Zestárla jsem, ale ne zpitoměla

26. 4. 2010

Milá vnučko,

jsem opravdu ráda, že jsi mě opět po 10 letech navštívila. Tehdy jsi potřebovala kočárek a rodiče na něj právě neměli, takže sis jej přijela vyprosit ke mně. Vidím, že jsi opravdu vyrostla, je z tebe skoro slečna na vdávání.

Ale já jsem za tu dobu pouze zestárla a ne zblbla. Ještě nejsem tak senilní, abych si nemohla sama rozhodnout, koho budu volit. A protože mi to stále ještě myslí a koukám se kolem sebe, budu volit toho, koho chci. Toho, kdo mi zajistí, že při zvýšení cen potravin, se mi také zvedne (byť i opožděně) důchod.

Toho, kdo pochopí, že staří lidé jsou více nemocni než mladí, takže ty poplatky u lékařů a další platby jim ujídají chlebíček.

Budu volit stranu, kterou volí ta paní od vedle, která mi každé 3 měsíce umyje okna a uklidí a nechce za to ani korunu. Protože prý jí to snad někdo vrátí, až bude taky stará.

Ty jsi, děvenko, jezdila vždy je v případě, že jsi něco potřebovala. A to jsi udělala i dnes. Přijela jsi za starou bábou, protože je to mládežnická akce. My jsme jezdili na brigády na brambory a vy jste si jako brigádu dali přesvědčit staré, aby volili váš lepší život. Já jej určitě volit budu. I když jsem si jistá, že to nebude ta strana, kvůli které jsi obětovala celý den, abys zase něco ze své staré báby dostala, píše Dáša Vestrá.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.4. 2010