V letech 1945 a 1946, hned po válce, zbavil československý prezident Edvard Beneš Němce a Maďary občanství a zkonfiskoval jejich majetek. Asi tři miliony "sudetských" Němeců a tisíce Maďarů se staly obětí jednoho z největších aktů etnického očišťování v moderní evropské historii.Dokonce i po pádu komunismu čeští vedoucí představitelé tvrdili, že bylo vyhnání Němců a Maďarů spravedlivou reakcí na nacistická zvěrstva. Sudetoněmecké organizace v Bavorsku a v Rakousku Benešovy dekrety odsoudily, aniž by viditelně vyjádřily politování, že kolaborovaly s Hitlerem.

A tak to šlo dál, až do doby před několika měsíci, kdy se tento duch navrátil nesmírně energicky na scénu, zrovna před volbami v Maďarsku, v České republice a v Německu. Rakouský populista Joerg Haider pohrozil, že zablokuje vstup České republiky do Evropské unie, pokud Praha Benešovy dekrety nezruší. Tématem se zabývali v nedávné předvolební kampani i maďarští kandidáti a dva čelní kandidáti na německého kancléře. Před parlamentními volbami, které se budou konat v České republice tento pátek a sobotu hovoří všechny hlavní strany o tom, že je zapotřebí hájit "národní zájmy", čímž jasně míní Beneše a jeho dekrety. Zejména komunisté posílili v nedávných průzkumech veřejného mínění svou volební podporu o 6-8 procent tím, že získali voliče na svou stranu v důsledku strachu z "německé odplaty".

Málokterým politikům se podařilo se nad tuto vřavu povznést. Český premiér Miloš Zeman využil Haiderových prvních výroků tím, že označil sudetské Němce za "pátou kolonu" a tvrdil, že měli štěstí, že nebyli popraveni jako zrádci. Nediplomatické Zemanovy výroky vyvolaly v Německu a v Rakousku rozhořčení. Zejména Němcům se zdálo, že Zeman porušil společnou deklaraci z roku 1997, v níž se Německo a Česká republika dohodly, že se už nebudou zabývat bolestnými otázkami z minulosti. Po těchto výrocích zrušil německý kanclér Gerhard Schroeder svou návštěvu České republiky.

Propagandistický nástroj

Je nyní jasné, že Zeman učinil svůj výrok pro volební účely. Jiní čeští politikové si rychle uvědomili, že nemohou zůstat pozadu v zemi, kde si stále myslím asi 80 procent voličů, že vyhostit sudetské Němce bylo správné. Bezprecedentní vlna nacionalistických vášní, která zahltila Českou republiku, vyvolala reakci v Německu a v Rakousku, kde se také chystají volby. Německý konzervativec Edmund Stoiber, jehož manželkou je sudetská Němka, naléhal na Čechy, aby dekrety odsoudili a aby nabídli sudetským Němcům alespoň symbolické gesto. Avšak on i ostatní si dávali pozor, aby nezačali spojovat dekrety s českým členstvím v Evropské unii.

Nicméně někteří čeští politikové reagovali tím, že obvinili Německo, Rakousko a Maďarsko, že utvořily "osu zla" a ohrozili české naděje na vstup do EU., Václav Klaus, předseda opoziční Občanské demokratické strany, dokonce požadoval záruku Evropské unie, že nebudou Benešovy dekrety revidovány. Pokud jeho požadavek nebude splněn, jeho strana zamýšlí se postavit proti členství ČR v EU. V dubnu prohlásil český parlament jednoznačně, že jsou Benešovy dekrety nedotknutelné - i když, jak parlament také potvrdil, jsou dekrety z právního hlediska "mrtvé".

Evropská unie si vyžádala právní analýzu dekretů a Evropský parlament schválil rezoluci, aby Češi zrušili veškerá diskriminační ustanovení.

Jak se Benešovy dekrety staly volební propagandou, veškeré pokusy debatovat o tomto složitém problému rychle degenerovaly v politické projevy síly. Je však pravděpodobně nevyhnutelné, vzhledem k tomu, že se EU připravuje na dalekosáhlé rozšíření, že tyto nevyřešené otázky z minulosti budou dál vyvolávat ostré reakce. Jak tyto středoevropské země vyřeší tento problém bude nejen poučné pro ostatní evropské země. Také z toho uvidíme, zda rozšířená Evropská unie může vůbec fungovat.

Bude zřejmě zapotřebí nakonec více než zrušení některých kontroverzních ustanovení v těchto padesát let starých dekretech. Organizovanému odsunu Němců z Československo do Německa a Rakouska předcházely divoké deportace, během nichž byly usmrceny tisíce Němců. Mezi miliony vyhoštěných Němců byli lidé, kteří sympatizovali s nacismem a kteří za války páchali zločiny. Ale byli mezi nimi i lidé, kteří bojovali proti Hitlerovi. Vyhoštěni byli i někteří židé, kteří se vrátili z koncentračních táborů a při různých československých sčítáních lidu uvedli svou národnost jako německou. Více než šedesát procent všech vyhnanců byly děti mladší 15 let. Češi se nikdy oficiálně neomluvili ani nenabídli odškodnění, ani za tyto hrůzy.

České břemeno

Havlův hlas zůstal v Československu osamocen. Je nyní jasné, že Češi musejí přehodnotit svůj nekompromisní postoj. I jestliže jsou dekrety legálně "mrtvé", nejsou mrtvé politicky a morálně.

Co se dá učinit? Česká republika není v situaci, kdy by mohla vrátit zkonfiskovaný majetek a půdu sudetským Němcům ve velkém měřítku. Takový krok by v zemi vyvolal obrovské hospodářské problémy. Většina majetku sudetských Němců prošla několika rukama a kdyby měl být zkonfiskován nynějším majitelům, o 57 let později, vyvolalo by to jen další nespravedlnost.

_ češi by mohli nabídnout symbolická gesta, mohli by se omluvit za to, že bez rozlišování jednotlivých lidí uplatnili princip kolektivní viny. Česká republika by mohla odškodnit alespoň ty sudetské Němce, kteří aktivně bojovali proti Hitlerovi. Miloš Zeman se nedávno zmínil o tom, že to je možné.

Češi by také riskovali velmi málo, kdyby prohlásili, že jsou dekrety od nynějška neplatné a zdůraznili, že Česká republika nemůže z právních, hospodářských a politických důvodů odsoudit tyto dekrety retroaktivně. Žádný rozumný německý či rakouský politik nevyžaduje takové retroaktivní změny, jaké by mohly zpochybnit celé poválečné uspořádání Evropy.

Dnešní Česká republika, která usiluje o to stát se moderní demokracií a členem Evropské unie, by bezpochyby měla prospěch z toho, kdyby se distancovala oficiálně od stalinských metod, jakých použilo poválečné Československo k "řešení" problému se svou velkou etnickou menšinou. Češi a sudetští Němci budou pravděpodobně za méně než dva roky žít pod společnou evropskou střechou. Symbolická gesta a dialog mezi nimi by pravděpodobně odstranil strach z toho, co se stane, až hranice, které je oddělují, v roce 2004 zmizí.

Břemeno zacházení s minulostí neleží jen na Češích. Německá i rakouská vláda musí ujistit Čechy, že gesta dobré vůle, jako prohlášení, že jsou dekrety právně neplatné od samého počátku, a omluva sudetským Němcům, nevyvolá obrovské restutiční nároky, podporované vládou, v Rakousku a v Německu.

(Jiří Pehe je bývalým šéfem politického kabinetu českého prezidenta Václava Havla a ředitelem New York University v Praze.)