% (10%?) obyvatel s důrazem na pořady o umění, živé záznamy divadelních představení všech žánrů, živé hudební přenosy, dokumenty, filmové a audiovizuální experimenty domácí i zahraniční, stává se změtí nudných besed, kvazi dokumentů, hudebních klipů, někdy vynikajících nezávislých (nikoliv experimentálních) filmů (které by bezpochyby snesly dobrý čas na ČT 1) a špičkových i nezajímavých sportovních přenosů.

Zejména poslední dvě kategorie bezpochyby patří na kanál ČT 1, který sice někdy vysílá vynikající filmy, ale bohužel v neúnosně pozdních hodinách i když by klidně snesly prime time.

Pokud se týče dalšího veřejnoprávního úkolu, totiž regionálního zpravodajství, není třeba vůbec tuto nutnost zákonně zdůrazňovat.

Obě komerční televize na něj kladou velký důraz a dobře vědí proč. Ať už se to týká příspěvků do hlavních zpráv nebo samostatných regionálních zpravodajství mají zde komerční televize navrch. Jak počtem tak zajímavostí jednotlivých příspěvků. Tady se dostáváme k roli regionálních studií České televize. Jejich hlavním úkolem totiž není výroba množství nejrůznějších pořadů vč. zábavních, dramatických, dokumentů atd. Jejich hlavním posláním je zpravodajsky a publicisticky mapovat region. Proto by měla mít Česká televize studia ve všech regionech. Nikoli tak olbřímí jako jsou dosud jediná existující v Brně a Ostravě.

Podpora české filmové tvorby. Ano, ale zejména tím, že ji bude ČT nakupovat, zařazovat do vysílání a prodávat - prostřednictvím Telexportu - na zahraničních trzích. Nikoli koprodukcí hraných filmů určených pro distribuci v kinech.

Existuje totiž žánr televizního filmu, který by naopak měl být doménou filmové tvorby České televize. Je finančně méně náročný, vyžaduje však špičkovou dramaturgickou a scénáristickou práci.

Vrcholem domácí tvorby pak mají být vlastní televizní seriály, zábavní a soutěžní pořady na jedné straně a pokračování v nejlepších tradicích českého dokumentu na straně druhé.

S existujícími představami o obsahu digitálního vysílání zásadně nesouhlasím (ČT 3 a ČT 4), protože zároveň nekonstatují změny ve schématech ČT 1 a ČT 2, takže dochází k překrývání a dublování programových náplní.

TECHNOLOGIE

Zavádění digitálního vysílání nesmí být propagandisticky zdůvodňováno jako "nezbytnost". Vždy je třeba pečlivě porovnávat racionalizaci nákladů s programovou připraveností - tj. se schopností vzniklý vysílací prostor programově přitažlivě a konkurenčněschopně naplnit.

Nemusíme vždy být mezi prvními, ať to stojí, co to stojí.

Domnívám se, že je reálné spustit vysílání 2 kanálů na vlastním multiplexu (s možností pronájmu nevyužitých kapacit dalším subjektům) nejdříve ve druhé polovině roku 2004. Vše si vyžádá komplikovaný legislativní proces a zřejmě i politicky náročný schvalovací proces.

Autor, bývalý ředitel marketingu v televizi Premiéra (dnešní TV Prima) kandidoval na funkci generálního ředitele ČT