Založení Ligy lidských práv reaguje na společenskou poptávku, která si podle poznatků mezinárodních organizací i některých subjektů vnitrostátních vyžaduje působení nezávislé právní organizace na ochranu lidských práv podporující transparentní procesy kontroly a informování o dodržování lidských práv včetně náležitého vyšetřování konkrétních nejzávažnějších případů, stejně jako je tomu u nevládních organizací působících v zemích Evropské unie i dalších státech.

Liga klade od počátku svého působení důraz na prosazování zlepšení jednotlivých segmentů ochrany lidských práv zejména v oblasti dětských (program "Centrum pro právní ochranu dětí ^[3]") a ženských práv (program "Poradna pro ženy v tísni ^[4]") a v oblasti působení policie (program "Občanské právní hlídky ^[5]"). Ligu lidských práv působící v ČR v současnosti reprezentují zejména právníci a psychologové poskytující poradenství obětem lidskoprávních přehmatů pod jurisdikcí státních orgánů v ČR. Veškerá její činnost je založena na principu nestrannosti, nezávislosti, otevřenosti a nediskriminace. Kanceláře Ligy lidských práv se nacházejí v Brně (kde je i sídlo Ligy), Praze a Táboře.

Liga nadále hodlá pokračovat v angažovanosti v konkrétních legislativních případech^[6] a argumentaci s představiteli všech politických stran zastoupených v poslanecké sněmovně a senátu i orgány exekutivními ve formě právních připomínek ke konkrétním legislativním aktivitám^[7]. Její snahou je také dodržování mezinárodních standardů na ochranu lidských práv, k čemuž se Česká republika zavázala počátkem devadesátých let pokusem o návrat k tradici právního státu a přistoupením k jednotlivým úmluvám na ochranu lidských práv. Liga požaduje náležité postihování pachatelů zásahů do lidských práv v konkrétních případech, včetně ukončení situace absolutní beztrestnosti policistů za jejich zásahy do tělesné integrity zadržovaných osob na policejních stanicích, která trvá od roku 1989.

Jako člen mezinárodní koalice pro mezinárodní trestní soud Liga společně s dalšími českými organizacemi prosazuje ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu v ČR. Současný stav považuje Liga pro naší vládu za ostudný, neboť vedle několika posledních zemí bývalého Sovětského svazu zůstáváme v Evropě s Albánií jediní, kdo ještě Římský statut neratifikoval. Sociálnědemokratická vláda se v této otázce v minulém období prezentovala velice vlažným postupem na půdě Poslanecké sněmovny^[8], ačkoli se navenek pro partnery z EU tvářila jako horlivý podporovatel Mezinárodního trestního soudu.

Kontakt: Jiří Kopal
Liga lidských práv
Bratislavská 31
602 00 Brno

Poznámky

[1] V současné době v českých zemích v souvislosti s lidskoprávními aktivitami nepříliš používaný název "Liga" je také vyjádřením přihlášení se k letité evropské tradici jednotlivých národních lig lidských práv, jež jsou sdruženy v Mezinárodní federaci lidských práv či s ní úzce spolupracují. Tento proces započal ve Francii založením tamní ligy již roku 1898 během známé "aféry Dreyfuss" a pokračoval založením lig lidských práv v Německu a Belgii na počátku 20. století, který byl spojen též s bojem za sociální práva. Roku 1922 se tyto Ligy sdružily do Mezinárodní federace lidských práv (FIDH). Během druhé světové války se činnost lig soustředila do protifašistického odboje, po ní byli nejvýznamnější členové FIDH aktivně zapojeni do přípravy významných mezinárodních dokumentů na ochranu lidských práv, zejména Univerzální deklarace lidských práv a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Dnes sdružuje Mezinárodní federace lidských práv 115 organizací na ochranu lidských práv z více než devadesáti zemí světa. Má poradní status u Organizace spojených národů, UNESCO a Rady Evropy. FIDH pozvala zástupce současné české ligy na jednání Výboru pro lidská práva při OSN o ČR v červenci 2001, stejně jako na jednání Výboru pro práva dítěte při OSN o ČR (probíhá v těchto dnech), byla i prvním průkopníkem účasti reprezentantů současné české ligy v Mezinárodní koalici pro mezinárodní trestní soud (CICC).

[2] Liga bude naléhat na náležité plnění programového prohlášení současné vlády ze srpna tohoto roku. V bodě 3.2 tohoto prohlášení se vláda zavázala "důsledně analyzovat konkrétní doporučení mezinárodních kontrolních orgánů smluv o lidských právech a naplňovat je při realizaci své politiky s cílem dále zlepšovat úroveň ochrany lidských práv na vnitrostátní úrovni a současně pokračovat v konstruktivním dialogu s těmito mezinárodními kontrolními orgány. Dále vláda vytvoří vnitrostátní mechanismy k realizaci rozhodnutí všech kontrolních orgánů smluv o lidských právech v individuálních případech."

[3] Základním úkolem Centra je poskytovat právní a související psychologické poradenství v konkrétních případech rodinám s ohroženými dětmi a dále právní pomoc nevládním organizacím, které se zabývají sociální a psychologickou pomocí těmto dětem. Zaměřuje se především na děti ohrožené syndromem CAN (sexuální, fyzické a psychické týrání, syndrom zavrženého rodiče), děti ze sociálně slabších rodin, kterým hrozí odebrání, zvláštní důraz klademe na systémové týrání. Poskytuje pomoc i dětem a rodinám, které se setkaly se šikanou na školách a jejich svépomocným sdružením. Ve spolupráci s dalšími organizacemi Centrum připravilo stínovou zprávu o dodržování Úmluvy o právech dítěte pro Výbor pro práva dítěte, podílíme se na kampani upozorňující na nebezpečí tzv. smluvních rodin upravených v zákoně o ústavní výchově. V této záležitosti podporujeme i postup prezidenta Václava Havla, který zákon předal k přezkoumání ústavnímu soudu.

[4] Program poskytuje v první řadě komplexní přímou pomoc obětem domácího násilí, a doplňkově i právní a psychologickou pomoc obětem znásilnění a sexuálního zneužívání. Konkrétně se jedná o poskytování osobních konzultací v oblasti krizové, právní psychologické, sociální; zprostředkování kontaktu na další potřebné odborníky (psychiatry, sociální pracovnice, azylová zařízení apod.). Poradna dále provozuje poradenskou telefonní linku, která je v provozu každý den v týdnu od 7,00 hod. do 22,00 hod. Jedná se o pomoc právní, krizovou, sociální a psychologickou. Poradenství se uskutečňuje i formou internetového poradenství na e-mailové adrese zenavtisni@hotmail.com. Veškeré služby poskytované Poradnou pro ženy v tísni jsou pro klientky k dispozici zdarma. Kromě přímé pomoci výše uvedeným cílovým skupinám vyvíjí Poradna pro ženy v tísni doplňkově i preventivní činnost v této oblasti (vydává vlastní osvětové materiály, spolupracuje s médii, pořádá semináře a setkání k uvedené problematice). Při řešení problematiky obětí domácího násilí Poradna pro ženy v tísni úzce spolupracuje s ostatními neziskovými organizacemi, orgány státní správy a samosprávy.

[5] Dlouhodobým cílem programu OPH, který vznikl při příležitosti masových protestů v září 2000, je zavedení transparentních a nezávislých mechanismů kontrolujících činnost policie v České republice. Program usiluje o profesionální práci policie jak při zásazích na ulicích, tak na policejních stanicích a dodržování základních mezinárodních standardů pro zabránění špatnému zacházení ze strany policie. Aktivity programu zahrnují organizování sítě dobrovolníků, kteří se jako nezávislí pozorovatelé účastní veřejných shromáždění, s důrazem na dodržování zákona a lidských práv při zákrocích policie. V nejzávažnějších případech policejních přehmatů poskytujeme komplexní právní poradenství, součástí vedení případů je i informování veřejnosti a sdělovacích prostředků. Stejně tak začínáme poskytovat komplexní pomoc i v některých případech nedostatečného policejního vyšetřování rasistických útoků proti Romům. Podle poznatků OPH jsou právě Romové, osoby vyjadřující menšinové názory, drogově závislí, cizinci a bezdomovci nejzranitelnějšími skupinami z hlediska zásahů policie. Ani útoky od jiných osob proti těmto skupinám podle zkušeností nás i spolupracujících organizací nepodněcují policejní vyšetřovací orgány k příliš velké aktivitě.

Právníci působící v programu OPH také monitorují stav dodržování lidských práv ze strany policie v ČR a informují mezinárodní organizace a instituce na ochranu lidských práv o skutečném stavu jejich dodržování, včetně referování o jednotlivých případech a jejich (ne)vyšetřování.

Program Občanských právních hlídek prezentoval jako zástupce první české organizace na ochranu lidských práv v červenci 2002 osobně svoje poznatky Výboru pro lidská práva. OPH komunikují též s Výborem proti mučení (CAT) dohlížejícím na dodržování závazků plynoucích z přistoupení k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení (zpráva OPH tomuto výboru v březnu 2001) a Evropským výborem pro zabránění mučení (CPT) při Radě Evropy (průběžné informování). Spolupráce s mezinárodními organizacemi na ochranu lidských práv se částečně odrazila i v hodnotících zprávách Evropské unie za rok 2001 a vlády USA v její zprávě o stavu lidských práv v ČR také za rok 2001. Program OPH zvláště klade důraz na respektování a implementaci konkrétních doporučení Výboru proti mučení z května 2001 a Výboru pro lidská práva z července 2001, představující univerzální standardy obrany před policejním násilím, které Česká republika stále nedodržuje. Jednou z prověrek české policie budou i demonstrace proti summitu NATO v Praze, které budou OPH již tradičně monitorovat.

[6] Viz např. úspěšná kampaň k nedemokratické a částečně protiústavní předloze shromažďovacího zákona z pera MV, kterou se ministerstvu nepodařilo díky naší iniciativě a spolupráci s dalšími organizacemi včetně největších odborových svazů i části poslanců Poslanecké sněmovny prosadit.

[7] Legislativní aktivity spočívají v soustřeďování legislativních návrhů a připomínek jednotlivých programů a jejich prezentaci a prosazování na půdě zákonodárného sboru i jiných orgánů. Z působení na legislativní proces je známá úspěšná kampaň programu OPH (ještě v rámci EPS) proti nedemokratickému a zčásti protiústavnímu návrhu nového shromažďovacího zákona či kampaň spolu s environmentálními právníky proti správnímu řádu, kde z hlediska ochrany lidských práv hrozilo a dále po volbách hrozí snížení ochrany jednotlivce ve vztahu k právu na řádný proces i ve vztahu k aktům veřejné moci (viz i doporučení Rady Evropy, která návrhy nového správního řádu nerespektovaly).

V současné době směřují legislativní aktivity Ligy k prosazování argumentace nevládních organizací vzhledem ke změnám zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Aktivity v Poslanecké sněmovně by měly představovat i snahy o odstranění problematických ustanovení zákona o ústavní péči a k ratifikaci Římského statutu. Liga bude monitorovat a pokud možno připomínkovat i případné návrhy směřující k zasahování státních orgánů do soukromé a osobnostní sféry občanů a k nekontrolovanému sbírání informací o nich - zejména vzhledem k trendu oslabování základních práv a zvyšování pravomocí státních orgánů bez transparentních kontrolních mechanismů."

[8] Při rozpravě v Poslanecké sněmovně v říjnu 2001 o drobných ústavních změnách před ratifikací podpořila namísto vlastního ministerstva zahraničních věcí politické argumenty opozičních poslanců proti přijetí. Současné vládní strany se ovšem v bodě VII./10 koaliční smlouvy zavázaly »že učiní vše pro to, aby Česká republika ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu«. Mezinárodní trestní soud by měl přispět svou působností k náležitému potrestání konkrétních pachatelů zločinů genocidia, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a tím i k prevenci páchání nejhrůznějších činů jejichž následné napravování na vnitrostátní úrovni je z podstaty věci téměř nemožné.