Proč tolik?

Sto miliard korun daňových nedoplatků eviduje ministerstvo financí jenom ke konci roku 2001. A to nedoplatků z daní přiznaných, ale nezaplacených. Celkem 50,3 procenta ze stomiliardové sekery činí právě nedoplatky daní přímých.

Hladový a údajně sociálně štědrý stát vytrvale hledá metodu, jak všechny poctivě a po právu zdanit. Nejlepší klotové mozky dnem i nocí bádají nad co možná nejlepší metodikou výběru.

Stále nic. Vlastně ano - už dva roky po sobě tempo růstu nedoplatků klesá. Horečka stoupá pomaleji pane doktore. Otevřete okno, třeba to zastavíme.

Berňák na háku

Co vlastně mohou jednotliví správcové daní zpoza okének a kamrlíků finančních úřadů objevit? Jen to, co vyčtou z kávové sedliny svých hrnečků. Stát pak dodatečné finance získá tím, že trochu víc utáhne šroubek těm spořádanějším a poslušnějším. Nevěříte?

Čtyři dny před prvním jarním dnem roku 1997 vznikla tesařská živnost pana Hrdiny. 21. prosince1998 se dokonce přihlásil jako plátce DPH u Finančního úřadu pro Prahu 5. Zřídil si i požadovaný běžný účet.

Kolik si ovšem v roce 1998 vydělal, se nedozvíme. Účetnictví za rok 1998 údajně ztratil. Co na to berňák ? Nic.

Léta běží

Za rok 1999 se FÚ pro Prahu 5 přiznání dočkal v červnu. Ale už příští hromádka faktur z roku 2000 skončila v odpadkovém koši.

"Těm kurvám ani korunu," vzkazuje pan Hrdina bernímu úřadu mezi jednotlivými šťouchy kulečníkovým tágem a sypáním mincí do hracího automatu.

Fakturuje ovšem ostošest. Jen v roce 2000 minimálně za 360.146,10 Kč. Následuje kolonka "převzal v hotovosti" a podpis. Ten desetník je tutovka.

Jen za polovinu roku 2001 tesařstvím o jedné osobě proteklo dalších 416.000 korun. Ovšem z berního úřadu tyhle informace nepocházejí.

Nemít nepřátele

Hlavní zásadou úspěšného delikventa by mělo být slušné chování. Zdravit na chodbě sousedy, platit nájem a podíly obchodním partnerům, manželce přispívat na domácnost a doma dětem nevybírat kasičky. Minimálně.

Když se dluhy vyšplhaly nad únosnou mez a panu Hrdinovi se pořád nedařilo vydělávat a pořád říkal "fakt nemám ani korunu", kdosi zalovil ve zmuchlaných papírech preventivně vytažených z popelnice.

Ježišimarjá...

Berňák má hezkou, novotou zářící budovu. Tady musí být radost pracovat. Je 30. května 2001. Ve výtahu se mnou jedou i mladé, novotou zářící úřednice.

"Šárka si ho nakonec nevezme," povídá ta menší bez papírů.

"A tak se těšila, až odsud vypadne," vzdychla do toho a do podlahy výtahu ta větší s papírama v deskách.

Holkám se tu evidentně nelíbí. Copak? Ale to už s mikrofonem v kapse hledám paní Holubovou, správkyni daně pana Hrdiny.

"Ježišimarjá, co po mně chcete, já jsem tady tři měsíce," dala by se shrnout odpověď paní Holubové a pak mne s kolegyní vyprovodily z kanceláře. A dobře udělaly. Od takových informací je tu přeci ředitel Finančního úřadu.

Virtuální Roubíček

"Pan ředitel je bohužel na školení mimo Prahu." vysvětluje energická paní Straková, jinak asistentka Jiřího Roubíčka, ředitele FÚ pro Prahu 5. "Pokud máte nějaké zajímavé údaje, použijte podatelnu v přízemí." loučí se s tím, že rozhovor s panem ředitelem o metodice práce správců daní dohodne co nejdříve.

Pan ředitel ovšem není ani 20. června ani 16. srpna 2001. Do konce roku se ho už nepodařilo zastihnout.

Ale panu Hrdinovi se daří. Společnost AZ Bau mu 29. srpna na ruku vyplácí přes 110 tisíc korun za práci na opravě památkově chráněné budovy Hergetovy cihelny na Vltavském nábřeží. Spolu s platbami v hotovosti z 15. ledna a 2. února to dělá přes 200 tisíc korun od jediné firmy a to jsme v polovině roku.

Stále mimo budovu

Pro média je pan Roubíček nezvěstný i v únoru, březnu a dubnu roku 2002.

Zajímalo mne jak jejich úřad postupuje. Jak pracuje kontrolní oddělení? Navštěvují podnikatele osobně? Jdou podle údajů na fakturách? Kontrolují účetnictví?

Od konce loňského května, kdy dostali kopie faktur a potřebné kontakty, nikdo z tesařsko-stavařského tandemu dodavatel-odběratel o žádném berňáku ani nezaslechl.

Za rok panu Hrdinovi přišly jenom dva doporučené dopisy, které si pochopitelně nevyzvedl. Proč taky. Třeba by se při pohledu na razítko finančního úřadu rozklepal strachy a dobrovolně se přiznal.

Nejlepší v republice

"Co to povídáte, úřad pana Roubíčka patří mezi nejlepší v republice," nevěří Lubomír Janoušek, zástupce ředitele Pražského finančního ředitelství. "To prostě není možné," zdráhá se stále uvěřit faktu, že od roku 1997 nějaký daňový subjekt dodnes podal jedno jediné daňové přiznání a příslušný berňák si toho ani nevšiml.

Poplatník prý musí počítat s tím, že ho příslušný finanční úřad osloví, aby daňové přiznání podal. Nereagovat na výzvy finančního úřadu by mělo mít za následek problémy. Úřad potom může stanovit daňovou povinnost z moci úřední podle druhu a rozsahu jeho činnosti.

Pokud někdo provozuje činnost a nepřiznává z ní daně, dopouští se trestného činu. Trestní oznámení podává finanční úřad. Tolik teorie finančního ředitelství.

Kdo to má prošetřit?

Může se toho ujmout přímo oddělení vyměřovací nebo kontrolní. Výsledek je stejný, tvrdí Janoušek. Ale jak ta kontrola probíhá v terénu? Vyrazí někdo k dodavatelům a odběratelům prací a prověří obchodní vazby? Janoušek tvrdí, že ano. Zejména pokud úřad dostane informace od třetí osoby. Navenek se nemusí dít vůbec nic, protože kontrola nemusí začínat u toho, kdo daňové přiznání nepodal. Může začít u těch, kteří mu platí, tedy vystavují faktury.

Promlčecí doba je tříletá. Daňový podvod je tím dražší, čím později se něj přijde. V žádném případě se nemůže stát, že by se někdo na úřadě snažil zamést takové zanedbané kauzy pod koberec. Kostlivce ve skříni lze zdědit, správci daní se však střídají a pak se na ně přijde.

Ukecaný Miloš

"Od roku 1997? Takovému řediteli bych vzkázal, že by neměl být ředitelem finančního úřadu, pane redaktore," kýval se přede mnou premiér Miloš Zeman před budovou televize Prima, krátce po jedné nedělní Partii v srpnu 2001. "A jak víte, já nejsem proti jakýmkoliv personálním změnám," dodal ještě na odchodu k vládní limuzíně. Pak se otočil a zamával na taktéž odcházejícího předsedu Senátu Petra Pitharta. "Ahoj Petře a pozdravuj Cyrila." A jsou pryč. Kolem přejela tramvaj s daňovými poplatníky. Nemávají.

Ještě jeden pokus

"Jediné, co vám o průběhu této kontroly můžu říct je to, že probíhá podle zákona 337/92 o správě daní a poplatků," prozrazuje první dubnový týden Martina Zborníková, zástupkyně ředitele Roubíčka. Finanční úřad prostě nic říkat nesmí, pokud možno ani obecné pracovní postupy.

"Zavolejte si těm společnostem sám," pokračuje zástupkyně. No proč ne, když tím zhatím práci kontrolorů Finančního úřadu...

"Ne tady nikdo zaplaťpánbůh nebyl. A cože by měli chtít? Já mám všechno v pořádku," odpovídá majitel jedné stavební firmy v ulici Tunelářů na Zbraslavi.

Okamžitě však telefonoval panu Hrdinovi. Od něj totiž vede stopa k dalším pěti stavebním firmám a k celému systému.

Kdyby se pan Roubíček někdy cestou ze školení prošel Týnskou uličkou, zjistil by, že je opravená. Kým?