Člen dozorčí rady Petr Hudec probíral fotky, pil kafe a minerálku.

Poslanec Kohlíček z výboru pro evropskou integraci (co má strach z účinků ozvěny neratovických příhod na mediální nálady Němců po proudu až do Hamburgu) koukal jako chemik (je chemik), probíral fotky z chlórové havárie, testoval rozpouštění kostek cukru v plastikových vaničkách se smetanou. Kašičku pak vybíral lžičkou.

Redaktor Britských listů Mokrý probíral fotky, dělal si ale kašičku z cukru, smetany a kávy. Pak to vybíral lžičkou a kouřil čerstvě otevřený Drum, halfzware shag.

Ve vytahaných montérkách přišel, unaveně postál a s rezignovaným výrazem zase odešel, tehdy ještě generální ředitel Spolany, Radomír Věk. Už věděl, že ho sundají, ačkoliv do podniku přišel teprve před několika měsíci. Přesto chtěl odcházet se ctí. Nikde nebyly popelníky. "Kdo tu povolil kouřit?" zařval někdo u čerstvě otevřených dveří povědomým tónem. Ve dveřích stojí naštvaná dvoumetráková guma-nekuřák, zpracovatel povodňových plánů. Uprostřed monologu podplukovníka Papeže o výhodách nekuřáctví se otevírají dveře... a s tradiční dlouhou spartou v puse vchází Kotrba.

Papež: "Jak to že kouříte?"

Kotrba: "Já a..."

Papež: "Jméno!"

Kotrba: "Kotrba."

Papež: "Sednout."

Kotrba si sedá, típá a chvilku netuší, která bije. Právě byl seřván gumou na tři doby.

Čekáme na televizní zprávy. Bez cigára. Doprdele.

Někoho mi připomíná.

Mokrý: "Znal jste majora Šedivku na základně Hlavákov?"

Papež: "Jo, znal."

Mokrý: "A majora Kulíška ve Varech?"

Papež: "Jo, pěknej magor."

Byl to magor. Ráno běhal z domova do kasáren v kanadách, maskáčích a občas i v plynové masce. Říkalo se, že má doma věci složené ve skříních do komínků a u postele.

Je to jasné. Podplukovník v. v. Jan Papež byl u ženistů v Karlovarských kasárnách Dvory II VÚ 7472. Určitě v polovině 80 let. Bylo mu tenkrát o dvacet let míň... Doprdele.