Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,
sešli jsme se tu, abychom se ve světle Písma Svatého zamysleli nad otázkou míru, nad Božími a lidskými cestami k míru, a abychom se za mír modlili. A máme-li se zamýšlet nad otázkou míru, nelze jinak, nežli stavět na Ježíšově: "Nezabiješ", jež je rozvinutím starozákonního: "Nezabiješ".

První křesťané, a vůbec křesťané prvních 3 staletí, brali toto slovo dost vážně. V prvních třech staletích například nesměl být křesťan vojákem. Až ve 4. století, po propojení církve se státem, začali dělat křesťané v této oblasti kompromisy a časem byla radikálnost Ježíšova: "Nezabiješ" zcela rozmělněna. Ovšem toužíme-li po míru, je třeba se vrátit k původní Ježíšově zvěsti.

Jak vidíme na dějinách uplynulých 1 700 let, tak kompromisnost křesťanů v otázce zabíjení vedla k mnoha válkám, k nimž by nemuselo dojít, kdyby brali všichni křesťané Ježíšova slova vážně. Tedy kompromis s hříchem není cestou k míru. Cestou k míru je poslušnost Ježíšových slov o Lásce, smíření, nenásilí. Smířením dokonce Ježíš podmiňuje přístup k Bohu. Nemůžeš předstupovat před Hospodina, Boha Lásky, tedy, jinými slovy, nemůžeš se modlit, žiješ-li v nějakém nesmíření, v nějakém konfliktu s druhými lidmi. Je třeba zpytovat svá srdce.

V Markově evangeliu v 11. kapitole, 25. verši čteme: "A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení." To je první část zpytování svědomí, předstupujeme-li před Boha. Mám-li co proti někomu, mám mu to odpustit, abych mohl být smířen s Nebeským Otcem, nabýt pokoje v srdci a tak být vyzbrojen do dalších dnů či připraven na svůj den poslední, který může přijít kdykoli.

Zde, v Matoušově Evangeliu, nalézáme druhou, možná poněkud těžší část zpytování svědomí. Zde máme přemýšlet, zda nemá někdo něco proti nám. Když mám něco proti někomu, tak to většinou dobře vím a mohu mu to odpustit. Ale vcítit se do druhých, to už je těžší... Každý z nás je ještě svým způsobem egoista a je pro něj tedy těžší pokusit se na sebe podívat očima druhých.

Jednak je tady ta otázka: Jak proti mně může někdo něco mít, pak přichází jednoduchá odpověď: to je jeho problém, já za to nemohu, ale necháme-li se Duchem Svatým vést, on nás jistě povede od této namyšlenosti dál, až tam, kde se budeme moci setkat, skutečně setkat, na jedné rovině, se svým bratrem, se svou sestrou. A pak se můžeme smířit. Možná jsem za to opravdu nemohl, že můj bližní měl něco proti mně, ale stejně bych měl udělat první krok ke smíření. Alespoň to zkusit. Pokud se to nesetká se vstřícnou reakcí, co dělat, ale alespoň jsem se pokusil. A pokud zjistím, že jsem tomu člověku opravdu ublížil, že jsem na vině já, mohu se mu omluvit, poprosit ho za odpuštění a pokusit se zjednat nápravu.

Dobrá, možná mi namítnete, to jsou dobré rady pro urovnávání osobních konfliktů, ale tohle přeci vůbec nemůže fungovat v konfliktech mezinárodních. Ale proč by ne? Ježíšovo poselství Lásky není jen návodem pro dobré vztahy mezi jednotlivci, ale je určeno i pro celé společenství, tedy i pro národy a státy. Vezměme si například problém dnes asi jeden z nejpalčivějších, problém terorismu.

Všichni ještě máme v živé paměti tragédii z 11. září loňského roku. A víte, že se tomuto konfliktu mohlo předejít, kdyby se v mezinárodních vztazích uplatňovalo Ježíšovo slovo o smíření? Kdyby se západní svět zamyslel- co má ten třetí svět proti nám? A kdyby se opravdu takto zamyslel, zjistil by, že je příliš bohatý a třetí svět příliš chudý. A to není spravedlivé.

A jak je psáno v knize proroka Izajáše, 32. kapitola, 17. verši: "Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky." A není-li ve světě spravedlnost, nemůže být ani pokoj. To by tedy zjistili politici Západu, kdyby zpytovali svá srdce a ptali se, co má ten třetí svět proti nim. A až by to zjistili, mohli by začít zjednávat nápravu. Ovšem to se nestalo, politici nezpytovali svá srdce, a tak přišlo 11. září 2001.

A jak zareagoval Západ? Zareagoval křesťansky, když se tak často odvolává na své křesťanské kořeny? Nikoli. Zareagoval pomstou. A začala další válka. Pokračuje dál spirála nespravedlnosti, nesmíření a násilí. A pokud ti, v jejichž rukou je moc, nezačnou jednat podle Boží vůle, mír nebude. A Bůh chce mír. A mír je možný.

V knize proroka Ozeáše v 1. kapitole 7. verši čteme: "Domu judskému však budu milostiv. Zachráním je skrze sebe, Hospodina, jejich Boha; nezachráním je lukem, mečem a válkou, koni a jezdci." Ano, válka není a nikdy nemůže být cestou k míru. Cesty k míru jsou jiné. Je to Bůh a Jeho Láska.

"Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů," čteme v knize proroka Zacharjáše ve 4. kapitole 6. verši. Ano, Boží cesty jsou cesty duchovní. Je to pokání, modlitba, půst, a především Láska. Láska, které nikdy nedojde trpělivost v mírovém vyjednávání. Láska, která nikomu neusiluje o život.

Pohleďme jen na tu zvláštní Boží cestu, na tu prazvláštním až dalo by se říci absurdním způsobem vedenou válku, absurdním samozřejmě z hlediska naší lidské, nemoudré moudrosti, na tu prazvláštním způsobem vedenou válku, o níž jsme četli v dnešním starozákonním čtení. Kdo to bojuje na straně Elíši? Sám Hospodin- Jeho přítomnost tu symbolizuje to vidění koní a ohnivých vozů. A všimněme si, jakým způsobem bojuje. Způsobí, že aramejské vojsko je zmateno a nechá se jako stádo ovcí dovést do Samaří. Tam se vojáci opět vzpamatují a umíme si asi představit, v jakém jsou šoku. Přišli zajmout Elíšu a najednou jsou sami zajatci. Určitě měli hrozný strach. Byli si zřejmě takřka jisti, že budou pobiti, v nejlepším případě vzati do otroctví. A měli pravdu. Kdyby bylo po vůli izraelského krále, po vůli člověka, myslícího na pomstu, pobil by je.

Naštěstí se král ptá Elíši a skrze něj Boha: "Můj otče, mám je dát pobít?" Elíša mu odpověděl: "Nepobíjej. Což jsi je zajal svým mečem a lukem, abys je pobil? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí. Pak ať jdou ke svému pánu." To je zvláštní. Jednak prorok radí králi, aby své zajatce nechal naživu, a ještě navíc aby jim dal najíst a napít.

Připomeňme si 20. a 21. verš 12. kapitoly listu Římanům: "Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.'

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem." To je taktika... To je Boží cesta k míru a smíření... A co víc, král má aramejské vojáky propustit. To je logické. Kdyby se nevrátili domů, asi by si aramejský král řekl, že byli zajati, a poslal by vojsko jiné. Takhle byl asi v pěkném šoku, když se vrátili a vyprávěli mu, co se jim přihodilo. A důsledek- aramejské hordy už nikdy nevpadly do izraelské země. Ano, to jsou bitvy Hospodinovy.

Bitvy, v nichž neteče krev, bitvy, v nichž nejsou do prachu sráženi lidé, nýbrž naše pýcha, naše touha po pomstě, naše nevůle k odpuštění... Bitvy, v nichž nejsou obětováni druzí, s povzdychem- inu, to jsou nutné oběti, nýbrž bitvy, v nichž raději obětujeme sami sebe, když to bude nutné, ale neproviníme se proti základní zvěsti Ježíšově- miluj.

Tedy, bratři a sestry, milí přátelé, ne mocí ani silou, ne vojenskými pakty, ne zbrojením, ne bombardováním, ne odplatou, ne preventivními údery, ale Božím duchem, Boží Láskou, ano, touto cestou kéž je na celém světě usilováno o mír. Amen.

Pomodleme se: Svatý a milostivý Bože, náš Otče, děkujeme Ti za vesmír, který jsi stvořil, a zvláště za planetu Zemi, kterou jsi vyvolil, abychom na ní žili.

Děkujeme Ti, že vše, co jsi učinil, bylo dobré. My lidé jsme si však nevážili Tvé dobroty a Lásky, a odvrátili jsme se od Tebe k touze po majetku, po moci, po sebeuplatňování na úkor druhých.

Děkujeme Ti, žes to s námi přesto nevzdal, ale že jsi posílal proroky, aby nás navraceli na cesty Tvé Lásky. A když to nepomáhalo, poslal jsi svého Syna Ježíše Krista, který nám na svém životě ukázal, že je možné žít život Lásky.

Děkujeme Ti, že potom, co ho lidi hříšní jako my nechali ukřižovat, žes Ho nenechal mrtvého, žes Ho z mrtvých vzkřísil, a tak jsi ukázal, že poslední slovo nemá hřích a smrt, ale Láska a Život.

Prosíme Tě, Otče Lásky, dávej nám sílu v každém okamžiku a v každém ohledu, v každé oblasti našeho života stát na straně Života a Lásky, na straně míru.

Prosíme Tě, dej, ať ti, kdo zabíjejí, kdekoli ve světě, zabíjet přestali. Dej pochopit mocným i bezmocným tohoto světa, že válka není cestou k míru, že cestou k míru je následovat Tě na Tvých cestách sebeoběti, smíření a Lásky.

Amen.