Při informování o druhé válce v Perském zálivu velká většina amerických sdělovacích prostředků přišla o svou tradiční objektivitu a sledují americkou vládní linii. Vedoucí představitelé protestů ve Spojených státech jsou přesvědčeni, že v establishmentových sdělovacích prostředcích vládne spiknutí, v jehož rámci tuto válku podporují ve prospěch velkých podnikatelů. Velké ropné a zbrojařské podniky totiž zřejmě na této válce velmi vydělají. Protiváleční aktivisté poukazují na to, že sdělovací prostředky nijak nezpochybnili argumentaci americké vlády, proč zahájila tuto válku. Zejména televize CNN je obviňována, že nahradila potřebnou novinářskou skepsi "vlastenectvím".

Znepokojujícím rysem práce amerických sdělovacích prostředků je cenzura. V reportážích z válek se dá cenzura očekávat, ale většinou se týká jen bezpečnostních otázek. Nyní jsou však novináři cenzurováni pro své názory na válku. Newyorská organizace Fairness and Accuracy in Reporting (Férovost a přesnost při novinářské práci) poukazuje na to, že přestože se tato válka vede pod jménem "Operace irácká svoboda", došlo k omezení rozsahu názorů v amerických sdělovacích prostředcích. A totéž platí i o ostatním světě.

Obrazy války, které se vysílají v televizi, zřejmě neposkytují kompletní, objektivní analýzu konfliktu. Chce-li někdo hloubku a perspektivu, musí číst noviny, ale některé listy projevují silnou zaujatost ve prospěch vlády a velkého byznysu. Objektivnější pohled na válku zřejmě přijde až po ukončení bojů, až reportéři a autoři přestanou být pod tlakem, aby se chovali nacionalisticky.

Totální, čtyřiadvacetihodinové zpravodajství o invazi do Iráku je zjevně dosud nejrozsáhlejší, nejintenzivnější a technologicky nejpokročilejší zpravodajství o nějaké válce. Bude to mít zcela zjevně dopad na vojenskou strategii a na vytváření vojenské, a zahraniční politiky. Sdělovací prostředky budou muset po válce zpytovat svou duši a analyzovat, co dělaly správně a co špatně a zda porušily tiskovou a novinářskou etiku v hysterickém víru konfliktu.