7. 1. 2003
Těžký bazarníkův den"Podívej na tenhle krásnej kousek," lesknou se radostí bazarníkovy kulaté brejličky nad oválným kusem modře malovaného porcelánu. Pro jistotu při tom listuje odbornou literaturou se signaturami starých porcelánek. Nad heslem Villeroy & Boch se zastaví. To je ono. Ušatý anděl za vespod ozubeným kolem se na obrázku shoduje s tím, co má před sebou.
Vykoupit to dokázal za směšných 70 korun. Od důchodkyně. Od koho jiného. Ostatně bez chudé bezbranné babičky nemá žádný příběh ten správný sociální drajv.
|
Ozdoba společnostiA"Voni jsou nějakej útlocitnej," komentuje moje poznámky k nízké výkupní ceně A.L., bazarník společnosti AA Antik, posledních 15 let všem známý pod přezdívkou Žid. "Poslechnou novinářskej, nechaj si ty teorie do vlastní branže a dojdou pro flašku, stejně jsou na řadě," dodává. Poznámek bylo několik, ale vlastně jenom jedna: Jestliže je totiž předpokládaná prodejní cena 400 Kč, vyplatit alespoň 150 korun by přeci neměl být problém. I když to bylo na ruku. Navíc každý lepší kousek, vykoupený tady v té chudší části Prahy na pomezí Vinohrad a Vršovic se stejně stěhuje buď do pobočky u Malostranského náměstí nebo Zlaté uličky na Pražském hradě. Není nad dobré vztahy s Hradní správou. Sice to něco stojí, ale ta rejže, ta rejže. Žádné paradoxy, žádné absurdní drama, hned za zády hradních krasoduchů platí jenom jedna filozofie - vejvar. Krásný denJeden ale nikdy neví, kdy se pohoda zlomí a zisk změní ve ztrátu. Tamtéž, ale o týden později cinknou dveře a v nich stojí cikán v montérkách. Jestli prej berou hodiny. Nástěnné kyvadlovky, závaží ale chybí. Berou. Občan si po nezbytném předložení občanského průkazu odnáší 3000 korun v hotovosti. Bazarník zapisuje výplatu 3500, neb majitel podniku je stejně lump a nevyplácí mu k platu kdysi slíbená procenta. (asi na to zapomněl, má toho moc... Minimální přepokládanou prodejní cenu po vyčištění a výměně závaží odhadl A. L. na 8000 korun. Hodiny pak postavil ke stěně, kdyby se náhodou objevil kupec, ještě než půjdou do gala a do Zlaté uličky. Druhý den během běžného provozu se mezi zákazníky objevil člověk se zájmem o nějaké hodiny. Postupně si všechny prohlédl, poptal se po cenách a nakonec se krátce zastavil u kyvadlovek dosud opřených o zeď. Dostalo se mu ujištění, že jsou v perfektním stavu, jenom čekají na úpravu do prodejní podoby. Na to odvětil něco jako "hm" a že se mu stejně líbí jiné a odešel. Za dvě hodiny vešli do prodejny dva policisté, za nimi předchozí návštěvník. "To je ten zloděj," ukázal prstem na A. za stolkem. Ten si právě pod lampičkou z pravého bakelitu ala padesátá léta poklidně četl knížku o válečných letadlech. Důmyslnou konstrukci Junkersu 88 už nestihl vychutnat. "Krve by ses ve mně nedořezal a ještě jsem ze sebe udělal idiota," vypráví mi pozdě odpoledne bazarník. Když totiž chlápka před policisty vyzval, aby vlastnictví hodin doložil, jenom zalovil v kapsách, na stůl vítězoslavně položil právě ta chybějící závaží a dodal: "Zatkněte ho." Ale nezatkli. Běloch ostrouhalVěc se měla tak, že zmíněný pán předal kyvadlovky hodinářům. Ti je přenesli na přívěsný vozík, závaží nechali u řidiče. Cestou do dílny zaparkovali na ulici a stavili se na oběd. V té chvíli objevilo hodiny bdělé oko náhodně procházejícího Roma. Za okamžik zmizely, přesunuly se o několik ulic dál a přistály v AA Antik. Světy bílých a černých chytráků se tu opatrně střetly, zjistily, že kontakt by mohl být oboustranně výhodný a udělaly obchod. Běloch ovšem nakonec ostrouhal. Nebyl dost rychlý. Ukolébal jej klid, s jakým mu byl předložen pravý občanský průkaz. Jakékoliv vykrucování bylo zbytečné. Dotyčný prokázal, že hodiny jsou jeho. Bazarníka před podezřením z trestného činu zachránil jen zápis v knize výkupů, podepřený údaji z pravého občanského průkazu. Majitel krámu A. polovinu ztráty naúčtoval. Namísto pětistovkové prémie sedmnáct stovek mínus. Od té doby chodily výkupy okamžitě mimo krám, co kdyby je někdo zase poznal... |