"Výbor pro zahraniční vztahy" je jednou z nejdůležitějších amerických organizací pro mezinárodní politiku. Pan Chrétien opakovaně zdůrazňoval výhody multilateralismu, přestože se stávají Spojené státy stále více nepřátelskými vůči státům, které se staví proti americkým požadavkům v OSN a v NATO.

"Je naprosto nutné, aby nedošlo k názoru, že se jedná o střet civilizací. Maximální využití prostřednictví OSN sníží takové obavy na minimum. Takže způsob, jakým budou jednat Spojené státy v nejbližších dnech, bude mít zásadní vliv na následky takových akcí v budoucnu. Jsem přesvědčen, že práce prostřednictvím OSN, pokud to je možné přes časté pocity marnosti, by značně posílila pozici Spojených států a těch sil, které chtějí Spojené státy podporovat". O den dříve přednesl před Radou bezpečnosti OSN svůj projev hlavní inspektor zbraní pan Hans Blix. Mluvil o spolupráci Iráku na Rezoluci 1441. Pan Chrétien vyslovil naději, že i v tuto pozdní chvíli ušetří Saddám Hussein svůj lid od nevýslovného utrpení tím, že se skloní před mezinárodními požadavky. "Jestliže by ale mělo dojít k válce, já tvrdím", řekl pan Chrétien, "že svět by měl reagovat prostřednictvím OSN". Rada bezpečnosti je značně rozdělena v názorech, jak postupovat. Francie, Německo, Rusko a Čína požadují, aby inspektoři dostali více času pro svou práci zatímco Spojené státy a Británie tvrdí, že jejich čas vypršel. Američani a Britové požadují, aby nyní byla použita síla. Ministerský předseda Chrétien nevyloučil kategoricky, že by se Kanada nezúčastnila "koalice ochotných jít do války" proti Iráku, kdyby OSN potvrdila, že se jde do války. Blix řekl několikrát od své poslední návštěvy Iráku, že procedurální spolupráce Iráku nebyla tak dobrá, jak by mohla, ale také potvrdil, že se zlepšuje. Měl promluvit téhož dne jako pan Chrétien a ten předpokládal, že to nebude nic tak pozoruhodného, co by přesvědčilo většinu členů Rady bezpečnosti, aby se přidali na stranu USA. Ve svém projevu na námořní základně na Floridě o den dříve prohlásil americký prezident Bush, že v případě, že by Rada bezpečnosti nepotvrdila své rezoluce akcí, rozplynula by se v dějinách jako neschopná, irelevantní debatní společnost. Pan Chrétien tedy řekl chicagským posluchačům, že oceňuje trvalou snaha pana Bushe pracovat prostřednictvím OSN a vyslovil s ním souhlas, že se jedná o důvěryhodnost této organizace: "Jedná se o dobu zkoušek pro OSN, Organizace spojených národů, v níž jsou Spojené státy klíčovým hráčem a kde mohou hrát Spojené státy velice přesvědčivou úlohu. Jsem přesvědčen, že v případě, kdy by dostaly Spojené národy správnou příležitost, využijí jí k tomu, aby splnily očekávání celého světa. Je ale nutné, aby OSN dostala správnou příležitost. Dnešní OSN potřebuje Spojené státy, které by byly oddány její myšlence a já velice vehementně tvrdím, že svět potřebuje účinnou Organizaci spojených národů. Chrétien se rovněž vyjádřil o NATO a o nutnosti všech členů, aby potvrdili svou oddanost této mezinárodní instituci, která sloužila světu od konce druhé světové války. Řekl, že Kanada podporuje požadavek Spojených států, aby organizace NATO poskytnula pomoc Turecku, které sousedí s Irákem. Francie, Německo a Belgie odmítnuly americký požadavek, což vedlo k americkému varování, že je budoucnost tohoto obranného společenství ohrožena. Chrétien skončil slovy, že je tento požadavek jednoho člena NATO rozumný a že Kanada doporučuje ostatním členům, aby se postavili za Turecko.

MK: Jak ani jinak být nemůže, každý hledí na projev pana Chrétiena jinak, ale je jistě nutné vyzvednout jeho trvalý zájem o to přesvědčit pana Bushe a jeho vládu, že se na americkou dychtivost jít do války bez ohledu na OSN nedívá zbytek světa s porozuměním.

Pan Chrétien tento projev přednesl téměř přímo v doupěti válečníků, tedy v Chicagu. Takového projevu nejsou schopni mnozí politici ani ve svých vlastních hlavních městech, přestože jejich obyvatelstvo v mnohem větší míře odsuzuje americké troubení do války než samotní Američani.

Situace pana Chrétiena byla ještě ztížena tím, že Kanada bezprostředně sousedí s USA a že zde náš soused vyvíjí silnou propagandu pro válku, často prostřednictvím velkých majitelů sdělovacích prostředků. Přes to Kanada nenásledovala amerického a britského příkladu a neposlala na letiště ani k parlamentu po zuby ozbrojené vojáky a tanky.

Kanadští občané někdy vyslovují obavy, aby se nám zde neuhnízdili američtí vojáci podobně, jak jsou uhnízdění po celém světě, ale cyničtější občané tvrdí, že toho není zapotřebí, protože lze jiný stát ovládat i jinak než pomocí vojáků v ulicích.

Ostatně se třeba právě v Ottawě cítilo nedávno nově postavené americké vyslanectví ohroženo, takže byly kolem něho okamžitě postaveny betonové bariéry (ačkoliv bylo vyslanectví postaveno jako železobetonová pevnost) a provoz na přilehlé hlavní třídě byl omezen uzavřením jednoho jízdního pruhu. Přestože občané reptají, vůbec nepřichází do úvahy, že by mohlo být vyslanectví požádáno, aby své bezpečnostní problémy řešilo na svém vlastním pozemku a nikoliv na území města. To naopak vypsalo soutěž o nejlepší "umělecké vyřešení" bezpečnostních betonových opatření na třídě Sussex Drive.

Pozoruhodné je stanovisko pana Chrétiena k americkému požadavku na ochranu NATO Turecku. Nikde se nepsalo o tom, že by snad Irák vyhrožoval válkou Turecku, ale denně čteme o tom, jak válkou vyhrožují Spojené státy Iráku. Turecko by bylo zcela mimo obraz takové války, kdyby si z něho neudělaly Spojené státy vojenskou základnu. Jak je to s "obranou" Turecka? Je skutečně nutné, aby je Spojené státy do své války zatahovaly, když se nechce přidat dobrovolně?

Požadavkem na "pomoc" Turecku jakoby měly USA zájem zatáhnout to té války i NATO. Chtějí USA ukázat, že jsou pánem? Jedná se snad dokonce o možnost zahájení třetí světové války? Svou "rozpracovaností bojových akcí" na světě drží USA světový primát. Z denního tisku vymizely zprávy o tom, jak úspěšně se díky americkému bombardování vyvíjí Jugoslávie, vlastně Srbsko a Černá hora a okolní státy, i o tom, jaké úspěchy slaví americká demokracie v Afganistánu. Jistě nelze panu Bushovi upřít chuť posílat vojáky do válek bez ohledu na to, jak dopadnou.

(V jednom ohledu je asi pan Bush pod nátlakem. Jak o tom svědčí články v časopisech jako je Popular Science, v Iráku má být za bojových podmínek zkoušeno úžasně velké množství zbraní. Je možné, že mnoho velkých podniků vojensko-průmyslového komplexu, které přispěly panu Bushovi na jeho volební kampaň, požaduje nyní od něho protihodnotu.) Ve srovnání s ním se pan Chrétien jeví jako mnohem rozumnější státník. Škoda, že má Kanada ve srovnání s USA jen asi 10% jejich obyvatelstva.