"Dulce et decorum est pro patria mori," "Je sladké a vznešené zemřít pro vlast," to řekl Horacius a zřejmě to myslel vážně. Velký básník první světové války Wilfried Owen to trpce odmítl jako "starou lež". Kdo měl pravdu? Závisí to na tom, za jakou věc bojujeme, nebo za kterou zemi bojujeme? Co když je vaší zemí Irák nebo nacistické Německo a hájíte ji proti britské nebo americké invazi? Máme na lince Bruce Andersona z deníku Independent a také Chada Chelenora Chadwicka, veterána z druhé světové války.

Bruce Anderson: Hovořil jsem především o britských vojácích, kteří bojují v konfliktu proti Iráku. Není pochyb, že bojují ve vznešené věci. Srovnal jsem je také s iráckými vojáky, mnozí z nichž neměli žádnou volbu, byli vehnáni do války brutálními důstojníky a brutálními funkcionáři strany Baa'th. Naši vojáci jsou dobrovolníci. Oběť těch, kteří zemřeli v boji, je bezpochyby vznešená a všichni bychom se měli cítit vděčni a být tak trochu hrdi, že jsme Britové, že máme takové muže a ženy, kteří jsou ochotni za nás bojovat a riskovat své životy.

Moderátor: No, s tím se nedá polemizovat, ale co když bojujete za svou vlast, i když vaše vlast jako taková není vznešenou zemí. Jestliže je ve vaší zemi nějaký strašlivý režim, jako Hitlerovo Německo, nebo Irák Saddáma Husajna, pořád ale bojujete za svou zemi, ne? Bráníte ji před invazí.

Bruce Anderson: No, i velkým nepřátelům můžeme vzdát poctu. Ne všichni lidé, kteří zemřeli za nacistické Německo byli židy nenávidící nacisté. Někteří byli jen vlastenečtí Němci, někteří bezpochyby dobrovolníci. Všichni jsme vzdali poctu odvaze argentinského letectva během války o Falklandské ostrovy. A i za Saddáma Husajna jistě bojují odvážní lidé. To je právě to smutné. Že i zlé režimy, jako Saddámův a Hitlerův mohou také zmobilizovat odvahu. Ale přesto si myslím, že můžeme postavit do kontrastu tyto lidi s našimi mrtvými, kteří zemřeli za vznešenou věc. Můžeme oslavovat jejich odvahu. V jejich chování vidíme nejvyšší formu hrdinství.

Moderátor: Chad Chelenor Chadwick bojoval v druhé světové válce. Vy jste byl svědkem toho, jak mnoho mužů, vašich blízkých kolegů, zemřelo. Co si o tom všem myslíte vy?

Chad Chelenor Chadwick: Musím říci, že jsem za celý svůj život neslyšel tolik nesmyslů. Nechci být vůči panu Andersonovi nezdvořilý, ale smím-li citovat z jeho článku -- smím? Nechci se hádat s tím, co píše o této válce, protože si myslím,že je celá situace ostudná, ale rád bych citoval, když píše: "Pocta od čestné stráže, rakve, na nichž je prostřena vlajka, pohřební hudba na poslední cestu, je to dojemný pohled, ale je také nesmírně vznešený." Mohli by mi pan Anderson vysvětlit, co je vznešeného na sledování návratu rozdrcených těl mladých mužů jejich truchlícím příbuzným?

Bruce Anderson: Velmi lehce, protože --

Chad Chelenor Chadwick: Neslyším vás, pane Andersone...

Moderátor: Říká, že to způsobilo, že je velmi hrdý, že je Brit.

Bruce Anderson: Měli jsme tak vynikající mladé muže, kteří byli ochotni dobrovolně riskovat za nás, všichni vedeme tak lehký život, všichni v Británii dnes žijí velmi dlouho za velmi příjemných okolností. A částečně se těšíme tomuto lidskému právu proto, že pan Chelenor Chadwick a jeho kolegové a můj otec a miliony jiných bojovali v druhé světové válce, a za to vám vzdávám poctu, i když se mnou nesouhlasíte, vzdávám poctu vaší odvaze, že jste bojoval. A kdybyste byl zabit v druhé světové válce, nebylo by to jen tragické, ale bylo by to i vznešené. Je to pozoruhodná věc, že jako země máme miliony mužů, ochotných bojovat ve zbrani. Teď v míru, namísto aby vedli lehký život, máme sto tisíc mladých mužů, kteří jsou ochotni dobrovolně přijmout disciplínu. a nebezpečí. A to skutečně shledávám vznešeným.

Moderátor: Pane Chadwicku?

Chad Chelenor Chadwick: Je mi líto, ale ztratil jsem se ve vší té nabubřelé rétorice. Ať pan Anderson odpoví na otázku: Cítí se povznesen proto, že lidé jsou zabíjeni ve válce? Skutečně si myslíte, že tito "válečníci", jak je nazýváte, se "oddali povolání vojáka objetím svého poslání s otevřenýma očima?" Lidi se dávají na vojnu, protože je to nudí v práci, anebo jsou nezaměstnaní.

Moderátor: Bruce Anderson však argumentuje, a snad byste to nezpochybňoval -- nebo možná ano -- že tito muži jsou chrabří. Ti muži, kteří ve válce umírají, jsou většinou odvážní. Souhlasíte s tím anebo říkáte, že --

Chad Chelenor Chadwick: Podle mých zkušeností, když jsem byl zasažen, pod palbou, lidi nejsou zrovna odvážní. Mají děsný strach. Bojí se o život. Jsou posedlí hrůzou. Chtěli by být kdekoliv jinde než tam, kde jsou, kdyby jen mohli. Neskáčou radostí na tancích jako Američané a nekřičí: Dostali jsme ho! Jsou v té situaci, protože není jiná alternativa.

Moderátor: Takže není na válce vůbec nic povznášejícího?

Chad Chelenor Chadwick: Vůbec nic. Každá válka je strašlivou katastrofou, která je důsledkem selhání špatných politiků. Na válce není nic dobrého. Každá válka je jen legalizované vraždění. Na obou stranách. A věřte mi, nejsem agentem Saddáma Husajna ani nikoho jiného. Ale neříkejte mi, že je válka vznešená a že bojujeme za demokracii a tak. Vždycky existuje nějaký jiný obrázek.

Bruce Chadwick: Je mi líto, že je ten pán takový zatrpklý. Je mi také líto, že zpochybňuje odvahu britských vojáků. Jsem si jist, že pod palbou mají strach. Ale faktem je, že jsou vycvičeni, aby svůj strach zvládli a neutíkají, dál bojují, i když někteří jejich kolegové byli usmrceni nebo zraněni. A to já shledávám povznášejícím.