18. 2. 2003
USA proti Iráku anebo USA proti EU?Daleko více než raket či jedovatého plynu může Irák použít proti Spojeným státům měny euro.
6. listopadu 2000 změnil Saddám Husajn měnu, kterou používal pro prodej své ropy. V listopadu 2000 měl Irák blokováno 10 miliard dolarů na bankovním účtu v New Yorku. Ta změna stála Saddáma hodně peněz, neboť euro mělo hodnotu jen asi 80 centů za dolar. O půl roku později se iráckému diktátoru podařilo proměnit celé toto konto na eura. Irák má druhé největší ropné rezervy na této planetě. |
Každý den se vyměňují za ropu po celém světě 2 miliardy dolarů. Ropa má vydržet ještě dalších 60 -- 100 let, podle toho, koho se zeptáte. Čtvrtinu světové ropy spotřebovávají Spojené státy, protože mají studené zimy a horká léta, velké rodinné automobily a obrovské malebné území s dobrou dopravní infrastrukturou. Když byla venezuelská ropná společnost vyřazena z provozu v důsledku stávky, Spojené státy, které dovážejí z Chavezovy země asi 15 procent své ropy, ji musely nahradit ropou z Iráku, odkud přestaly ropu kupovat, když ji Irák začal prodávat za euro. Loni v prosinci byl Bush nucen koupit 925 000 barelů denně. Letos v lednu 1,15 miliónu barelů. Ve měně euro...Írán, poté co byl jmenován jako součást "osy zla", snížil své dolarové rezervy o dvacet procent. I Írán chce začít prodávat evropským zemím v euro. Hugo Chavez chce následovat. Kim Jong Il už proměnil rezervy severokorejské ústřední banky z dolarů na euro. To všechno dolar ani Spojené státy samozřejmě neochromí, ale ztěžuje to situaci choré americké ekonomice. Útok z 11. září nepocítily ekonomicky Spojené státy intenzivněji v důsledku amerického optimismu a silnému konzumerismu, avšak investice nyní jdou do trvanlivějších výrobků, nikoliv do virtuálního světa burzy a levných výrobků, které je nutno často nahrazovat. Proto je tato válka pro Spojené státy důležitá. Jejich vysokorychlostní výroba a způsob života závisejí na levném palivu. A na dolaru jako na globální měně. Osvobodit Iráčany od Saddáma by bylo opravdu aktem lidskosti -- jak to zdůrazňují George Bush, Tony Blair a -- kdo by to býval řekl -- i Václav Havel. Až na to, že je trochu podivné, že je dojímají hrůzy Saddámova režimu trochu více než hrůzy v Zimbabwe, na Maldivách, v Egyptě, v Indonésii, v Číně, v Mianmaru. Proč neprovést invazi do Tibetu? Ono bolí mučení v Bagdádu víc než mučení, které provádí Čína, obchodní partner Ameriky? Záběry holohlavých, slabých mnichů, jak je nelidsky bijí Rudé gardy, to nestačí? Časté mizení a věznění odpůrců režimu v Bělorusku neospravedlňuje invazi? V oblasti kolem Iráku je velmi obtížné najít zemi, kde o lidských právech nerozhoduje místní diktátor. Diktátor, který je většinou u moci po celý život a pak předává svou Bohem získanou moc svému synu či dědici. Zeptejte se v těchto zemích, co si myslí ženy, a dostanete dobrý argument k diskusi v Radě bezpečnosti OSN. Je lehké dělat kauzu z krutovlády Saddáma Husajna a většina normálních lidí by si přála, aby padl. Ale já bych také chtěl, aby byl svržen Fidel Castro -- Američané ho mají hned za rohem, proč nesvrhnou jeho? Kolik disidentů bylo na Kubě umučeno ve Fidelových žalářích od revoluce? Kolik lidí se utopilo v zoufalé snaze dosáhnout svobody? Seznam zemí, kde vláda mučí své nepřátele, je velmi dlouhý. Kdyby se posuzovalo podle naléhavosti, kde je třeba humanitárně zasáhnout, Spojené státy a Británie by okamžitě zasáhly v Africe. Tam je možno lehce poukázat na mnoho států, kde lidé zoufale doufají, že budou osvobozeni od tyranské vlády. A pak bychom měli zasahovat v Asii, a pak v arabském světě. A teprve pak by se měl stát terčem Irák. Pokud ne, tak je celý argument, že je třeba jít do války proti Iráku, protože Saddám zachází se svým obyvatelstvem nelidsky, naprostá fraška. |