Zázrak. Stal se zázrak. "Stále tomu nemohu uvěřit," vyhrkl Martin Mejstřík několik minut poté, co Česká televize oznámila do českých domácností jeho vítězství (ve 2. kole senátních voleb). Martin neskrýval dojetí. Kandidát Cesty změny v pražském volebním obvodu č. 27, až úzkostlivě dbající na svou nezávislost, si nechal na své plakáty napsat: "tvář listopadu 1989". Třináct let po "sametové revoluci", jež poslala na smetiště dějin vyhnívající podobu reálkomunismu, se Martin Mejstřík vrací do Senátu jako bledý stín ze zapomenutých časů. Komu se na to dnes chce vzpomínat? Kdo z těch, kteří pod balkónem klekali při Otčenáši, na to dnes myslí?

Několik let poté, co prezident Václav Havel začal volat po nástupu "nových tváří", sotva tři roky od výzvy "Děkujeme, odejděte!", je Mejstříkova tvář poznamenána mnoha ranami. Bude Mejstřík v Senátu živým svědomím? Nebo jen další otřepanou loutkou?

Terapie podzimu

Není ale radno věřit na zázraky."Listopadový studentský vůdce a profesionální občanský buditel Martin Mejstřík se konečně dočkal. Po dlouholeté neúspěšné snaze našel místo ve vysoké politice, kam vždycky usilovně mířil," píší nakysle Lidové noviny dva dny poté. "Na šest let má teď zajištěnu významnost a slušnou existenci. Útěky před sebou, jakož i ublíženost z 'ukradené revoluce', kterou kolem sebe Mejstřík šířil v 90. letech, jsou na čas zapomenuty. I senátní volby mohou splnit roli terapie," doplňuje pro ty nechápavé komentátor Petr Fischer, který zapomněl, že 18.087 voličů, kteří dali svůj hlas právě Martinu Mejstříkovi, si na rozdíl od něj ještě pamatuje, kým tento student katedry loutkářství v roce 1989 opravdu byl.

Martin Mejstřík mohl možná toho listopadu 1989 působit jako loutka "v té jejich hře". V listopadu 1990, rok poté, co vyzval studenty ke stávce a spustil nečekanou lavinu "studentského odporu", vzpomínám si, že vypadal v tom nemocničním plášti jako živý přízrak. Co se to stalo? Z velkého pláště se na mne tehdy dívaly dvě velké oči člověka, který si nabral víc, než dokázal unést. On totiž Martin občas přepínal své síly - ano, ve jménu myšlenky, které věřil, jakkoliv to zní v časech tolika standardních vět až přespříliš pateticky. Ta síla, kterou Martin dokázal kdysi zvednout, ho dnes dovedla v jakési podivné setrvačnosti - zrcadlovým bludištěm až do horní komory parlamentu. Vypadá to jako zázrak a konečně boží spravedlnost. Předcházela jí ale pořádná boží muka.

Před 2. kolem získal Mejstřík podporu osob, které se za těch 13 let dokázaly v politice zabydlet do té míry, že by člověk od nich neočekával mnoho. I když se jmenují Hana Marvanová, Jan Ruml, i když jde o Petra Pitharta, předsedu Senátu a kandidáta na prezidenta, to setkání bylo dojemné. Senátní volby nebyly pro Martina Mejstříka žádnou terapií: vstupovat po takové době a v takovém bezčasí do politiky, to bude vyžadovat více než trpělivost se zamindrákovanými žurnalisty. Zatím má výhodu návratu zapomenutého syna národa, symbolu probuzeného rytíře z Blaníku. Martin Mejstřík by se měl rychle porozhlédnout - a neuklouznout hned u vchodu po naleštěných parketách mezi tapiseriemi.

Stmíváni stranických sekretariátů

Noviny jsou teď plné úvah o vítězství "nezávislých osobností". Vypadá to, že stranictví se definitivně přežilo. Nastává doba stmívání stranických sekretariátů? Kdo se v nich dnes chystá přespávat? "Proč roste poptávka po nezávislosti? Jsou politické strany málo věrohodné? Je to snad proto, že většina politických stran nemá vybudovanou hustou síť lokálních struktur? Nebo je to snad proto, že se staré tváře okoukaly a nové teprve hledáme?" ptá se sugestivně politolog Petr Pospíchal v Lidových novinách. "Politické strany zřejmě nejsou kdovíjak věrohodné, ale je to opravdu jenom jejich vina? Vždyť česká média se už dávno nedokážou podívat na politický svět z té lepší stránky, politická zodpovědnost bývá redukována na výzvy k odstoupení z malicherných příčin, téměř se nehovoří o těch vlastnostech politiků, které je pro politickou práci kvalifikují. A k tomu ta zbabělá korytářská optika! Četnost tvrzení, že v politice jde o žlaby, roste s tím, jak ubývá seriózních informací o politice a o politicích," píše Pospíchal osvíceně.

Ano, kdo ještě nepochopil to základní: žijeme přece v zajetí falešných představ. Média, která s arogantní jistotou denně chrlí zaručeně neověřené spekulace, se utápějí ve vlastní bezvýznamnosti. Těch několik bludných zpravodajů méně i více čtených listů, kteří se mezi politiky čas od času zapletou, jenom často loví mezi několika zaprášenými moly. Teď všichni píší a opisují o "nezávislosti". Najdou se ale mezi nimi i ti, kdo vědí, jak všechno dopadne. To se člověku vždy uleví. Nezávislí jsou přece jenom převlečení, milý občane. Je to jenom další bouda, které jsi tak hloupě naletěl! A pokud tomu nevěříš, všimni si té bezútěšné zprávy, koho jsi to zase zvolil. No, podívej se, to jsou ti nezávislí:"Do politiky se o víkendu vrátil dvaapadesátiletý předseda strany Republikáni Miroslava Sládka, když byl jako kandidát politického uskupení Nezávislí - bezpečí a prosperita zvolen obyvateli Brna-Útěchova do zastupitelstva této městské části." (Právo, 5.11., s. 2) Do politiky přiletěl na planetě Nova díky negramotnému Znojmu také televizní mogul Vladimír Železný (- kdo to sliboval reformu vzdělávacího systému?).

Potemněly sekretariáty? Ne zcela. Koberce tlumí příliš rozdychtěné vášně. Nyní zvolení nezávislí kandidáti ale sotva budou dosavadní sekretáře stran defenestrovat. Proč by to taky dělali, že? To nejchytřejší, co by totiž mohli dnes udělat, by bylo založení vlastních sekretariátů! Ta zpráva, která se nesla krajinou, zapůsobila na Malé Straně jako blesk z čistého nebe. Mezi tapiseriemi již někteří ze současných i bývalých senátorů a senátorek žhaví mobilní telefony a kují pikle. To není lov na zaprášené moly: tady jde o hodně. "Chtějí vlastní auto i s řidičem!" zní ozvěnou levnou senátní jídelnou.

Poklidná, ach - tolik noblesní atmosféra Senátu, kde se jindy našlapuje po špičkách, se v těchto dnech připravuje ke krvavému divadlu. Bude to vraždění neviňátek, nebo noc dlouhých nožů? Kdo z těch nezávislých padne pod nůž jako první? Televizní senátor Železný? Ten nevypadá na snadnou oběť. Jeho perutě jsou zatím příliš zbarvené domodra (- že by cukernatý "pozdní sběr"?). Kuloáry už ale vyvětrává, že Petr Pithart, oslabený předseda Senátu, chystá morální úkrok stranou. Podá demisi teď, nebo později? Bude čekat na potupu při nové volbě? Nebo si stihne ještě upatlat ruce schválením imunity svého bývalého poradce?

Recyklace, integrace, kremace

Podzimní volby 2002 mnohem více než ty předchozí odhalily možnosti pohybu v kruhu. Kde totiž pořád brát a nekrást? V zemi, kde vládne "homo apaticus", který se neobtěžuje k urnám (za Masarykovy 1. republiky byly volby do obou komor povinné: není to nakonec paradoxně nejlepší odkaz dědictví tohoto režimu; a proč je tomu stále tak v Belgii a Itálii?) na řadu přichází technika recyklace. V tanečním sále paláce YMCA bylo v sobotu vpodvečer vidět opravdu mnoho recyklovaných tváří. Některé působily skutečně živě a neotřele. Jako ten jeden vousatý cyklista, co chodil do televize v dresu a říkal, že jsou "parlamentní strana". Kandidátka Evropských demokratů (ED) Jana Kasla sází totiž opravdu na "čerstvý vítr, živé město a velký úklid". Kampaň seskupení, které nemělo ještě ani čas ustavit svého předsedu a další nepodstatné detaily, se umístilo v Praze hned na 2. příčce.

Do zastupitelstva se tak na Praze 6 nečekaně dostal počtem 6 123 hlasů například Oldřich Kužílek, místopředseda Občanské demokratické strany (ODA). Nevěříte? Zdá se, že recyklace je tím dobrým předpokladem pro integraci. Ale koho s kým? Hlásí se Unie svobody (US), strana mnoha mediálních tváří. Totální kolaps unionistů na radnici i v komunálních volbách, rozproudil Haně Marvanové krev v žilách. "Hvízdni, Hvížďalo!" volali vtipně kaslovci v paláci YMCA. Co teď? Odezněl už čas liberální (i té pravicové) platformy? Připravena je přece již nedočkavá Cesta změny (CZ), ODA se třepe jako sulc, po integraci touží i brněnská Liberální reformní strana (LiRA) Milana Hamerského, co má teď rektora Jiřího Zlatušku v Senátu. Jen všichni tak nějak cudně pozapomněli na Naději Moniky Pajerové...

Krize stranictví, ovládaná nízkými pudy, nezná místy mezí. Tam, kde není co recyklovat, ani integrovat, přicházejí na řadu jiné techniky. Bratři si pospíšili jako první. Ano, mezi bratry začalo vyvražďování již o několik nocí dříve, než zazněly konečné výsledky. To, když se sjednávala podpora některým vlastním kandidátům ze spřátelené ODS. Schizma jihlavského sjezdu totiž dodnes dělí lidovce na ty, co se modlí růženec, a na ty, co tajně pijí mešní víno. Bratři po nocích rádi testují délku svých nožů: první vyrazil bratr Miroslav Kalousek. Žádá okamžitou demisi předsedy. Některé techniky mezi dvěma koly voleb připomínají stahování kůže zaživa. Osamělý střelec Cyril Svoboda, toho času předseda KDU-ČSL, bude tuto sobotu vystaven vskutku pekelné zkoušce ohněm. KDU-ČSL, v jejíž stranických sekretariátech visí pietně obrazy Josefa Luxe, si na víkend naplánovala ostře očekávanou celostátní konferenci.

Média pasovala na vítěze nesmrtelnou ODS s Václavem Klausem "na odchodu". Vskutku, ODS získala nejvíce křesel senátorů a má dnes nejsilnější klub. Čas na balzamování čestného předsedy? Myslí to Klaus s bojem o křeslo prezidenta opravdu vážně? Tam, kde ještě doznívá přátelství opoziční smlouvy, se již nějaký čas chystalo přepřahání v kopci. Hlas Václava Klause, který si před projekčním plátnem s volebními výsledky nahlas pomlaskával, mluví dnes mnoha jazyky - ten ostravský dialekt bylo dlouho slyšet až do Prahy. Klaus přitom médiím předložil jen Evžena Tošenovského, opečeného na rožni v plamenech vlastní charismatičností; ke stolu ovšem přizval Pavla Béma, čerstvého vítěze z boje o pražskou radnici. Kdo si to bláhově myslel, že si pražská nomenklatura ODS nechá diktovat od těch "chacharů" z Ostravy?

Sotva pár let po listopadu se Česká republika ocitla před branami Evropské unie. Vede ji tam vláda, jejíž slabost je dosud největší od listopadu 1989. Úroveň současné politické garnitury, těšící se obecné nedůvěře a pohrdání, oslabuje dál. Nejen na úrovni vlády, ale na všech úrovních. Po voličské absenci 42% v červnových parlamentních volbách, dosáhly ty senátní až na dno snesitelnosti: 75,90% (1. kolo), 67,45% (2. kolo). Občas se zdá, že některé přeskupování, vytváří zárodky hlubších politických kořenů. Dosud mají své stranické kořeny nejhlouběji komunisté, v jejichž oknech na třídě Politických vězňů se často svítí dlouho do noci. To jsou ty noci, kde zítra znamená již včera...