18. 2. 2003
Irácká rizikaI když Saddáma těžko snášíme, je třeba se alespoň krátce seznámit s nejdůležitějšími historickými fakty,
abychom porozuměli současným problémům.
Irák byl od 1534 do 1914 součástí osmanské, t.j. turecké říše. V mezidobí 1914 až 1932 byl Irák britskou kolonií. Obě tyto vládnoucí moci měly plné ruce práce, aby zamezily občanské válce, nejvýraznější konflikt je mezi sunnity a šiity, jako znepřátelenými potomky proroka Mohameda. |
Podobně jako kdysi evangelíci a katolíci jsou ochotni vraždit, aby prosadili vlastní PRAVDU. Zatímco evangelíci a katolíci (s výjimkou severního Irska) v současné době dospěli k názoru, že spory škodí byznysu, těch pár oveček, jedno z které strany, které se ještě podaří podchytit, si nemohou dovolit znepřátelit a proto se dohodli na ekumenickém soužití, u Arabů tento náhled zcela chybí. Vládnoucí strana diktátora Saddáma sice není nábožensky orientována, jí jde prostě jenom o peníze za naftu a pro ně zavraždí kohokoliv, přesto jsou v ní především sunnité. Konkurenční, vlastně perská, čili íránská strana, má v Iráku 56% většinu, ale proti vládnoucím 36% sunnitů se nedokáže prosadit, Saddám je výborným žákem NKVD a Gestapa. Poměrně silnou menšinu představují Kurdové (soustředění převážně na severu země) kolem 17%, židé, Arménci a Peršané jsou příliš rozptýlení, aby mohli samostatně sáhnout po moci. Spolu s Kurdy však mohou vytvořit třetí stranu konfliktu. Za krále Fajsála byla země zmítána nepokoji, 1941 nacisté vyprovokovali protibritské vzbouření, to skončilo fiaskem. Po válce země prodělala několik pučů, než se prosadil Saddám. Saddámova role je srovnatelná s rolí Josefa Broze Tita v Jugoslávii. Tím, že náboženství posunul až za peníze, daří se mu udržet klid v zemi. Klid, který lze srovnat se hřbitovem, kultura, umění v této atmosféře spíše živoří. Všechna napětí, konflikty, zústávají zakonzervována pod povrchem, stejně jako nacismus v NDR byl konservován Erichem Honeckerem. Podaří-li se odstranit Saddáma, vypustíme tím džína z láhve. Rozhodující otázkou je, zda jsme na takovou situaci připraveni a jak jí budeme čelit. Dá se náhle ventilované násilí nějak kanalizovat, omezit nebo dokonce vrátit do civilizovaného politického úsilí? Netroufám si to posoudit, odpovědnost za to nesou iniciátoři násilného odstranění diktatury. Stačí jim na to jejich exekutiva? Jak budou na ukončení moci sunnitů reagovat šiité v Persii (Íránu)? Co udělá Syrie? I když snad všichni rozumní lidé přejí Saddámovi brzký konec, stejně jako skončil Salazar a Brežněv, přesto nelze vzít na lehkou váhu problémy, které s jeho koncem mohou destabilizovat tuto oblast. |