27. 11. 2002
Evropská bezpečnostní a obranná politika: prostor pro francouzské vizeDůraz na evropskou integraci je jedním ze základních směrů francouzské zahraniční politiky už od dob Charlese de Gaulla. Evropská integrace představuje jednu z hlavních cest k posílení vlivu Francie na světové dění. Součástí této strategie je i důraz na větší samostatnost ve vztahu k USA, který znamená, že "Francie pro Spojené státy zůstává jednak partnerem, jednak častou příčinou diplomatických, obchodních a kulturních podráždění".
|
Krátce po skončení studené války se Francie musela vyrovnat s chladnou reakcí politických garnitur zemí někdejší Varšavské smlouvy na Mitterrandův projekt evropské konfederace. K úspěchu nevedla ani snaha tehdejšího premiéra Balladura o vytvoření paktu stability v Evropě. Státy střední a východní Evropy totiž své naděje stále více upínaly k NATO, a zejména k USA jako jeho ústřední mocnosti a jediné světové supervelmoci. Dalším neúspěchem Francie se stal nepodařený návrat do vojenských struktur Aliance - prezident Chirac ho nakonec zarazil, protože nedokázal prosadit transformaci NATO podle francouzských představ. Po těchto neúspěších a zklamáních se francouzská diplomacie znovu vrátila k Evropě, mezitím transformované do podoby Evropské unie. Spatřuje v ní příznivý rámec pro naplňování svých zahraničněpolitických a bezpečnostněpolitických cílů. Dlouhodobě využívá řadu výhod plynoucích ze společných politik Unie (v prvé řadě Společné zemědělské politiky) a z výhod Společného trhu. V politické rovině Francie usiluje o postupné sjednocování Evropy na základě společně sdílených hodnot. A v bezpečnostní oblasti pojímá EU jako prostor pro sbližování stanovisek a uskutečňování společných akcí. Na konci devadesátých let se Francie snažila využít pozitivních změn mezinárodní situace k co nejvýraznějšímu pokroku na cestě za svým cílem, který do té doby nazývala evropskou obranou. Dále rozšířila a prohloubila spolupráci se znovusjednocenou SRN, a to nejen v ekonomické oblasti, ale i na poli obrany a bezpečnostní politiky. Na konci září 2000 pak premiér Lionel Jospin ve svém vystoupení před generalitou ozbrojených sil potvrdil tzv. široké pojetí zaměření Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP), která by se měla orientovat nejen na vojenské, ale také na nevojenské aspekty evropské bezpečnosti, na "využívání celé škály diplomatických, ekonomických a vojenských přístupů ke krizím, které by mohly ohrozit zájmy Evropy nebo její bezpečnost". Během svého předsednictví si Francie vytkla za cíl, aby do léta 2001 začal být Politický a bezpečnostní výbor (COPS) operabilní a aby byl vybudován sbor rychlé reakce EU o síle padesáti až šedesáti tisíc vojáků. Sama dodala dvanáct tisíc vojáků, sedmdesát pět letounů na leteckých základnách (v tom Francie výrazně překračuje nabídky jiných zemí) a dvaadvacet letounů na letadlových lodích (to odpovídá průměru ostatních zemí Unie). Navíc zásadně přispěla ke spolupráci s nejvýznamnějšími evropskými partnery tím, že zřídila v listopadu 2000 Státní středisko zaměřování (Centre national de ciblage, CNC) v Creil, nedaleko Paříže. To se zaměřuje na programování cílů na základě informací získaných z pozorovacích družic, z průzkumných letadel a z automatických průzkumných systémů. Tyto prostředky se budou využívat také k ověřování účinnosti úderů francouzských ozbrojených sil na předem vytipované cíle a k vytváření přesné mapy zobrazující způsobené škody. Francie a evropská integraceFrancouzští politici upřednostňují vícerychlostní Evropu. Mají k tomu tyto důvody: · Scénář Evropy "a la carte" (každý podle svého výběru, pozn. red.) nevyhovuje francouzským zájmům proto, že by mohl vyústit ve změnu stávajícího rámce evropských institucí a nakonec i v přeměnu EU do zóny volného obchodu, kterou by mohla zachvátit bezbřehá globalizace. · Scénář dvourychlostní Evropy v sobě podle francouzských politiků nese riziko technokratického charakteru EU a zesílení vlivu nejrůznějších lobbyistických skupin. Obávají se, že členské státy tzv. tvrdého jádra EU by navázaly výsadní ekonomické vztahy s USA na úkor vztahů s ostatními státy Unie, což by oslabilo vazby mezi její východní a západní částí. · Scénář vícerychlostní Evropy Francouzi považují za nejlepší proto, že by v oblasti ústředního jádra EU udržel integraci na stávající úrovni a zároveň by se v ostatních částech Evropy postupně rozvíjely další formy a podoby integrace. Francie od tohoto scénáře očekává větší dlouhodobou homogenitu v ekonomické, politické i bezpečnostní oblasti. Jednou z jeho podob by ostatně mohlo být ustavení tzv. průkopnické skupiny, což navrhl prezident Chirac ve svém projevu ve Spolkovém sněmu SRN 27. června 2000. Nové přístupy k EBOPPo skončení svého předsednictví Francie ještě silněji zdůrazňovala mezivládní podobu EBOP, v jejímž rámci obranné plánování zůstane plně v kompetenci členských států. Už od konce devadesátých let usiluje o to, aby se EBOP naplňovala cestou sestavování katalogů: katalogu ozbrojených sil, které EU potřebuje, katalogu nároků a požadavků na jejich generické kapacity a katalogu generických prostředků. Francie chce, aby byla Evropa schopná analyzovat prvky případných krizí, hledat řešení ve všech možných oblastech jednání a nasazovat své prostředky. Nemusí přitom jít jenom o vojenská řešení. Francie se také zasazuje o to, aby se do EBOP mohly postupně zapojovat i země, které ještě nejsou členy EU. Mělo by jít o pravidelná jednání mezi EU a kandidátskými státy na půdě COPS a Vojenského štábu EU (EMUE), o konzultace v krizových obdobích a o přímé zapojování kandidátských zemí do vojenských operací a jejich řízení. Francie na poli současné mezinárodní politikyFrancie klade důraz na širší souvislosti vzniku a zaměření současného terorismu, zejména na vnitřní rozpory dnešního globalizovaného kapitalismu, sílící nerovnosti a napětí mezi Severem a Jihem, na hledání příčin regionálních konfliktů a důvodů, proč je radikální islamismus tak odmítavý vůči západnímu modelu a uchyluje se k terorismu. Současný ministr zahraničí Dominique de Villepin zdůrazňuje, že v důsledku 11. září se urychluje neblahý vliv regionálních krizí na mezinárodní rovnováhu v celosvětovém měřítku, a proto spoléhání na sílu nemůže být jediným řešením nahromaděných problémů. V květnu 2002, po svém triumfálním vítězství v prezidentských volbách, využil prezident Chirac Bushovy návštěvy, aby ho ujistil o pevném spojeneckém poutu mezi Francií a USA. Zároveň se ale vyslovil pro zcela jiný postup. Řekl, že hlavními nepřáteli Západu jsou i bída, útlak a přetrvávající ozbrojené konflikty, které vytvářejí podhoubí pro nenávist a války. V jasné narážce na patnáctiprocentní nárůst vojenského rozpočtu USA francouzský prezident připomněl, že zbraní v boji proti terorismu by měl být i ekonomický pokrok a mezinárodní solidarita, zlepšování zdravotní péče a vzdělávacích systémů, dodržování mezinárodního práva a dialogu. Další krokyFrancouzský přístup k EU obecně a k SZBP a EBOP, zvlášť pro následujících pět let, shrnul prezident Jacques Chirac ve svém projevu na tradiční poradě velvyslanců. Z něho lze vyvozovat tato očekávání: · Francie v plném rozsahu uznává všech pět základních principů fungování EBOP - dobrovolnost, upřednostňování národních ozbrojených sil, důraz na kapacity, princip otevřenosti a transparentnosti a princip spolupráce s NATO. Nejvíc preferuje princip upřednostňování národních ozbrojených sil a důraz na kapacity, a proto bývá kritizována za nadměrné protěžování vlastních zájmů. · Značné naděje Francie spojuje s činností Konventu. Usiluje zejména o ukončení rotačního půlročního předsednictví a o zřízení funkce předsedy Evropské rady s mandátem alespoň na jeden rok. · Francie bude pravděpodobně nejdůrazněji ze všech členských států EU vystupovat proti "sklonům ospravedlňovat jednostranné a preventivní používání síly" a bude prosazovat vizi kolektivní bezpečnosti. Vizi, která spočívá na spolupráci států a na respektu práva a váhy Rady bezpečnosti. Konkrétně to znamená kategorický nesouhlas s jakýmkoli vojenským zásahem mimo euroatlantickou zónu, který by neměl mandát Rady bezpečnosti OSN. · V rámci Unie bude Francie pokračovat v zavedené praxi jednání tzv. silné trojky EU při řešení důležitých problémů a při hledání rychlých východisek z krizových situací. Přitom se zaměří především na další rozšíření a prohloubení spolupráce se SRN. Prezident Chirac si vytkl cíl podepsat v lednu 2003, při příležitosti čtyřicátého výročí Elysejské smlouvy, se spolkovým kancléřem novou ustavující smlouvu. Za jeden z nejdůležitějších směrů EBOP považuje Francie spolupráci při vyzbrojování. Její iniciativy budou směřovat především k tomu, aby spolupráce pokročila zejména v těchto oblastech:
Jan Eichler , CSc. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Zabývá se otázkami evropské bezpečnosti a vývoje evropské obrany z francouzské perspektivy. Článek je převzat ze serveru Integrace |