Lobbismus

Je dávno známo, že se v době svobody česká společnost roztříštila a polarizovala. Ti čeští občané, kteří se chtějí aktivně podílet na životě společnosti (na moci a na řízení země) se začali organizovat do lobbistických nátlakových skupin či politických organizací. Jistě, je to logické: ten, kdo chce získat moc, se musí spojovat s jinými, aby touha po získání moci vedla k nějakému výsledku. Potíž ovšem je, že tito lidé se nutně stávají terčem podezření, že jim ani tak nejde o dobro společnosti, v níž žijí, ale jen o vlastní prospěch. Je deprimující, že v české společnosti v současnosti není slyšet skoro žádný silný nezávislý hlas.

Charakteristicky je to zjevné, soudě podle úterních novin, asi nejsilněji právě v Mladé frontě Dnes. Zdrojem největší deprese je psaní Jiřího Peheho, který má ve včerejší MFD článek s docela neuvěřitelným titulem "ODS se přibližuje komunistům". Pehe je inteligentní a vzdělaný člověk s dlouholetou zkušeností života na Západě. Právě on měl možnost být v českém prostředí nezávislým a respektovaným analytikem. Bohužel ji, zdá se, promarnil, když se těsně spojil s havlovským politickým křídlem, blízkým Unii svobody. Z jeho psaní jako by přímo vyzařovala úzkost: naše politické seskupení musí získat v české politice vliv stůj co stůj. Je samozřejmě pravda, že se ODS "přibližuje komunistům" - jenže způsob, jak o tom píše Pehe, není nezávislý. Peheho text o tom, jak se ODS přibližuje komunistům v úterní Mladé frontě Dnes nelze kvalifikovat jako nic jiného než čisté PR. Divím se, že lidi nemají soudnost. V úzkosti, aby alespoň nějak ovlivnili politiku, jim přestává vadit, že se společnosti prezentují jako zaujatí agenti politických seskupení. Mladá fronta Dnes v úterý otiskla také otevřený PR předvolební článek od vedoucích činitelů Koalice, Hany Marvanové a Cyrila Svobody. Co si myslet o článku, který začíná slovy: "Proč volit Koalici? Protože nabízí jasnou vizi s uskutečnitelným programem. Přichází s tématem budování otevřené občanské společnosti... Jejím klíčovým slovem je svoboda. Všechno, co Koalice chce, s ní souvisí a vzájemně do sebe zapadá." (...) Atd.

p> Co si asi vedení redakce MFD myslí, že čtenáři, kteří snad ještě úplně nezapomněli politickou propagandu Rudého práva za komunistů, usoudí o tomto "nezávislém" článku? Proč to do svých novin dávají? Ono je to zaplaceno? Proč tato inzerce není na inzertních stránkách a není označena slovem reklama? Nezkorumpovaní novináři nikdy nenechávají prostor politikům pro prosazování své propagandy bez nezávislé, kritické korekce.

PR hrátky na českých náměstích

Cestou dokončit redakci tohoto příspěvku jsem šel po hlavním náměstí v Ostravě. Právě se tam konal mítink ODS. Nepříliš kultivovaným hlasem, nezvyklým veřejně hovořit, tam hrstce po náměstí poroztroušených lidí činitelé ODS slibovali snížení daní na nereálných 15 procent. (Nezmiňovali se o tom, že právě ODS byla při rozkradení státního majetku v ČR, který byl důchodovým zabezpečením občanů na stáří - takže právě v důsledku rozptýlení těchto starobních úspor ve státním majetku mezi "privatizátory" jsou v současnosti daňové odvody v ČR relativně velmi vysoké.)

Seriózní noviny by neměly poskytovat podstatnější prostor předvolebním PR akcím politických stran. České noviny jim však věnují obrovský prostor. Tomáš Pecina měl pravdu, že bylo nesprávné v Britských listech publikovat fotografie z předvolebních PR akcí ČSSD (Cesta na Říp) a Unie svobody na Václavském náměstí. Klaus v pondělí organizoval v Praze předvolební tyjátr, na němž si dokonce prý - podle českého tisku i "zatancoval". MFD o tom otiskla na třetí straně obrovský článek. Je sice uvozen textem Lukáše Dolanského, který projevuje vůči Klausově výkonu ve včerejších pražských ulicích kritický odstup. Publikace publikace rozsáhlých článků o předvolebních PR akcích je však sporná. Podívejte se třeba do britských novin - naleznete tam takovéto "informace"?

Politické preference MFD

Celkově je postoj MFD vůči dnešní české politické scéně z psaní listu, jak se zdá, docela jasný a vůči všem třem hlavním českým stranám odstupňovaný. MFD podporuje Koalici, ODS a ČSSD kritizuje, ale, zdá se, ODS kritizuje mírněji než ČSSD. Neboli, přesněji řečeno, v MFD je kritika ODS i ČSSD, jenže ODS má v listě obrovskou reklamu formou téměř celé stránky o Klausově předvolebním mítinku na Můstku, kdežto ČSSD si v listě zaslouží jen kritiku.

Úterní MFD udělala Klausovi publikací rozsáhlého článku o jeho produkci v Praze na Můstku skutečně velkou reklamu. ČSSD naproti tomu je v MFD jen terčem útoků. ČSSD vydírá a působí skandály (Štířín a nová kniha Václava Hrubého), Kavan je "špatný ministr zahraničních věcí", protože to říká Jan Zahradil a protože se OSD a Unii svobody nelíbí, že Kavan málo pochlebuje Spojeným státům a jedná hlavně s Bruselem (to je ovšem celkový evropský trend, zejména nyní za nacionalistického a unilateralistického George Bushe).

(Některé formulace v článcích MFD jsou docela úsměvné, vzhledem k tomu, jak jasně z nich vyplývá, kdo je na čí straně a s kým kdo mluví. Tak se včerejší MFD podařilo skoro představit prezidenta Václava Havla jako agenta americké vlády - v odstavci, který kritizuje Kavana za to, že připravil rezoluci odsuzující lidská práva na Kubě, do níž chtěl začlenit i "odsudek amerických sankcí, aniž o tom partnery v USA zpravil. "'Lžeme, nelze nám věřit,' prohlásil v této souvislosti prezident Havel," napsala včera MFD. "Vám poděkování a lásku vám," měla snad ještě vložit MFD Václavu Havlovi do úst vůči americkým "osvoboditelům", aby to bylo jasnější.)

Z článku, kritického vůči Kavanovi, vyplývá jen jedna věc: že se lidem v MFD, v ODS a v Unii svobody, zvyklým lézt mocnostem do zadku (dříve SSSR, nyní USA) nelíbí - možná chaotické a nepromyšlené - pokusy Jana Kavana o pokud možno nezávislou českou zahraniční politiku. Možná to dělá Kavan neuměle, ale aspoň se pokusil o vlastní politiku. Zahradil, US a ODS ho, jak se zdá, kritizují, že si dovolil jednat nezávisle!

Jinak je v MFD další obligátní článek, diktovaný německými vlastníky? (Miroslav Mocek) o tom, že je nutno zrušit Benešovy dekrety "jinak ČR zůstane ve světě sama". Vlna propagandy proti Benešovým dekretům je v MFD i v Lidových novinách skutečně intenzivní a pro vnějšího pozorovatele nepochopitelná. Je to téma, které není v širší Evropě nosné a je uměle vyvoláváno českými médii a některými bavorskými a rakouskými kruhy. Psát se samozřejmě může o čemkoliv a rozumná analýza Benešových dekretů by asi byla záhodná. Ovšem to, jak o tomto tématu píše MFD, připomíná způsob psaní nechvalně známého stalinistického týdeníku Tribuna v sedmdesátých letech.

Komunistický propagandista Komárek v MFD obviňuje Zemana z komunismu

Při svém nedávném rozloučení v parlamentě citoval Miloš Zeman z komunistické propagandy, kterou publikoval v českém tisku před rokem 1989 "čelný" komentátor tohoto deníku Martin Komárek. Ten Zemanovi diskreditaci zřejmě nemůže zapomenout, a protože kunderovsky doufá, že čtenáři za pár dní už nebudou vědět, která bije a co je Komárek za člověk, útočí na něho bezostyšně plnou měrou, v rámci - iracionální a nevysvětlitelné - kampaně MFD proti Benešovým dekretům. Obviňuje ho - jak jinak - z komunismu. Komárkovy formulace jsou pozoruhodné (nazývá je "analýzou"). Jsem konsternován: v žádném serióznějším listě jsem se s tímto druhem psaní nesetkal. Stojí to za citaci. Komárek v něm mj. obviňuje Zemana (i Klause), že se nekají za zločiny druhé světové války: ("Místo tiché vzpomínky, zpytování vlastních vin a odpouštění vin bližních agresivní politický projev.") Vím, že by bylo asi příliš žádat deníky, jako jsou MFD a Lidové noviny, aby k tématu tiskly komentáře z nejrůznějších úhlů pohledu. Ale to, že bývalý komunistický propagandista Komárek obviňuje Zemana z komunismu, to skutečně, jak říkají Angličani, "takes the biscuit". Nehájím často kontroverzní výroky českého premiéra, avšak komentátor, který má sám máslo na hlavě, by si ho tam asi neměl ve světle reflektorů rozmazávat. Citujme Martina Komárka, také patří do análů české postkomunistické žurnalistiky:

Oba naši nejmocnější muži (Klaus a Zeman) využili terezínskou tryznu k tomu, aby reagovali na požadavek zrušit Benešovy dekrety. Oba zopakovali, že nikdy, aniž se zabývali argumenty druhé strany. Míra nevkusu zůstala na zdejší poměry běžnou - místo tiché vzpomínky, zpytování vlastních vin a odpouštění vin bližních agresivní politický projev. Miloš Zeman se však dopustil něčeho, co obvyklou míru nevkusu zdaleka přesahuje a co nejlépe odhalilo osobnostní vybavení muže, který nám čtyři roky vládl. Pan premiér ostře kritizoval arcibiskupa Graubnera za to, že před vyhnanými a jejich potomky odsloužil mši svatou. Když analyzujeme tento výrok, nemůžeme nežasnout nad mírou malosti, která je v něm obsažena. Musíme se za pana Zemana hluboce stydět. Proč? Nemusíme souhlasit s tím, když spílá vyhnancům. Ani s tím, když chce odsunout Palestince, ba ani s tím, když tupí své politické protivníky, umělce a pohříchu nezávislý tisk. To se sice v Evropě běžně nedělá, můžeme to však považovat za součást osobitého stylu a rozhodně za vyjádření politického názoru. Útok na arcibiskupa je silnější lektvar. Je možné šedesát let po válce plivat na toho, kdo přichází za bývalými nepřáteli s poselstvím míru a odpuštění? Možná pan Zeman neví, jak vypadá mše svatá. Možná si myslí, že tam kněz vyzývá k útoku na Gablonz. Je ovšem krajně neevropské dávat takovou totální neznalost tak okázalým způsobem najevo. Možná si myslí, že tihle klerikálové jsou nebezpeční a odrodilec Graubner má blíž ke katolickým Němcům než k čackým českým ateistům. Možná ho podezřívá z toho, že svým kázáním buduje pátou kolonu. Možná ho prostě jen má za zrádce: dobrý Čech těm právem hnaným cizákům neslouží. Tato vysvětlení znějí civilizovaným uším strašně. Nezbývá jim než věřit, protože to další je mnohem horší. Možná si premiér opravdu myslí, že do moderní Evropy odpuštění a porozumění nepatří. Nebylo by divu, v otázce mše se vyjádřil skoro navlas stejně jako pánové Ransdorf a Grebeníček.

Novinářská integrita v ČR zřejmě není problém: pracoval jsem sice jako komunistický propagandista, proč bych však nemohl po pádu komunismu právě z komunistických manýrů obvinit osobu, která to o mně veřejnosti připomněla? Kdo jiný přece může dobře vědět, jaké jsou komunistické zvyklosti, než zrovna pan Martin Komárek...

Jakpak asi reaguje český čtenář na tuto vlnu PR propagandy? Domnívají se v MFD, že jsou jejich čtenáři tak hloupí, že berou, co se v listě píše, za pravdu? Pokud v tomto listě rezignovali na nezávislou novinářskou práci a chtějí být jen lobbistickým orgánem, nemohli by dělat propagandu inteligentněji, aby zaujatost nebyla tak prvoplánová a běžná a čtenáře vyloženě neurážela?

ČSSD to má špatné

V Lidových novinách to má ČSSD také velmi špatné - hlavní zprávou dne je informace u "neumětelství" ministra školství Eduarda Zemana, který "chce sjednotit jarní prázdniny a přecpat tedy hory dětmi". Podtext: je to blbec, rychle odvolte ČSSD!

Tedy, aby bylo jasno: je správné kritizovat vládu, protože má obrovskou moc a ta musí být veřejně kontrolována. (Potíž je, že v ČR kromě ČSSD vládne poslední čtyři roky v koalici s ní i ODS; druhá potíž je, že v předvolebním období vypadá kritika hlavně jedné strany v novinách poněkud účelově.)

Lidové noviny se také otevřeně na titulní stránce přidávají předvolebně na stranu havlovské Unie svobody - otiskly tam velký PR "oficiální" portrét Václava Havla s manželkou prezidenta Bushe. (Velkou fotku Havla s Bushovou má i právo, jenže ta je neformální, nepůsobí oficiózně jak portét v Lidovkách - ten vypadá jak ze zdi úřadovny nějakého velvyslance.)

Jsou to známé triky: pověst místního politika posílíte tím, když zveřejníte fotografie či záběry mezinárodně známé "osobnosti" v jeho přítomnosti. (Stejný trik si před nedávnem objednala ČSSD, když si pozvala do Prahy Tonyho Blaira, aby se ukázala v přítomnosti Miloše Zemana. Blair se ovšem při tom zapletl do lokální, uměle vyvolávané kontroverze o Benešových dekretech, o níž nevěděl skoro nic - dobře mu tak.)

Barevná fotka Bushová - Havel na titulní straně Lidových novin je zcela jasná PR - pohleďte, jaký má "státnický", uctivý charakter!

Návštěva Laury Bushové v ČR nemá, jak se zdá, věcný obsah - Bushová se vydala na turistiku po Evropě. Tak Lidovky tisknou "zprávy" tohoto druhu:

"Procházku po místech Pražského hradu, která nejsou přístupná turistům, absolvovala včera manželka amerického prezidenta. Doprovod jí dělal český prezidentský pár. Během své návštěvy Prahy zavítala [Bushová] například na Židovský hřbitov a prohlédla si i Strahovský klášter. Václavu Havlovi vyřídila pozdrav od svého manžela..."

:) A zase: dovedete si představit takovýto PR článek v seriózních evropských novinách?

Dovedete si to představit v rozhlase BBC, v Guardianu či v Independentu? :)

Bohužel, i Lidové noviny poskytly na třetí stránce obrovský prostor Klausovu pondělnímu divadýlku na pražském Můstku, i když se k němu postavily kriticky (možná si Lidové noviny myslí, že co největší medializace Klausových akcí budou působit kontraproduktivně) a - otiskly pak uvnitř listu na celou stránku Klausův projev! A co si myslet o článcích v Lidovkách s titulkem jako "Hana Marvanová vyrazí na procházku se lvem" ...? Opravdu? To je tedy senzační zpráva, která odhaluje dosud netušené rysy české současnosti...

LN: Dobrá Petruška Šustrová, chaotická ekonomika

Ovšem, zdá se, že Lidové noviny jsou o stupínek otevřenější než MFD. Líbil se mi komentář Petrušky Šustrové, která se na názorové stránce publikovala relativně racionální, objektivní zhodnocení postojů všech hlavních českých kandidujících stran. Rozumná jako nápad je taky volební dvoustrana v Lidovkách o tom, jak rychle rostly v devadesátých letech za Klausovy a pak za Zemanovy vlády platy - i když je, obávám se, realizace tohoto nápadu vlastně matoucí. Jak se v článcích Jitky Znamenáčkové uvádí, růst mezd je nutno dávat do souvislosti s růstem inflace: je tedy třeba vždy hovořit o reálných mzdách, až po odečtení inflace. Nemá smysl, zvýšil-li se vám plat o dvacet procent, jestliže ho zároveň třeba užrala čtyřicetiprocentní inflace. Z článku Jitky Znamenáčkové na první pohled není jasné, jaké byly v uplynulém období přírůstky reálných mezd, i když dílčí informace tu a tam v této věci v článku najdete. Celkově je ale výklad zmatený.

Je irelevantní a zavádějící, píše-li autorka, že mzdy různých profesí stouply o 10, respektive o 7 procent. Znamenáčková v článku užívá termíny hrubá mzda, nominální mzda a reálná mzda, ale není moc jasné, která čísla se vztahují k čemu. Je-li tabulka na straně 8 ("Jak rostly platy různých profesí v letech 1989 - 2001) jen přehledem nominálních mezd bez odečtení inflace, nemá asi valný význam. Směšování kategorií vede k chaosu.

Právo píše pro lidi - a spoléhá na bulvární titulky

To, že se v ČR, jak se zdá, politicky vůbec nic - alespoň podle sdělovacích prostředků - neděje, usoudíte z titulní stránky listu Právo. Ta se víceméně vyhnula předvolebnímu PR politických stran a zaměřila se spíše na záležitosti, které mohou přímo ovlivňovat život lidí. Potíž je, že titulky těchto jistě důležitých zpráv mají podtext bulváru, určitě ve snaze získat zákazníky. Tak hlavní zprávou dne je "Lékaři mají novou zbraň proti infarktu", druhou hlavní zprávou dne pak "Výkup vratných lahví provází chaos". Dočteme se taky na první stránce - a to je záslužné (tuto informaci přinesly i ostatní noviny, nikoliv však na první straně): "Od července mamograf zdarma - platit nebudou ženy nad pětačtyřicet let."

Právo se také zmínilo o Klausově velkopodniku v pražských ulicích a na Můstku, naštěstí jen kratší zprávu (je to asi proto, že jsou tyto noviny vůči ODS zaujaté než proto, že by si redakce byla vědoma, že prezentace předvolebních PR akcí v novinách na velké ploše je nepřípustná). I Právo projevuje zase svou politickou zaujatost tím, že útočí na ODS - ovšem bolestínsky: "ODS sází na komunisty, aby oslabila sociální demokracii". (Tj.: "Vidíte, co jsou to za darebáky, ti odéesáci, ani spojení s KOMUNISTY jim nesmrdí, mohou-li ochromit naši dobrou stranu..." Předvolební "boje" ČSSD a ODS jsou samozřejmě nesmysl, obě strany se po volbách jistě zase spojí a budou znovu vládnout v koalici, jak ostatně veřejně přiznává i Klaus. - MFD z toho udělala podle vzoru: "Co vypadne z úst politika, je důležité" v úterý ve svém listě hlavní zprávu dne.)

I Právo má článek o Bushové na Hradě: "[Bushová] přivezla manželce [prezidenta Havla] náramek ze zlata a stříbra zakončený akvamaríny." (Havlovi, jako intelektuálovi, přivezla ale Bushová knížku. Přímo od Bushů to dárek nebude, protože George Bush pravděpodobně ani neví, že nějaká Česká republika existuje, tuhle si spletl Slovinsko a Slovensko a pochybuju, že někdy slyšel jméno dramatika Eugene O'Neila - to je ta kniha, kterou Bushovi poradci poslali Havlovi, jak informuje Právo.)

"'Pan prezident vzpomínal na své setkání s otcem současného prvního muže Ameriky, někdejším prezidentem Georgem Bushem,' řekl po schůzce novinářům zástupce ředitele politického odboru Havlovy kanceláře Petr Buriánek," píše Právo objevně.

Ještě k těm bulvárním tendencím: Právo má zřejmě problémy s odbytem, stejně jako mnohé české noviny, protože jeho domácí zpravodajství je bulvární zcela otevřeně Viz titulky na str 4: "Zapálené auto bratra zavražděných dětí oživilo otazníky nad jejich smrtí". "Policie věří, že už má lupiče s výbušninou." "Soud osvobodil alkoholika podezřelého z vraždy.

Celkově, obávám se, vytvářejí úterní české noviny známý pocit "Život je jinde" - odehrává se někde za mlžnou plentou, kam zraky novinářů českých deníků nějak neproniknou. Lidi možná řeči o "vrcholných politicích" a jejich intrikách při boji o moc rádi čtou - čtenáře v ČR, jak se zdá, fascinuje četba o "mocných a slavných" lidech - tím, že o nich čtu, mohu se k ním nějak přiblížit, že? Jenže že by to jasným a přitažlivým způsobem přispělo k orientaci lidí v složitosti dnešního světa? Nemyslím.