Slzy ponížených seniorů, které vláda nevnímá
18. 10. 2010 / Ivan Sommer
V článku (1) se J.Čulík podivuje nad zdražením léků. Ke značnému zvýšení cen nebo doplatků, které si pak sedmdesátník s průměrným důchodem nemůže dovolit, dochází poměrně často, i když se o tom v médiích neinformuje, pacient se setká s tvrdou realitou až v lékárně. Domnívám se, že slzy ve tváři ženy, ohromené vysokou cenou, nejsou ani tak výrazem smutku, jako bezmoci a ponížení bezcitnou společností. Znám tento pocit dobře jako důchodce nevalného zdraví v témže věku, navštěvující lékárnu často.
A situace může být ještě dramatičtější. Nedávno mě po vyzvednutí léků zastavila na galerii supermarketu ozbrojená ochranka v uniformě a začala mi prohledávat kabelu s poznámkami, že dědci kradou. Odkud prý ty léky mám a že zavolají policii, což jsem vřele doporučil a ukázal na lékárnu.