Američané měli vždycky hrůzu z toho, že by na jejich území mohla fungovat tajná policie. V roce 1908, kdy byl založen tzv. "Úřad pro vyšetřování", americký Kongres vyjádřil znepokojení, že vláda vytvoří "takový systém donášení na občany, jaký existuje v Rusku". Amerika neměla ústřední policii a až v roce 1870 bylo založeno ministerstvo spravedlnosti. Navzdory přání Kongresu schválil prezident Theodore Roosevelt vytvoření tohoto Úřadu a skupiny vyšetřovatelů a povolil, aby, "navzdory určitému nebezpečí využíval tento úřad svých 34 detektivů pro vyšetřování a stíhání zločinů proti USA."

Úřad pro vyšetřování se rychle stal nástrojem politických intrik a pronásledování. Perzekvoval politiky, kteří se znelíbili establishmentu, a kontroverzní veřejné osobnosti, například černošského boxerského šampiona Jacka Johnsona anebo vedoucí představitele Ku Klux Klanu. Ve dvacátých letech zatkla FBI v rámci strachu z komunismu tisíce údajných radikálů. Mladý právník John Edgar Hoover vypracoval svazky informací celkem na 450 000 osob, organizací a periodik. V zimě 1919-1920 nechal při raziích zatknout tisíce údajných bolševiků a anarchistů. Brzo se ukázalo, že šlo o nepodloženou perzekuci. Nenašly se žádné bomby ani zásoby zbraní, takže tvrzení, že se připravuje bolševická revoluce, bylo nepotvrzeno. Množství zatýkání bez zatykačů, vynucená přiznání, odpírání právní pomoci a pochody vězňů v poutech ulicemi, to všechno vyvolávalo obavy, že vznikla v Americe tajná policie evropského stylu. Protesty proti tomuto vedení policejní práce vedly k tomu, že se dočasně FBI začala zabývat hlavně bojem proti zločinnosti a zrušila v roce 1924 oddělení špionáže.

Šéfem FBI se stal Hoover, když mu bylo 29 let. Proměnil FBI ve vysoce efektivní organizaci. Usiloval o to, aby byla nezkorumpovatelná, aby byla přísně řízena a aby se zabývala vyšetřováním trestných činů, nikoliv politickým donášením.

Hoover snížil počet pracovníků FBI a vracel ty peníze z rozpočtu, které neutratil. Založil centrální rejstřík otisků prstů a systém, jak sledovat statistiky zločinnosti. Posléze založil i celostátní policejní akademii.

Hoover sice dokázal dokonale manipulovat americkým politickým systémem, avšak politikou se nezabýval: nebyl členem žádné strany a nikdy ve volbách nehlasoval. Byl přesvědčen, že zdrojem zločinnosti je zvrácenost, nikoliv sociální podmínky. Zůstal však šéfem FBI o 48 let déle, než měl, jak se posléze ukázalo.

Lze rozlišit dva druhy policejní práce - boj proti zločinnosti a špionáž, ale potíží u FBI bylo celá léta, že se obojí směšovalo. Na boj proti zločinnost dohlížejí soudy a podléhá to veřejné kontrole. Boj proti zločinnosti se týká jen osob, které mohou být z trestných činů důvodně podezřívány. Naproti tomu špionáž, jejímž cílem je zabránit budoucím hrozbám, je všeobecná, pravidla o důkazech neplatí a její metody jsou nutně tajné, někdy i nekalé.

Až ve třicátých letech, po několika úspěších (v roce 1934 zastřelili agenti FBI Johna Dillingera, považovaného za "superzločince" své doby, v roce 1933 se FBI podařilo zatknout jednoho z únosců Charlese Urschela, ropného magnáta) získala FBI celostátní věhlas. Hoover chtěl, aby se FBI stala elitní institucí, schopnou učit policii moderním, vědeckým metodám boje proti zločinnosti.

V srpnu 1936 požádal prezident Roosevelt FBI o zhodnocení hrozeb komunismu a fašismu v USA. Organizace jako byla pravicová Liga pro americkou svobodu, kterou podporovali mocní podnikatelé, plánovala svrhnout prezidenta.

FBI ovšem neměla právo špehovat domácí americké občany, a přesto je začala špehovat na základě zákona z roku 1916, který však umožňoval pouze dohled nad zahraničními špióny. Na základě slovního příkazu v této věci od ministra zahraničních věcí Cordella Hulla prováděl Hoover pak téměř čtyřicet let sledování domácích, amerických občanů pro špionážní účely.

Hoover i Roosevelt věděli, že špehování amerických občanů je politicky nesmírně kontroverzní, přesto však ho prováděli. V roce 1939 nařídil Roosevelt FBI, aby začala vyšetřovat domácí špionáž a sabotáž. Hoover založil odbor všeobecné špionáže, který byl zrušen při reformách v roce 1924. Jeho činnost se prováděla údajně v zájmu národní bezpečnosti, avšak jeho cíle byly často politické: FBI sledovala Rooseveltovy kritiky, izolacionisty a představitele odborů.

Hoover vypracoval systém tajných svazků, které nebyly uvedeny v rejstříku FBI, a tak zamezil tomu, aby jeho protizákonnou špionážní činnost kdokoliv kontroloval. Kongres zakázal odposlech telefonů v roce 1934, avšak Roosevelt rozhodl, že zákaz neplatí, když jde o otázky státní bezpečnosti. FBI zdržovala telegramy z velvyslanectví zemí Osy a Sovětského svazu, otevírala jim poštu a pravidelně se vloupávala na území vyslanectví. Bylo to všechno protizákonné, avšak pokračovalo to i po válce.

Kdyby bývali Američané v této době věděli o nezákonné činnosti FBI, málokdo by proti tomu protestoval. Země byla ohrožena a FBI dodržovala občanské svobody většinou daleko více než místní policie v jednotlivých amerických státech. Po válce měla FBI asi 4000 agentů a byla to mocná špionážní organizace. Pracovala čistě na domácím území; pro zahraniční špionáž byla zřízena CIA.

V roce 1940 byl v USA přijat zákon, podle něhož se stalo trestným činem zastávat názor, či patřit k organizaci, která zastává názor, že je třeba násilně svrhnout vládu.

Poskytlo to mocnou zbraň proti radikálům během studené války. FBI se zaměřila v letech 1948 - 1949 na šéfy americké komunistické strany a dosáhla toho, že byli odsouzeni do vězení. Další členové komunistické strany skončili ve vězení v následujících pěti letech. FBI také zjistila, kdo ukradl americké tajné informace o jaderných zbraních. Upozornila Brity na špióna Klause Fuchse a zatkla jeho americké kontakty a spolupracovníky, včetně Julia a Ethel Rosenbergových, kteří skončili na elektrickém křesle.

Po válce povolil prezident Truman odposlech pro špionážní účely. Hoover nasadil 300 agentů k tomu, aby vyšetřili činnost bývalého poradce ministerstva zahraničí Algera Hisse, který byl obviněn z kontaktů s komunistickou stranou. V roce 1950 byl Hiss odsouzen za křivou přísahu do vězení. Hoover a FBI pak poskytovali informace parlamentnímu Výboru pro neamerickou činnost, takže poslanci mohli nepřímo šířit pomluvy o občanech, proti nimž neměla FBI dost důkazů na to, aby je mohla postavit před soud.

FBI začala provádět tzv. program odpovědnosti, v jehož rámci dosáhla toho, že množství učitelů, profesorů na univerzitách a státních zaměstnanců přišlo o zaměstnání. FBI sledovala spisovatele, reportéry a komiky. Měla složky na dirigenta Leonarda Bernsteina a na zpěváka Peta Seegra, na Charlieho Chaplina a na Ernesta Hemingwaye.

V šedesátých letech, v době podstatného růstu zločinnosti, se začala Kennedyho vláda zabývat sociálními příčinami trestných činů. FBI naopak chtěla i nadále trestat jednotlivé zločince. Nevěnovala se vůbec organizovanému zločinu, neboť Hoover prohlásil, že něco takového neexistuje, že je to "nesmysl".

V roce 1957 však bylo odhaleno, že se v jedné vesnici ve státě New York konal kongres příslušníků organizované zločincké mafie, a to Hoovera přimělo, aby proti mafii zasáhl. Získal množství informací o mafii odposlechem, ale protože ty informace byly získány ilegálně, nemohly být použity u soudu.

Až v roce 1968 dostala FBI právo provádět soudně uplatnitelné odposlechy, a tak se v sedmdesátých letech podařilo v podstatě zlikvidovat vliv mafie.

FBI se původně nechtěla angažovat v otázce lidských práv. Až pod tlakem od prezidenta Johnsona FBI silně potlačila násilné reakce na hnutí za lidská práva na americkém Jihu.

Od padesátých až do sedmdesátých let byl Hoover posedlý antikomunismem, až na hranici paranoie. Jenže komunistickou stranu ve Spojených státech vážně ochromily už procesy proti jejím členům v padesátých letech, a pak ji zdiskreditovalo odhalení Stalinových zločinů a potlačení revoluce v Maďarsku v roce 1956. Koncem roku 1957 měla komunistická strana USA jen asi 4000 členů - mnozí z nich byli agenty FBI.

Nicméně nyní FBI zahájila "protišpionážní program", "cointelpro" (counterintelligence program). Hoover nařídil svým lidem, aby infiltrovali a ochromovali činnost podezřelých organizací. Agenti anonymně šířili telefonem pomluvy a anonymními dopisy pomlouvali své oběti např. ze sexuálních poklesků. Tyto akce byly nesmírně úspěšné.

FBI se od roku 1958 ostře zaměřila na Martina Luthera Kinga. Ten měl tři vady: byl to černoch, Hoover si o něm myslel, že sympatizuje s komunisty, a odvážil se kritizovat FBI. Hoover o Kingovi šířil pomluvy, ale od poloviny šedesátých let přestávaly jeho techniky fungovat.

V březnu 1971 se organizace jménem Občanská komise pro vyšetřování FBI vloupala do kanceláře FBI v městě Media v Pennsylvánii a odnesla množství tajných svazků. Sdělovací prostředky se začaly zajímat o dokumenty, týkající se "protišpionážních" ("cointelpro") provokací FBI a postupně vyšlo najevo, že se FBI dlouhá léta chová protizákonně. Její pověst byla vážně poškozena. Jenže než vyšla najevo všechna fakta, Hoover zemřel a vznikla aféra Watergate.

V roce 1976 se rozhodl generální prokurátor Edward Levi obnovit kontrolu nad FBI a omezit její operace, které se nezabývaly trestní činností. O sedm let později Reaganův generální prokurátor tato omezení zase zrušil, takže se FBI opět směla zabývat domácí výzvědnou činností.

Důsledkem aféry Watergate bylo, že byl v roce 1978 schválen Zákon o dohledu nad zahraniční špionáží. Podle tohoto zákona byl ustaven tajný soud, který rozhodoval o žádostech ohledně vyšetřování agentů cizích mocností.

V důsledku skandálů ze sedmdesátých let byla dočasně omezena špionážní činnost FBI a do popředí její práce se dostal opět boj proti zločinnosti. Avšak od roku 1982 se soustřeďuje FBI na boj proti terorismu - s tím došlo k obnovení jejích špionážních operací. FBI se podařilo zamezit předem celé řadě velkých teroristických útoků. Koncem devadesátých let měla FBI více než 1000 agentů pro boj proti terorismu. V roce 2000 byl označen boj proti terorismu a protišpionáž za hlavní priority FBI.

Zatímco hlavní kritikou, vznesenou vůči FBI, bylo v minulosti přehnané špehování domácích občanů, v devadesátých letech byla kritizována FBI především za špatný management. V roce 1993 se FBI nepodařilo zabránit konfrontaci s náboženskými fanatiky v městě Waco v Texasu a v důsledku toho uhořelo osmdesát lidí, včetně 25 dětí. Avšak FBI se z toho incidentu poučila a při pozdějších incidentech už jednala umírněněji.

Letos v květnu oznámil nynější šéf FBI Mueller, že se od nynějška bude hlavně zaměřovat na boj proti terorismu. Generální prokurátor John Ashcroft znovu povolil FBI, aby prováděla dohled nad americkými občany na území USA, který nemá nic společného s trestnou činností.

Mueller i celé Spojené státy, argumentuje tento článek, se nakonec musejí rozhodnout o otázkách, které trápí FBI od dob jejího založení: jakou chtějí mít Američané federální policii? Jakou míru svobod a soukromí jsou ochotni američtí občané obětovat za bezpečnost? Lze důvěřovat vládě, že bude používat tajné a někdy špinavé nástroje špionáže férově? Historie FBI slouží jako varování vůči tomu, co by mohlo nastat.