16. 8. 2002
Neomalená poznámka o literárních soutěžích, časopisech a nakladatelstvíchPo úspěšném debutu nazvaném Želary (5. místo v anketě LN Kniha roku 2001) vydává nakladatelství Paseka další "želarskou" prózu Květy Legátové (nar. 1919) Jozova Hanule. Svěží styl, silný příběh a poetičnost jazykového projevu nám opět nabízejí nevšední čtenářský zážitek. Oproti první knize, v níž nás autorka seznamovala s drsným prostředím horské krajiny a často krutými osudy tamních obyvatel, se nyní soustředila na příběh mladé lékařky, která zde v době heydrichiády hledá azyl. To, co hrdinka nachází a co nalezne čtenář, ponechme tajemstvím těm, k němž se novela ještě nedostala. Měla jsem to štěstí, že si mě již našla a poskytla námět k následující úvaze - o tom, jak lehce a nečekaně se může zjevit nový literární objev. Kolik že je autorce let? Třiaosmdesát? Snad osmatřicet, ne?
|
S tou první variantou by v literárních soutěžích neměla šanci. Věkové hranice většiny z nich jsou bohužel neúprosné. Talent a nadání jsou zřejmě kategoriemi konvenčně spojovanými s nastupující generací a nad ambicemi té "sestupující" se často jen pousmějeme. Promiňte mi tu troufalost, milí organizátoři literárních soutěží, redaktoři mladých a progresivních literárních časopisů a za haldou nudných textů se krčící nakladatelé, ale sáhněte, třeba jen potajmu, přece jen do svého svědomí. Nestala se vám věková hranice někdy velmi pohodlným kritériem odmítnutí? Nevsadili jste svou kartu raději na osvědčené rutinéry bestsellerů, než abyste jejich často už senilní výlevy nahradili nečekanou svěžestí vrásčitých outsiderů? Jejich pokusy by dle vašeho "správného" mínění nikoho nezajímaly. Přesto mám pocit, že svěžest literárního díla spočívá spíš v hlubokém zážitku, který na sebe dokáže vzít skvělý šat, než v hluboké vrásce vetchého kabátu. Květa Legátová to svou novou knížkou Jozova Hanule opět dokazuje. Kolik jí podobných autorů si však nikdy nepřečteme? |