Dnes je Španělsko demokratickou, poklidnou zemí, jejíž obyvatelstvo se dobře vyrovnalo se začleněním do Evropské Unie. Ale nic není dokonalé. Ve Španělsku žije několik národů a i oblasti s převahou španělsky mluvícího obyvatelstva mají různorodé státoprávní, historické a kulturní tradice, které se zejména Frankův režim snažil potlačit. "Skvrnou na kráse" španělského politického života se proto stal nacionalismus, který je zejména v Baskicku podhoubím pro krvavý terorismus. Ten se zrodil za občanské války a následném odboji proti Frankovi. Pouhá změna režimu se části Basků nakonec nezdála být dostatečným řešením jejich požadavků na sebeurčení, a proto pokračovali dále v nesmyslném zabíjení. Jejich útokům padají za obět nevinní lidé, jejichž zbytečná smrt španělskou vládu stejně neoslabí. Násilným vynucováním podpory místního obyvatelstva dokonce dochází ke zhoršování kvality života v oblasti. Vláda José Marii Aznara proto v poslední době značně přitvrdila v postupu proti příslušníkům organizace ETA a jejímu zázemí. Proběhla řada úspěšných policejních akcií, při kterých skončili ve vězení, nejen řadoví "etarové", ale také někteří jejich předáci.Velkou pozornost vyvolal zákaz činnosti strany Herri Batasuna, která se považuje za veřejnou odnož organizace ETA. Protože je Španělsko velmi demokratické a hlas voličů je hlas boží, poslanecké mandáty baskických nacionalistů nezanikly a následně rychle vznikla nová strana, Socializtas Abertsaleak, pokračující v činnosti své zakázané předchůdkyně. ETA se ovšem nevzdala, odpovídá dalšími atentáty a demonstracemi, k jejichž uskutečnění úspěšně využívá i pohřbů svých padlých spolubojovníků.

Největší a určitě svými důsledky nejvýznamnější překvapení do tohoto dění však přišlo ze strany, z které je nikdo nečekal. Zapůsobilo proto velmi silně. Předseda autonomní baskické vlády, LEHENDEKARI, Juan José Ibarretxe, vystoupil v zemském parlamentu se zásadním projevem, v němž navrhl řešit situaci přeměnou Baskicka na samostatný stát, volně přičleněný ke Španělsku, a doporučil tento postup i jako recept na řešení vztahů dalších autonomií k centrální španělské vládě. Jeho představa zahrnuje také samostatné členství Baskicka v Evropské unii a samostatné vystupování při všech veřejných akcích mezinárodního významu.Značně připomíná požadavky slovenské reprezentace na počátcích jednání o změnu uspořádání česko-slovenských vztahů. Pokud by tedy ostatní autonomie vzaly za svou Ibarretxeho výzvu, Španělsko by se časem změnilo z unitárního státu s rozvinutou samosprávou národních a historických celků v konfederaci.

Ibarretxeho návrh nevyvolal nadšení na žádné straně. Nejvyšší státní představitelé (zatím s výjimkou krále Juana Carlose) a předáci velkých politických stran jej odsoudili a jednotně poukázali na to, že předseda autonomní vlády poněkud pozapomněl na nutnost boje proti terorismu, který reálně ohrožuje bezpečnost a svobodu občanů Baskicka, zatím co španělský útlak ve skutečnosti neexistuje. José María Aznar nezastřeně pohrozil použitím právních prostředků k obraně jednoty Španělska a ministr obrany dokonce lehendekarimu veřejně vzkázal, že v krajním případě se o jednotu královstvípostará armáda. Ale ani u radikálních nacionalistů Ibarretxe neuspěl: ti jeho projekt konfederalizace Španělska označili za zradu národních zájmů Basků.

Nicméně napříč politickým spektrem se našlo nemálo politiků, kteří na ostrou reakci představitelů ústředních orgánů reagovali odmítavě a doporučili hledat cestu dále jednáním. Významné podpory se lehendekarimu dostalo od nejvýznamnějšího průkopníka autonomního uspořádání Španělska, Jordi Pujola, který stojí již 22 let v čele katalánské autonomní vlády. Je v této souvislosti zajímavé, že podobný projekt Pujol předložil k veřejné diskusi právě před deseti lety. Dnes se však kupodivu k baskické iniciativě nepřipojil a potvrdil, že Katalánsko půjde i nadále cestou prohlubování autonomie. Nebyl by to však starý zkušený politický lišák, kdyby nezachytil lehendekariho nahrávku na smeč: Katalánsko nyní žádá předání dalších pravomocí centrálních orgánů autonomní správě, a to v rozsahu 88 položek. Španělská vláda se požadavky zabývá a není pochyb o tom, že aspon část z nich dojde uplatnění.

V této chvíli je obtížné předpovídat další vývoj. Odstředivé tendence Basků a částečně i jiných nešpanělských národů mají svůj věcný základ v jazykové odlišnosti a rozdílnosti tradic. Nelze je patrně vyřešit násilím. Postupné úpravy vztahů mezi ústřední vládou a autonomiemi od centralismu unitárního státu směrem k prohlubující se autonomii historických a národnostních celků jsou důležitým prvkem politické shody mezi většinou španělských politických sil již od pádu frankismu. Určitě dojde k dalšímu vývoji, jehož hloubku a rozsah nelze dnes odhadnout. Lze si jen přát, aby se obešel bez krveprolití.