V dnešním dni jsem viděla následující filmy - Brouk (USA) a Průserář (USA). Když se na ty filmy po sobě podívám, doufám že mě neobviníte z fanouškovství amerikanismu, ale jestli ano, dovolte mi tyto filmy obhájit.

Nebo jen Brouka. Film je pojat jako ztřeštěná komedie, která se odvíjí na základě náhod odehrávajících se ihned potom, co malý kluk rozdupne švába, chcete-li brouka. To, co nastane, je neuvěřitelné. Film má v tom jistou podobu s tuzemskými Knoflíkáři. Hrdinové filmu, a že jich není málo, se ve filmu navzájem míjejí a setkávají na bázi šílených a neuvěřielných zážitků a příhod.

Film je v kategorii nesoutěžících nezávislých filmů a opravdu tak působí. Člověk se při promítání pěkně baví a bere film jako příjemnou oddechovku, ovšem vyjdete z kina a začnete s přáteli řešit všechny detaily, aniž byste sami chtěli, a sami přicházíte na to, že v tý komedii do sebe všechno přesně zapadá.

Cituji spolusedícího novináře v press roomu : "Je to tak blbý, až je to dobrý". Ano, dávám za pravdu. Od filmu nečekejte intelektuální závěr ani poučení, snad jen známý výrok - "I malilinká kapka vody může rozpoutat v neutuchající bouři.."

Viděla jsem ovšem i dlouho diváky očekávaný soutěžní snímek Buddy - Kámoš. Na film jsem se upřímně těšila už jen kvůli hereckému obsazení. Sál byl ihned naplněn, no, doslova přeplněn převážně mladými lidmi a poté, co snímek uvedl sám režisér, a film se spustil, diváci reagovali potleskem a smíchem v situacích, které měly být smutné nebo vážné.

V těch nejhorších momentech dokonce tleskali, což jsem se upřímně už začala stydět, řídili se heslem: "Když nevíš, co ted přijde, směj se, klidně i hystericky".

Příběh vypráví o třech největších klišé, ovšem musím dodat nejoblíbenějších. O lásce, o přátelství a o slávě. Konkrétně o mladým klukovi, který se živí jako obyčejný tapetář billboardů, bydlí s kamarády v bytě, má krásnou a cílevědomou přítelkyni a moc pěknou spolubydlící, která je ohromně přátelská a nezkažená.

S kamarády pravidelně náš hrdina natáčí různé veselé kousky na video (např. kamarád v obchodě s příslušenstvím do koupelen "vyzkouší" záchodovou mísu hned ve výkladní skříni atd.), všimne si toho náhodou populární televizní stanice a ihned začne jejich forky vysílat, takže tady si všimnete přeměny naprostého outsidera v televizní hvězdu.

Mezitím se hoch pohádá s přáteli, stihne se rozejít s přítelkyni a vydělat spousty peněz.

Na konci si uvědomí, že expřítelkyni nemiluje a že mu na kamarádech záleží nejvíc. A aby to byl happy end, skokem do vody vyzná lásku své kamarádce z podnájmu. Konec dobrý, všechno dobré.

Lidé vstávají, obrovský aplaus a já zmateně odcházím domů s otázkou. Lidé tomu nadávají a říkají o těchhle filmech, že je to brak.

Ovšem, tak proč tyto filmy mají největší návštěvnost a ceny diváka? No, uvidíme. V úterý se chystám na Městečko, film Jana Krause, který je pravým opakem Buddyho. Diváky opovrhován, kritiky přijímán. Jsem zvědavá, jak se bude líbit mně. Zítra na shledanou, těším se na vaše ohlasy.