Velmi děkuji panu Ing. Nedbalovi za jeho příspěvek. Jsem opravdu ráda, že se našel někdo, kdo se o problematiku pomoci v hmotné nouzi zajímá, protože tato oblast je mediálně jednosměrná a praktická aplikace zákona č.111/2006 Sb. je pro veřejnost tabu. Především předvolební sliby pravicových stran jsou zdrojem obav, ale veřejnost si následky uskutečnění plánů pravicových stran nedokáže prakticky představit.
Pojďme se tedy na to podívat zblízka, abychom se po volbách nemuseli bolestně probouzet ze šoku.
Video Jiřího Mádla a Marty Issové je sice debilní, ale absurdní antikampaň, která se proti němu zvedla, je ještě mnohem strašidelnější. Britské listy se otřásají hnusem, bloguje kdekdo z Egypta až do Pehe, každý moralista má potřebu těch pár minut potřít, jako by šlo o státnický projev. Proboha proč? Špatné politické agitace bylo a je všude dost a dělá ji kdejaká celebrita od Lucie Bílé po Kateřinu Brožovou. Issová s Mádlem a Petrem Zelenkou se aspoň inspirovali v cizině drobnými záchvěvy vtipu.
Podstatné je, že Zelenkův předvolební klip s Mádlem a Issovou je parodií proobamovského clipu Sarah Silvermannové. To je americká komička, kterou nikdo nemůže brát vážně. Je to důležitý signál jak Zelenkův klip hodnotit. Je to parodie, míní Andrej Rogačevskij z Glasgow University.
K debatě o tom, zda-li ten Zelenkův klip mohl být myšlen vůbec vážně, bych chtěl připomenout Mádlovu otázku vysílanou v Moravcových otázkách ZDE kde hovoří o negativní kampani ČSSD (byť taková byla i z ODS), stejně jako informaci o tom, že jeho otec i strýc jsou členy ODS, a to pěkně vykutálenými.
Samotný fakt, že to video je tak absurdní, že nemůže být myšleno vážně, neznamená, že opravdu vážně myšleno není. Obávám se, že přání je zde otcem myšlenky, míní Tomáš Gawron.
Nenadál bych se, že někdy budu vřele souhlasit s Milanem Valachem, ale jeho článek "Hloupost a oplzlost" vystihuje přesně mé pocity. Já osobně mnoho pravicových myšlenek považuji za inspirativních a velmi bych ocenil, kdyby se česká politická debata vedla v podobném duchu, v jakém nyní probíhají veřejné debaty v Británii mezi Cameronem, Brownem a Cleggem.
Předvolební propagandistický klip Přemluv bábu! vypovídá o současné české pravici víc, než si zřejmě její příznivci Martha Issová a Jiří Mádl uvědomují: Ostentativní nezájem o potřeby a požadavky levicově smýšlejících občanů, jakož i o příčiny jejich postojů; nesnášenlivost hraničící s nenávistí; a v neposlední řadě také sobectví -- to vše charakterizovalo předvolební kampaň ODS již v roce 2006 a jako červená nit se táhne uplynulým volebním obdobím až do dneška.
Mádl a Issová svým příšerným lidožroutským videem - kromě toho, že si uřízli vpravdě nesmrtelnou ostudu - zatloukli další hřebíček do volební rakvičky české pravice. Střední a starší generace jejich "dílo" odsoudí a bude o to více váhat, zda dát hlas pravicovým stranám. A jsem přesvědčen, že i valná část mladších voličů, zejména mimopražských, bude věc hodnotit podobně - co je moc, to je moc. Bezprostřední význam tohoto artefaktu pro nadcházející parlamentní volby není tedy radno přeceňovat - prostě "nebude to fungovat" a radikální řeči o "zastavení" podobných tendencí jsou projevem obyčejné morální paniky.
Podle mého názoru je Zelenkův klip zdařilý umělecký projekt. Kdybyste klip sledovali pečlivěji a s větším nadhledem (který bohužel často Britským listům chybí), tak byste rozeznali, že právě na sprostotu a ubohost klip Petra Zelenky útočí. Že se jedná o kvalitní projekt dokazuje i to, že působí ve více rovinách. Z níž jedna je "co všechno lidé dokážou brát vážně". Vy si vážně myslíte, že se jedná o sprostou propagaci pravice? Vy jste opravdu přesvědčen, že člověk jako je Petr Zelenka (autor takových filmů jako Karamazovi) má potřebu "režírovat" klip, který by si na koleně spíchl jakýkoliv středoškolák? píše Jiří Karen.
Jako člověk, který se označuje za "pravostředového s několika levicovými úchylkami", a v ekonomické oblasti především za pravicového, podotkl, že klip Issové a Mádla mi připadá agresivní, byť i místy vtipný, celkově ale hrubý a ze starších lidí dělající nesvéprávné blbce.
Původně jsem nechtěl reagovat na poznámku Jana Čulíka "Vzhledem k tomu, že klip záměrně porušuje nejrůznější závažná etická tabu, možná je to signál, že ho Zelenka skutečně zamýšlel jako svého druhu provokaci a "mystifikaci". "Nechtělo se mi prohrabovat znovu tuto hromadu duševních výkalů.
Pozastavil jsem se nad onou "provokací a mystifikací". Tyto termíny vytvářejí zavádějící dojem, že se snad jedná o "umělecké dílo", při kterém kvůli "svobodě uměleckého projevu" provokace a mystifikace může být - a často je - nedílnou a legitimní součástí celkového artefaktu. Jako umělecké dílo však lze označit Zelenkův klip jen ztuha - je ukradený ve formě i obsahu (pravda, obsahu upraveného na "specifické podmínky" a mocně kořeněné mravní otupělostí tvůrců této zlodějny). Následně výmluva na odkaz o svobodě uměleckého projevu, která by je měla chránit před hanbou a odsouzením - za zlodějnu - je nepoužitelná.
Podle Milana Valacha jsou mladí lidé "egoisté a zaslepenci" a chybí jim "sociální zkušenost". Podle mne jsou to stejné předsudky, jako když oba protagonisté tvrdí, že všichni staří lidé jsou levičáci a pamatují si pouze to hezké. Osmnáct let je dost dlouhá doba na to, aby člověk získal sociální zkušenost. Je to doba, po kterou může sledovat dění okolo sebe. Mádl a Issová řekli naprosto nepřijatelným způsobem něco, co ovšem leží v hlavě asi více lidem.
Ve volebních programech levicových stran se můžeme dočíst samé: Přidáme, zvýšíme, bude víc a bude lépe. Což o to, kdo by nechtěl mít více peněz a lepší život. Problém nastává ve chvíli, kdy se člověk zamyslí nad tím, kde se na to vezmou finance. Státní deficit je 162,8 miliard. Kde se teda na ten zvýšený blahobyt vezmou peníze? Nevím, ale to už předvolební kampaň neřeší, upozorňuje Jan Pilgrim.
jsem opravdu ráda, že jsi mě opět po 10 letech navštívila. Tehdy jsi potřebovala kočárek a rodiče na něj právě neměli, takže sis jej přijela vyprosit ke mně. Vidím, že jsi opravdu vyrostla, je z tebe skoro slečna na vdávání.
Ale já jsem za tu dobu pouze zestárla a ne zblbla. Ještě nejsem tak senilní, abych si nemohla sama rozhodnout, koho budu volit. A protože mi to stále ještě myslí a koukám se kolem sebe, budu volit toho, koho chci. Toho, kdo mi zajistí, že při zvýšení cen potravin, se mi také zvedne (byť i opožděně) důchod.
Toho, kdo pochopí, že staří lidé jsou více nemocni než mladí, takže ty poplatky u lékařů a další platby jim ujídají chlebíček.
Budu volit stranu, kterou volí ta paní od vedle, která mi každé 3 měsíce umyje okna a uklidí a nechce za to ani korunu. Protože prý jí to snad někdo vrátí, až bude taky stará.
Ty jsi, děvenko, jezdila vždy je v případě, že jsi něco potřebovala. A to jsi udělala i dnes. Přijela jsi za starou bábou, protože je to mládežnická akce. My jsme jezdili na brigády na brambory a vy jste si jako brigádu dali přesvědčit staré, aby volili váš lepší život. Já jej určitě volit budu. I když jsem si jistá, že to nebude ta strana, kvůli které jsi obětovala celý den, abys zase něco ze své staré báby dostala, píše Dáša Vestrá.
Pane Čulíku, myslím si, že Vaše kritika je příliš mírná. Nejde jen o obvyklá pravicová hesla. (Jan Čulík nekritizoval pravicová hesla, ale vulgárnost a porušování etických norem, pozn.red.) Vám nevadí ten závěr se slibováním za odměnu porna a promítání v pozadí dokonce rakouského strůjce incestu? To už klouže do pořádného morálního bahna. Konečně to, co je zde předvedeno, odpovídá dokonalému zbulvárnění našeho života. Ne, nezlobte se, ale není to omluvitelné předvolebními vášněmi. Je to ubohé, primitivní, nevkusné a naprosto bulvární, píše Leo Kutý.
Britské listy obdržely velké množství rozhořčených reakcí kritizujících Zelenkův vulgární předvolební klip. Pisatelům za jejich názory děkujeme, ale není praktické je všechny zveřejňovat.
K Zelenkově tupé apologii Pravice málo co dodat. (Protože levou si vytíráme zadek, že, to každý pochopí). Zelenkovo přímočaré sdělení odpovídá památnému textu skupiny Braník ze začátku 90. let (zlatá éra porevolučního popskinhedství v Čechách, hle píseň Doprava: "když nevíš kudy kam, dej se doprava ..." ZDE
Ve stejném roce, kdy si Bráník užíval proslulost drsné, rasistické, sprosté a úředně popotahované kapely, režisér Zelenka, pražský "sympatizant" punku, točil hravý pseudokument o české "zakázané skupině č. 1" (80. let) Visacím Zámku. viz ZDEZDE.
Nehledě na slova Písně práce si myslím, že v tomto světě jen opravdu málokdo jen trochu normální seriózně pochybuje o tom, že kvalitně odvedená práce je konec konců naprosto nutnou podmínkou vzniku skutečných statků a že se bez ní prostě neuděje žádný významnější společenský pohyb, pokud ovšem nejde o zásahy vyšší moci. Zároveň mám ovšem velice intenzivní pocit, že na tuto okolnost, podobně jako na spoustu jiných samozřejmostí a prostých a jednoduchých pravd, tak trochu zapomínáme a necháváme si ji překrývat spoustou složitých pojmů, jako jsou pracovní příležitost, pracovní místo, zaměstnanost, lidský kapitál a řada dalších. Zvláště v tomto předvolebním čase jako kdyby se nám jednoduché slovo „práce“ někam úplně vytratilo.
...je věcí lidové víry rozšířené napříč průmyslovou společností, že stroj vždycky zvítězí, nebo přinejmenším že jakékoliv vítězství nad ním je stejně dočasné a fatální jako Pyrrhovo vítězství Johna Henryho nad parní vrtačkou. Stroj je náš totem, soustředí se na něj velká část smyslu naší kultury pro hodnotu a účelnost, a většina lidí v průmyslovém světě mu připisuje stejnou všemohoucnost, jakou starší náboženství nárokovala pro své bohy. Rozsah fixace populární kultury zhruba posledního století na představu, že stroje převezmou vládu nad světem a budou zacházet s lidstvem stejně, jako průmyslové lidstvo tak často zacházelo s ostatními živými tvory, je jedním z indikátorů mýtické síly, již stroje získaly nad naší kolektivní imaginací.
KD│ Jak jsem tvrdil v posledním příspěvku, konec věku levné a hojné energie sebou nese nevyhnutelné přetvoření našich nejzákladnějších představ o ekonomice, a obzvláště o ekonomickém rozvoji. Po dobu přibližně tří století se skutečný význam tohoto výrazu soustřeďoval na nahrazení lidské práce stroji. Všechna ostatní měřítka rozvoje - a samozřejmě jich za ta léta bylo nabídnuto mnoho - buďto tuto základní ekonomickou změnu odrážejí, nebo ji předpokládají.
Konzervativní opoziční strana Fidesz získala ve všeobecných volbách podporu téměř 68 procent voličů, a tedy 263 z 386 křesel v parlamentě. Na druhém místě se umístili socialisté s 15 procenty (59 křesel), ultrapravicová strana Jobbik získala 12 procent (47 křesel) a nová strana zelených s názvem "Politika může být jiná" dostala 4,1 procenta (16 křesel)
Samozřejmě, že každého autora potěší, když se k němu, kromě odmítavých stanovisek, občas dostane i potvrzení toho, co třeba delší dobu, většinou proti proudu všeobecného povědomí, píše a tvrdí. Máloco mne ale tak intelektuálně nazvedlo, jak v tom pozitivním, tak v negativním (co se týká atmosféry společnosti, která je zvyklá posly špatných zpráv už ne upalovat, ale ostrakizovat nebo ignorovat) slova smyslu, jako zamyšlení psychoanalytika Jana Sterna "Proč jsou dnešní dívky tak nesnesitelné?" Snad jeho razantní tvrzení a mé naznačování vyzvou (a donutí) k přemýšlení a alternativnímu pohledu i nějakou tu nenaježenou čtenářku (= dívku) jakéhokoliv věku.
"Skutečně každý, kdo nepřijímá podmínky života, prodává svou duši."
Charles Baudelaire: Báseň o hašiši
Co si to ten Stern vůbec dovoluje! Kdyby řádně a v experty doporučovaných intervalech souložil, jak je jeho svatou konzumentskou povinností, neměl by čas a ani by ho nenapadlo přemýšlet nad podobnými malichernostmi, jako jestli se mu vůbec chce, případně, zda uspokojení jedné z nejzákladnějších potřeb hodlá dosáhnout za cenu trapné přítomnosti nečeho takového, nač lze na každém kroku narazit v ulicích. Život není peříčko, tak ať se sakra snaží. Každopádně plně souhlasím s konstatováním, že prostě moc čte; sám dávno tvrdím, že vše, co člověk opravdu potřebuje znát a (zatím) se tomu ještě nevyučuje v mateřské školce, lze nastudovat ze dvou nebo tří lifestylových časopisů. Cokoliv je nad to, je pak od zlého.
"Nenaplněná (Pittsburghská) dohoda
představila výzvu k podpoře slovenských nacionalistů. Vzhledem k tomu, že nikdy
nebyla seriózně zvážena ani federace ani autonomie jako možné řešení jeho
strukturních potíží, stalo se Československo dědicem starého Rakouska a mohl ho
tak nakonec potkat stejný osud v podobě jeho zmizení z mapy."[1]
Třicátého prvního května 1918 se ve Spojených
státech v Pittsburghu sešli Masaryk a zástupci reprezentující skupiny českých
a slovenských krajanů a podepsali dokument, který navrhoval plán pro Slovensko
v rámci budoucího česko-slovenského státu. Tento dokument vešel ve známost
jako Pittsburghská dohoda. Ačkoli byla pouze jednou z mnoha dohod vytvořených v
převratném období formování Československa, je těžké nadhodnotit význam této
listiny. Slovenské námitky, že Češi nesplněním této dohody ignorovali
nejdůležitější dokument týkající se jejich sebeurčení, vyvolaly jejich
rozčarování, že jsou ve spolku se svými českými bratřími považováni za méně
důležitého partnera.[2]
"VĚDA VE SPOLEČNOSTI -- PŘEŽIJE ČESKÁ VĚDA VOLBY 2010?" Odpověď na tuto otázku se včera pokusili najít přední čeští vědci spolu se zástupci šesti politických stran. Sobotní diskusní odpoledne připravilo občanské sdružení Fórum Věda žije! v divadle Archa v Praze. Odpověď na úvodní otázku účastníci nenalezli a také se neshodli na prioritách české vědy a způsobech jejího financování po parlamentních volbách v květnu 2010.
"Diskuse, jejímž cílem bylo přispět ke vzájemné komunikaci politiků s akademiky, kterou pro řešení stávající situace pokládáme za naprosto klíčovou, jasně prokázala obrovský deficit vzájemného věcného dialogu," říká Martin Krummholz, předseda o. s. Fórum Věda žije! Akce se nakonec zúčastnili zástupci všech parlamentních stran.
"Naše velké rozpaky vyvolal postoj ODS, která se účasti v debatě snažila za každou cenu vyhnout. Svědčí to o jejím postoji k vyhrocené situaci, za niž nesou zodpovědnost především bývalý premiér Topolánek a ministryně školství Kopicová, kteří v posledních letech řídili vládní Radu pro vývoj, výzkum a inovace. Účast odmítly též Věci veřejné, které jsme v souvislosti s předvolebními průzkumy rovněž zvali," dodává Martin Krummholz k zastoupení politických stran v diskusi.
V sobotu 24. 4. odpoledne se v divadle Archa konala diskuze o perspektivách české vědy, provokativně nazvaná "Přežije česká věda volby 2010?". Panelová diskuse zástupců relevantních parlamentních politických stran s významnými českými vědci nepostrádala nádech předvolebních diskuzí, známých z Otázek Václava Moravce. Metodu kdysi popsal premiér Miloš Zeman slovy: vy se mě ptejte na co chcete a já vám odpovím na co chci. Vědci i politici hovořili, ale moc se neposlouchali. Vědci fňukali (někdy oprávněně, jindy z nepochopení či z toho, že se jim v podstatě "politika oškliví"). Politici se sebeprezentovali a slibovali. Je před volbami. A tak došlo k míjení diskurzů. Odpovědi nenavazovaly na otázky a politici se vědců na nic neptali.
Britským listům jistě bude slušet citace Winstona Spencer -- Churchila: "V míru pracovitost, za války neústupnost a po vítězství velkorysost." Čím je tento výrok aktuální?
JUDr. Čestmír Kubát se ve svém článku Jasné politické odhodlání soudců zamýšlí nad současnou soudní praxí, která se promítá např. do rozsudků v případech bývalé prokurátorky JUDr. Ludmily Brožové-Polednové či bývalého předsedy Národního výboru pana Nakládače. Právní rozbor dr. Kubáta je vyčerpávající a není k němu co dodat. Rád bych ale, abychom se na takovou praxi podívali ještě z jiné strany, napsal JUDr. Michal Pacovský.
Rozhovor s Mikim mi zpočátku připadal zcela neskutečný a neuvěřitelný tak, že jsem se rozhodl poprvé stručně v rychlosti zareagovat na BL. Nejprve jsem si položil otázku, co je záměrem článku? Nechci soudit nakolik text upravil redaktor a nakolik se na něm podílel onen "zázračný hoch". Nad obsahovou stránkou rozhovoru se nemá ostatně cenu dlouze pozastavovat, jsou to stejně plané flašinetové odrhovačky, které nám MF Dnes denně přehrává na svém rozvrzaném redakčním flašinetu. Spíše zde je zajímavá jiná věc a to metoda silně manipulativní propagandy, kterou jsem tuším za posledních dvacet let u nás zatím nezažil. Možná se však jen mýlím a vůbec se o žádnou manipulaci nejedná, to jen redaktoři MF Dnes jsou prostě pouze neskonale naivní, píše psycholog Jiří Jobánek.
Možná, že občas ještě něco důležitého musíme napsat i po ukončení školní docházky a zrovna nevíme, co je jak správně. Přitom -- snad s výjimkou spisovatelů nebo autorů twitterových informací, blogů a SMS zpráv -- jako kdyby písemný projev mezi námi nějak vyhasínal. Také už se ozvaly hlasy, že by se mělo skoncovat s písemným a pravopisným výcvikem na základních a obecných školách, protože to není ani "pro kočku". (Zrovna teď se zkusím držet rady, že to není ani "pro kocoura", takže zamířím opravdu jinam.)
Antisemitismem chápeme nepřátelské chování či předpojatost vůči Židům. Pro pochopení této problematiky pojďme až ad fontes literárních děl antických autorů, protože tak se nejenom dozvíme více o charakteru antisemitismu z jeho historického hlediska, ale najdeme pravděpodobně odpověď i na antisemitské chování v současnosti.
Antisemitismus je téměř tak starý jako trvání existence židovského národa. Dokazují to i antičtí autoři; uvedu citát Petronia, který neváhal označit Židy jako ty, kteří uctívají prase:
Ladova pohádka o kocourovi Mikešovi nastavila zrcadlo nejen většinové společnosti, ale i romské "inteligenci". Tedy několika jejím členům. Poté, co pan Miko svým prohlášením rozvířil bouři ve sklenici vody, se od něj postupně distancovalo několik Romů, kteří naprosto nepochopili, že tu nešlo o to, jestli je Mikeš rasistický, nebo ne, ale o to že u dětí od malička vytváří negativní asociace ve vztahu k Romům, píše Josef Bánom ml..
Sociologicky nejzajímavější skutečností ohledně Zelenkova vulgárního klipu je to, že zřejmě existuje množství lidí, kteří tento způsob pojímání skutečnosti už vůlbec nepovažují za vulgární. Přišel nám do BL jeden mail, který nás obviňuje, že kritikou tohoto videa "děláme propagandu ČSSD". Jako by BL kdy podporovaly jakoukoliv politickou stranu. Ten člověk naprosto nerozumí, o co ve skutečnosti jde.
Nejvíce fascinující je, že tito lidé jsou natolik znecitlivělí, že vůbec nerozumí, že Zelenkovo video překročilo nepřekročitelnou etickou hranici.
Neuvěřitelné je, že i Právo včera o klipu referovalo, jako by šlo o úplně normální věc.
Video kritizující Issovou a Mádla je nyní dostupné ZDE .
Původní klip, svou vulgaritou, oplzlostí a celkovou primitivností, se strefuje do vkusu určíté části populace. A v tomto je vcelku úspěšný. Skupina jeho příznivců na facebooku má již přes 7 500 členů ZDE), tj. asi dvakrát tolik co skupina jeho odpůrců. Sám klip Přemluv bábu si přitom stáhlo na 160 000 diváků.
Pokud se někdo domnívá, že se jedná o parodii, neví nic o názorech a mentalitě, které se šíří v části mladé generace.
Video kritizující Issovou a Mádla:
ZDE
na které odkazujete z tohoto článku
nechal kdosi odstranit z YouTube:
"Video bylo odstraněno z důvodu porušení smluvních podmínek."
Legrační je, že původní video Petra Zelenky ZDE
na YouTube zůstává, i když se jedná o plagiát obohacený o vulgarismy a
roztažené nahé dámské pohlaví.
Pokud se vám Zelenkovo video nelíbí, zaklikněte vlaječku pod obrazem (napravo od slova "embed". Objeví se vám další možnosti, zaklikněte buď "sexual content" a pak "graphic sexual nudity" (otevřená sexuální nahota) a do místa, kde se má uvést čas, napište 1'25".
Nebo zvolte "hateful or abusive content" a "promotes hate or violence" (nenávistný či urážlivý obsah" a "podporuje nenávist či násilí").
Je mi teprve 35 let, ale tohle mi vyrazilo dech. Opravdu má pravice mladé lidi za naprosté idioty, kteří se na její pokyn budou chovat jako agitátoři v 50.letech? ptá se Lukáš Abram.
Dodává Jan Čulík: Klip je opravdu brutálně zkratkovitý - obsahuje běžnou pravicovou propagandu (například: "české školství je špatné, a zlepší se jedině zavedením školného" - jak je tomu ve skutečnosti, na to se jděte podívat třeba do Velké Británie. V ČR se přece tolikrát stalo, že se za služby či výrobky začaly účtovat "západní" ceny, nebo dokonce dražší ceny než na Západě, ale služby se samy nezměnily, zůstaly socialisticky nekvalitní...) O státní zadluženosti, případně o nutnosti reformy důchodového zabezpečení či o poplatcích u lékaře je jistě záhodno diskutovat, tak jednoduché to však není, jak to prezentuje tento klip.
Děsivé na klipu ale je, že se Petr Zelenka a oba herci záměrně mladým lidem, jimž je tato propaganda určena, podbízejí urážením lidí starších. Zajímavý sociologický jev. Je také zajímavé, jak si to Zelenka, Mádl a Issová srovnají se svým svědomím. Že by platilo, že v politickém boji je možno využít jakoukoliv sprosťárnu, jen když je efektivní? A bude tohle efektivní?
Každý má samozřejmě právo před volbami i kdykoliv jindy prosazovat jakékoliv politické myšlenky. Dělat to urážením starších lidí, protože si myslíme, že se tím mladým zavděčíme, je však docela síla. Zase byla překročena určitá hranice.
Možná že je docela dobře, že Zelenka, Mádl a Issová takhle veřejně odhalili své etické hodnoty.
P.S. Údajně "originální Zelenkův, Mádlův a Issové nápad" je téměř doslova okopírován z tohoto amerického předvolebního klipu, v němž americká komička Sarah Silverman apeluje na židovské voliče, aby jeli na Floridu, stát, kde se ve volbách rozhoduje o americkém prezidentu, a přesvědčili své židovské babičky a dědečky, aby hlasovali pro Obamu, upozorňuje Ondřej Ručka. V americkém klipu ZDE, který je filmově téměř úplně totožný s Zelenkovým antigerontickým klipem natočeným k českým volbám, ovšem chybí nenávist vůči starým lidem. Kulturní rozdíl mezi oběma klipy je neuvěřitelný. Americký klip je slušný, lidský a přátelský (samozřejmě, je to trochu umělé, je to taky předvolební propaganda) a je vtipný, Zelenkův český klip je sprostý, už třeba tím, že jako vizuální metaforu starých lidí užívá umělý chrup. Srovnejte si oba klipy sami.
Sprostota a drzost, s jakou dvě popkulturní herecké hvězdičky fašizujícím způsobem urážejí všechny, kteří mají jiný názor a vyzývají ke "spanilým jízdám" na tu "hloupou" vesnici přesvědčovat vlastní prarodiče, aby nevolili levici, odpovídá logice s jakou ODS vede svou kampaň už od nástupu Ivana Langra a jeho vzdělávacího "think-tanku" CEVRO do ODS.
Sprostota a drzost se staly řídící ideou ODS ve chvíli, kdy "prázdný a falšný" Mirek Topolánek převzal otěže řízení nejsilnější pravicové strany a obklopil se polovzdělaným a machiavellisticky agresivním "odborným" zázemím.
Sprostota a drzost vedly pero ideologů ODS už při vypracovávání programu Modré šance, při jeho realizaci (nejen ve zdravotnictví a sociálních věcech - právě vůči těm důchodcům, které "mladí" Mádl a Issová nyní urážejí). Pro "zaostalý" venkov a všechny "nemladé" byla Modrá šance spíš Modrá hrozba.
Přeložili jsme vám text proobamovské předvolební reklamy, kterou pro Jewish Council for Education and Research natošila americká komička Sarah Silvermanová. Srovnejte ji se Zelenkovou verzí téže reklamy s Mádlem a Issovou, natočeným k letošním volbám v České republice ZDE. Kulturní rozdíly vyvstanou okamžitě! (JČ)
Kdybyste věděli, že návštěva u prarodičů může změnit svět, udělali byste to? Samozřejmě, že byste to udělali. Byli byste hlupáci, kdybyste to neudělali. Dobrý den. Jmenuju se Sarah. ... Jo, Silvermanová.
Protože nežijete v německé jazykové oblasti a jejím zpravodajství, snad Vám uniklo, kdo je zobrazen na fotografii, vmontované do úseku videoklipu mezi 3:19 a 3:23. Jedná se jistého Josefa Frizla, jenž vstoupil do dějin perverzní zločinnosti jako "incestní zrůda z Amstettenu". Mádl sekvenci s fotografií Frizla a jeho oběti doprovází slovy "...pro prarodiče jsou jejich vnoučata to nejdůležitější na světě..."
Větší zhovadilost si snad nejde ani představit.
Pozn. JČ: Vzhledem k tomu, že klip záměrně porušuje nejrůznější závažná etická tabu, možná je to signál, že ho Zelenka skutečně zamýšlel jako svého druhu provokaci a "mystifikaci".
Dělat rovnítko mezi levicí a komunisty je naprostý nesmysl, hodný komunistického falšování dějin.
Selektivní paměť nemají jen staří lidé, ale všichni lidé - navíc spousta starých lidí jsou posledními svědky komunistického útlaku... Občas se začínám děsit "mladých" lidí, kteří si závažnost takového tématu vůbec neuvědomují a pouze podléhají ideologickému "antikomunismu", který je blíže bolševismu a normalizaci, než celá ČSSD.
Sedím si ve svém káhirském obýváku a rozjímám o volbách v Česku. No co, shrnuji si pro sebe, alespoň jsou ty naše volby svobodné, po vyhlášení výsledků se lidi nerozsekají mačetami a určitě nám roste mladá generace, která už má plné zuby vzájemných sprostých výpadů, kterým se u nás bůhvíproč říká "předvolební kampaň". Mladí lidé, poučení ze škol, že se má argumentovat věcně a s respektem vůči odlišným názorům, tu naši politickou kulturu postupně alespoň trochu vylepší, ujišťuji sám sebe.
A pak ke mně přes sociální sítě doputuje video Nevolte levici! Přemluv dědu a bábu. Zírám s otevřenou pusou na dva reprezentanty mladé "kulturní elity", kterak se bezostyšně pouští do primitivního verbálního útoku vůči starým lidem, prokládaného extra-trapnými vtipy ve stylu spojení příjmení Milana Kundery s obrázkem vagíny.
Článek byl anonymně přetištěn na facebooku, byli jsme upozorněni, že jeho autorem je česko-palestinský student Šádí Shanaáh a text původně vyšel ZDE
Je jasné, že reakce na Zelenkův Klip s Issovou a Mádlem bude různá, v závislosti na těch, komu je určen. Ať už tak či onak, forma, resp. obsah klipu je, slušně řečeno, morálně daleko za hranicí společenské etiky. Psychický útok na staré lidi je natolik nevkusný, že způsob, jakým byl do volebních, zatím v relativně únosných formách (no, jak kdy) uplatňován, tímto klipem šel na úroveň zatuchlé antisociální hysterie. Otevřený atak na staré občany, babičky a dědečky je nejen nevkusný, ale přímo dehonestující lidské stáří, kdy jsou tito lidé považováni za kategorii lidí, kteří již neumí uvažovat, nemají rozum, či jsou zaslepeni "falešnou vidinou sociální spravedlnosti a nesoudností k budoucnosti", když prý chtějí uvalit na bedra svých dětí a vnuků dluhy, které jsou jim jako falešné sliby předkládány levicovými stranami (o panelových - obrazových pomůckách ani nemluvě).
Někteří "intoši" (Vít Janeček) spekulují, že režisér Petr Zelenka svým vulgárním klipem útočícím na lidi z venkova a na starší občany vytvořil "novou sofistikovanou mystifikaci".
Skutečně? Pokud ano, pak má Zelenka tedy prvenství. K své "mystifikaci" použil neuvěřitelné agresivity a vulgárnosti. Ani kdyby to bylo míněno ironicky, nebylo by užití podprahových motivů, které se mladým lidem podbízejí sugerováním odporu vůči starším osobám, omluvitelné.
Ale napadá mě jiná věc. Těsná podobnost Zelenkova klipu z americkým předvolebním klipem ve prospěch Baracka Obamy, když odečteme Zelenkovy vulgárnosti a útoky na staré lidi, je překvapující. Jakoby Zelenka neměl jedinou originální myšlenku.
Jaký sémantický obsah nese skutečnost, že režisér z cca 70- 80 procent obšlehne vizuální i věcný obsah díla? A dělal to Petr Zelenka i u předchozích svých filmových děl? Nedovedu si představit, kdybych něco natáčel, že bych měl tu drzost bez uvedení zdroje zkopírovat něco, co už dávno existuje a co zhlédlo více než milion diváků. Co to vypovídá o charakteru Petra Zelenky? Může to někdo vysvětlit?
Film režiséra Tomáše Mašína Tři sezóny v pekle, který se pokouší zobrazit, podle autobiografického textu Egona Bondyho, životní zkušenosti tohoto básníka zamlada, v době těsně po druhé světové válce a pak v prvních letech stalinského režimu v Československu, je dost velkým zklamáním.
Ukázka z knihy "Psychoanalýza všednosti", která právě vyšla v nakladatelství Malvern. Knihu možno zakoupit:
ZDE
V mém životě se mi stala podivná věc. Přestaly mne vzrušovat mladé dívky. Ani vám nevím, kdy se to zlomilo, ale myslím, že vím celkem přesně, že tento zlom souvisel se zlomem epochálním. S tím, jak se dívky nové éry změnily. Změnilo se jejich oblečení, jejich chování, změnila se ženská duše. A vím také docela přesně, že mne tyto nové dívky už nevzruší proto, že jsem je přestal považovat za dívky.
Možná si řeknete: co sem tahá své soukromé problémy s erekcí. Ale chtěl bych v tomto eseji rozehrát před vašimi zraky takovou hru. Chtěl bych prozkoumat, co by to znamenalo, kdyby náhodou tento můj soukromý pocit vůbec soukromým nebyl.
Reaguji na článek "Proč jsou dnešní dívky nesnesitelné?" od Jana Sterna. Třeštím oči, jaké by mělo být mé ženství - jsem přece taky žena, byť právě čerstvě 44letá, tedy už ne popisovaná mladice..., píše Pavla Cholevová.
Vážený pane, obávám se, že pro mne jako ženu jsou zase nesnesitelní dnešní muži: většinou mají ohavně oholené hlavy v domnění, že jim to sluší, nejhorší jsou ale ty prázdný obličeje, který se uboze snažej předstírat jamesbondství. Všude se roztahují jako mačové, halekají hlasitě trapné obhroublosti, cpou se na chodnících, jako by nikdo kromě nich neexistoval, v tramvaji v rámci emancipace zarytě sedí a nechají nad sebou viset ženy s nákupy, doma však emancipace náhle vymizí a nastupuje nezbytná hošánkovitost a mačovitost, tváří se jako eunuši a jako eunuši se taky chovají, píše Kristýna Vránková, "naštěstí šťastně vdaná žena".
Další pekelný kousek z kuchyně České televize tentokrát z pořadu Kontexty s názvem Zahraniční mise aneb Češi ve zbrani a mottem "Zveme si do studia hosty, kteří nám pomáhají nacházet patřičné souvislosti a zasazovat věci do kontextu (sic!)" mně přivádí na myšlenku, že by nebylo úplně od věci tuto veřejnoprávní organizaci alespoň bojkotovat.
V březnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 260 osob celkovou částkou 67 456.39 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.3. 2010 částku 44 615.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.
