Prasečí chřipku jsme si umně vyrobili sami

2. 5. 2009

Stále větší počet vědců je přesvědčen, že k prasečí chřipce nedošlo náhodou.Ne, argumentuje: tato globální pandemie - a všichni mrtví, jichž budeme svědky - je přímým důsledkem naší poptávky po levném mase, píše v deníku Independent Johann Hari. Je to jeden z více článků na toto téma v britském tisku.

Je pravda, že během historie se viry vždycky měnily a někdy nabývaly ničivé formy, která usmrtila velké množství lidí. Avšak z vědeckých důkazů stále více vyplývá, že jsme nevědomky vytvořili umělý způsob, jak urychlovat evoluci těchto smrtících virů a rozšiřovat je po světě. Tento způsob se jmenuje tovární farmy. Ty vyrábějí maso za levné peníze a k tomu jako přílohu soubor virů.

Svátek práce za Tomáše Bati

2. 5. 2009

Mohli jste připomenout, s jakou slávou s tisícovými davy se slavil 1. máj v Baťových podnicích za 1. republiky. Nemyslím, že by se ta současná mládež, která se před listopadem nejvýše batolila, jako celek oslavám 1. máje pouze vychechtávala. Poznal jsem vzdělané, mladé lidi, orientující se naprosto jednoznačně s požadavkem spravedlivé společnosti. Ten proces poznání současného kapitalismu si ale musí mladí projít sami a nebude to jednoduché, vzhledem k politickému mumraji...poznamenává Ivan Somer z Brna.

Odpověď ŠOK: Britské listy pohled na oslavy Svátku práce v prvorepublikovém Zlíně přinesly v roce 2007 - pod názvem První máj - jiný pohled. Prvomájové manifestace většinou organizovaly socialistické strany - sociálně demokratická a národně socialistická. Tábory lidu pak probíhaly pod heslem "Socialistický národ". Na You Tube je projev Tomáše Bati na Prvním máji roku 1924 a zlínské prvomájové oslavy roku 1926 či 1927. Který podnikatel by dnes jel na Prvního máje s alegorickým vozem a názpisem "Sloužíme národu" nebo "Buď práci čest"? Můžete se podívat i, jak viděl První máj tehdejší filmový Baťa Journal.

40. výročí Baťových závodů - První máj 1934

2. 5. 2009 / Jan Antonín Baťa

Náš stát potřebuje naší práce. Jsme největším poplatníkem republiky a nejmenším konsumentem veřejných prostředků. Chceme si udržet první místo mezi poplatníky našeho státu. Proto budujeme toto údolí tak, aby se z něho rozléval blahobyt pro celou republiku.

Před 40 lety stál někde na tomto místě osmnáctiletý první mladý muž zlínský. Stál na půdě, která tehdy patřila cizí šlechtě, nechápající potřeby města a lidu a stěží rozuměla i jen jeho jazyku.

Zíral na Zlín, městečko o několika chalupách, jež byly domovem bídy, časem i hladu. Srovnával. Srovnával tuto horskou kotlinu -- své rodiště -- s městy na březích velikých řek. Tam řeka, průmysl, obchod přinášely lidu skvělé živobytí. Zde nic než kotáry, půl suché. Lidé putovali odtud široko a daleko na celé měsíce z domova za chlebem. Ničeho tu nebylo k živobytí. Jenom bída a špatný kámen.A duší jeho táhla touha. Touha pomoci. Touha zlepšiti tento těžký život svého lidu.

Antifašistický festival May Day 09 příjemně překvapil

2. 5. 2009 / Štěpán Kotrba

Zatímco prvomájově naladěných komunistů se sešly 1. května na Výstaviště necelé dvě tisícovky (a antikomunistických provokatérů slabých dvacet), tisícovka lidí vítala mítink ČSSD na Žofíně. Rudé bylo pomálu a nahradila ji dechovka, oranžová byla precizně organizovaná. Ale projevy politiků splývaly. Nikdo z nich nepřipomenul památku chicagských dělníků a anarchistů, První máj všichni pojali jako předvolební mítink svých stran. Paroubek vyčítal komunistům neschopnost v minulosti, komunisté sociálním demokratům zase nedůslednost v přítomnosti i nedávné minulosti... Snad už to tak dokonce i lidé chápou... Antifašistický večer na smíchovské Císařské louce byl ale jiný. May Day 09 se proměnil v jednu největších alternativních akcí v Praze za posledních několik let (hned po MMM 2008). Kultura zde byla jiným jazykem politiky a politika se stala kulturou. Na šest tisíc mladých lidí, desítky muzikantů a DJ's, desítky stánků s nahrávkami kapel z celé Evropy, triček, nášivek a placek, přednášky i promítání filmů, zaplnily prostranství tak, že už moc místa nezbylo.. Vše prosté poplatků OSA a jiných vyděračských organizací. Přišly i mámy s malými dětmi v kočárcích, celé rodiny. Free kultura si udělala svátek na podporu netolerance vůči neonacismu a neonacionalismu. A těch šest tisíc lidí se zde free cítilo a chovalo.

Máj

1. 5. 2015 / Karel Hynek Mácha

Úvod připravil Jan Čulík

Máchovo postavení v české literatuře se vždycky zdálo být kontroverzní - jako by jeho dílo nemělo absolutně nic společného s tradicí české poezie z devatenáctého století. Existenciální motivy, úvahy o nicotě, smrti, časnosti, vině a trestu jsou nesmírně moderní, jako by patřily nejméně do dvacátého století. Hudební struktura Máje, založená na integraci všech vrstev jazyka básně (jak to ukázal ve třicátých letech dvacátého století Jan Mukařovský) je neuvěřitelně složitá a nepřeložitelná do jiných jazyků.

Loupežník Vilém není český literární typ, napsal Josef Jedlička. Ani jeho družka Jarmila jím není. Přesto - nemůžeme Máchu jen tak beze všeho obejít. Vyjádřil za nás cosi skrytého a zapíraného a cosi z jeho díla nám přešlo do krve, třebaže jsme o to dvakrát nestáli a vůbec jsme to nefedrovali.

Jedlička pokračuje:

To, čemu jsme obvykle přiznávali hodnotu a úctu vlasteneckého konání, byla ona drobná zlepšovatelská práce, čím klopotnější, tím úctyhodnější, to jaré a důvěřivé spění k cílům komunálně občanským. Věru, že bylo mnoho co dělat: reformovat pravopis a vydat slovník, zakládat školy a spolky, cvičit v Sokole, psát české kuchařky, přeložit světovou literaturu, vést státoprávní boje, učit se obecní samosprávě, vymaňovat se z vlivu kapitálu a dohánět, dohánět a dohánět - jednou Evropu, podruhé Ameriku, potřetí Sovětský svaz...

Ta přemíra úkolů nás vždycky vedla k tomu, že jsme do své představy vlastenectví zahrnovali i jakousi povinnou spokojenost s málem, snadno se smiřovali s tím, že nejsme původní, a když se z dopuštění osudu stalo, že u nás vyrostla světová osobnost, jakou byl třeba Purkyně, honosili jsme se tím sice, ale za jeho hlavní zásluhu jsme přece jen pokládali, že si občas zašel na pivo k Tomášovi.

Urpostřed toho shonu a kutění nám byl na obtíž každý, kdo se nechtěl podřídit této vlastenecké disciplíně, kdo - třebas byl Čech - chtěl na daném terénu svést svůj nejprivátnější existenciální boj, kdo široce a tvořivě pojal svou národní určenost a snažil se ji povznést na úroveň všelidskou.

První kritikové obvinili Máchu, že je "cizí a nečeský".

A skutečně: loupežník, oblečený v plášť rudě podšitý jako karbonář, aristokratický vůdce tlupy spříseženců je vlastně nemyslitelný v zemi Babinského, který jak známo na stará kolena okopával kajícně v Kartouzích kedlubny. Česká dívka bledá "co amaranth na jaro svadlý" a k tomu ještě v bílém rouchu tesknící na skalním ostrohu je zjev právě tak exotický a právem se jí nedostalo obliby Mařenčiny, Vendulčiny či paní Mullerové. Jen právě zase naše vlastenectví nás přimělo k tomu, abychom děj Máje situovali k doksánskému rybníku, když je přece nade vši pochybnost zřejmé, že scenérií Máje je italské jezero, až do těch plachetních člunků a labutí. Sotvakdy se našimi lesíky ozýval "táhlý trouby zvuk" a vůbec je nepředstavitelné, že by u nás byl někdy zval k lásky hrám "hrdliččin hlas"...

A přece. Navzdory všemu rozumu a zkušenosti, navzdory přízemnímu pragmatickému vlastenectví, navzdory pohodlnosti, z níž se neradi dáváme vyrušovat, a i navzdory politické manipulaci vyvstává u nás od dob Máchových nad temné hory růžný den, borovými háji vane vítr, který nad lesy řídí divokých husí let a po horách mladičké stromky sklání, chvějeme se zvukem strhané harfy a opíjíme se sladkostí pýru na ladech a dokud nejsme zcela staří anebo dočista zlí a nelidští, občas k nám zaléhá i přes hory a doly, přes oceány a šílený mumraj světa žežulčino volání a sladký hrdliččin hlas.

Neboť nad pravdu zkušenosti a denní potřeby je koneckonců vždycky pravda básníkova. Ona nás pak vede i k tomu, abychom byli více lidmi, a lidmi co nejúplnějšími.

Josef Jedlička, České typy aneb Poptávka po našem hrdinovi, Praha 1992

Plné znění Máchova Máje BL
Adolf Hitler s dcerou Josepha Goebbelse.

Neonacismus s lidumilnou tváří?

1. 5. 2009 / Karel Dolejší

"Byl to génius... Jeho genetické výzkumy dvojčat byly cosi úžasného."
David Duke o Josefu Mengelem. Výbor Republikánské strany, New Orleans, srpen 1989 (In: Maraniss, D.: Duke's Obsession: White Supremacy with a Plan. Washington Post, 10. 11. 1991)
""Bylo by načase, aby se nevina těšila stejné pozornosti jako zločin."
Francois de La Rouchefoucauld, 1668 (In: Krutá kniha aforismů. Akcent, Třebíč 2007. S. 6. Překlad Jarmila Loukotková.)

Jméno bývalého britského premiéra Neville Chamberlaina je dnes synonymem výrazu "zbabělý blb". Když však tuto osobu transformujeme v nadávku, dopouštíme se přece jen jisté nespravedlnosti. Tento "blb" nejenže vyšel vstříc britskému veřejnému mínění, ale především bral bez širšího kontextu vážně tehdejší požadavky Adolfa Hitlera, jehož považoval za nového Bismarcka. Evropa po I. světové válce byla postavena na právu národů na sebeurčení, a jakmile už nešlo přehlížet, že sudetští Němci nemluví "československy", nešlo v tehdejší logice ani dost dobře oponovat požadavku, aby území jimi obývaná připadla Německu. Když se Hitler tvářil přívětivě a dušoval se, že je to jeho úplně poslední územní požadavek, kromě nepopulárního Churchilla mu skoro všichni Britové věřili, že jeho záměry jsou "reálpoliticky" omezené. Šest let starý nacistický režim ještě nastavoval světu lidumilnou tvář a hrál si na pravidla; britští politikové nečetli Mein Kampf a rozhodli se tedy diktátorovi gentlemansky poskytnout "benefit of the doubt". Výsledek známe. Chce si to snad někdo zopakovat?

◄ Adolf Hitler s dcerou Josepha Goebbelse.

PRVOMÁJOVÁ ANALÝZA

Mimořádné volby nejspíš nebudou, vláda Dne vítězství bude nejspíš vládnout dlouho

1. 5. 2009 / Štěpán Kotrba

Podle dvou posledních kroků designovaného premiéra Fischera a výroku prezidenta Klause to vypadá, že žádné mimořádné volby nebudou. Poslanci jsou nespokojeni, že nebyli přepraseni *) (pamatujete, jak se dělilo Československo?) a skončili třeba na šestnáctém místě kandidátek. Jistota, že splatí dluhy a splní své závazky, se rozplývá se zvětšujícím se číslem pořadí a zmenšující se šancí na hvězdný výsledek strany. Že ODS díky Topolánkovi, Langerovi a Julínkovi volby velmi dlouho nevyhraje, je prakticky jisté. Že se Bursíkovi Zelení nedostanou do sněmovny, je také skoro jisté. Že se tam nedostanou ani "demokratické" zelené odštěpky bez jakékoliv minulosti, je také jisté. Rozpad KDU-ČSL je za dveřmi. Dvě křesťanské strany na tak málo křesťanů je také mnoho a pět procent nehrozí žádné z nich. Poslanci stávající sněmovny nemají tudíž zájem schválit zákon o zkrácení volebního období a není nikdo, kdo by je k tomu mohl donutit. Ani předseda jejich strany. Šestnácté místo na kandidátce se rovná rozsudku ukončení kariéry, tak jakýpak předseda... A premiér Fischer, přijímající vládu nad Českem z rukou Václava Klause, ví, co má dělat. Evidentně nechce být "úřednickou" loutkou v náručí Topolánka a Paroubka v tiché opoziční koalici... Vítězem vlády Dne vítězství je prezident.

Reformou vpřed, ni o krok zpět

30. 4. 2009 / Bohumil Kartous

Konrád Paul Liessmann: Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění, vyšlo v edici 21. století, nakl. Academia, Praha, 2008 (originál vyšel poprvé ve Vídni v roce 2006).

Pod politickou nálepkou "společnosti vědění" je ukryta společnost nevzdělanosti, tvrdí ve své knize rakouský humanitní vědec Konrad P. Liessmann.

Vědění jako svobodné potýkání s poznáním a vzdělání jako cesta k němu jsou ohroženy principem podvojného účetnictví a zánikem každého "tržně neperspektivního vzdělávacího produktu". Univerzity reformované jako podniky řízené manažery vědění. Univerzitní učitelé jako plně mobilní a internacionalizovaní projektoví manažeři, schopní zejména v oblasti získávání peněz z externích zdrojů. Studenti jako klienti masově vzdělávacího systému, navyšujícího ke spokojenosti politicko-mediálního dozoru stavy absolventů vysokých škol v populaci. Masa nevzdělanců s vysokoškolským glejtem a vedle nich elitní centra uzavírající se ve svém výjimečném postavení a posléze ve svém specifickém jazyce. Koncept kvantifikační evaluace v oblasti hodnocení kvality, zoufalá snaha vykázat vyšší procento "vědeckého poznání" ve vzdělávací bilanci, proměna univerzity v úřad rozdělující zakázky a tituly.

Kde bere Jiří Paroubek tu drzost?

Jak může chtít Paroubek cokoliv požadovat, on snad má demokratický mandát?

30. 4. 2009 / Jan Čulík

Fascinuje mě pozoruhodná drzost, s níž chce Jiří Paroubek prosazovat jakási vládní opatření, například snižování platů manažerů, když nemá k ničemu demokratický mandát. Jak je možné, že si politici v ČR osobují právo požadovat zásadní politické změny, když nebyly součástí žádného předvolebního programu a nebyly schváleny voliči ve volbách. Jiří Paroubek nemůže navrhovat nic, protože nemá mandát. Kde bere tu drzost? Zapomněl, že není ve vládě?

Totéž se samozřejmě týká činitelů ODS.

Jiří Paroubek

Ať promluví, nebo ať mlčí na věky

30. 4. 2009 / Štěpán Kotrba

Je dobře známo, že Jiří Paroubek nevynechá jedinou příležitost, aby se svezl na populistické vlně. Tak tomu bylo i v těchto dnech, když oznámil, že je nutné snížit nemravné platy manažerů státních či polostátních firem. Což o to, platy jsou to opravdu nemravné. Jen by bylo dobré také říci, odkud se vzaly. Ony nespadly z nebe, ani se nezrodily ze vzduchoprázdna.

Obraz bídy a utrpení...

30. 4. 2009 / Ladislav Žák

V pořadu Michaely Jílkové "Máte slovo" se měl řešit extremismus. Kouzlem nechtěného se stalo, že tento pořad prostřednictvím diskutujících ukázal naprostou neschopnost naší společnosti vypořádat se s problémem, který má. Nikdy nepochopím, proč má o růstu extremismu debatovat před televizními kamerami dvé ministrů, jeden policista a pět Romů. Je to důkaz toho, že se zde neustále dává dohromady extremismus a Romové. Extremismus je kategorií sám o sobě a není ho třeba za každou stranu vztahovat k nějakému objektu nebo lépe řečeno oběti.

Představa, že po polepšení Romů, přestane v naší společnosti růst extremismu, je dětinská a hloupá. Extremismus a romská otázka jsou dva velké problémy naší společnosti, které se sice potkávají na ulicích, ale to neznamená, že spolu hlouběji souvisí a vyřešení jednoho problému vyřeší druhý. Naštěstí nakonec zaznělo, že za vše špatné mohou komunisté a zbytečná tolerance k nim. Viník tak byl slavně nalezen...

Doporučuji všem čtenářům Britských listů, aby si tento pořad našli na webu České televize a podívali se na něj. V zásadě se dá říci, že co vystoupení to perla...

Reportéři ČT, chraňte nás před Sovětským svazem!

30. 4. 2009 / Albín Sybera

Reportáž o nově odhaleném památníku ukrajinského básníka Tarase Ševčenka v Reportérech ČT z 30. března 2009 ukázala kromě debaty o opodstatněnosti tohoto památníku především zaujatost a místy až nenávist vůči ukrajinské menšině v ČR. Je až zarážející, jak velký prostor dostali v této investigativní reportáži názory obyvatel městské části Prahy 5, jejichž nesouhlas s památníkem byl vyjadřován pomocí asociace s Ruskem, nepřímo Sovětským svazem a zašlými časy bratrské družby. V neposlední řadě pak bylo otevřeně řečeno, zdali je dobrá myšlenka mít sochu ukrajinského básníka v místech, kde stával sovětský tank č. 23.

Kamarádi kamarádů budoucích ředitelů

30. 4. 2009 / Štěpán Kotrba

Volba ředitele České televize je jako vyhlášení války. Ačkoliv, jak vždy zdůrazňuje radní Dobromil Dvořák, ředitel ČT se nevolí, ale rada ho jmenuje. Slovo „volba“ vyloženě nemá rád. Nicméně je pravda, že ředitel se vybírá z kandidátů hlasováním, takže je to ... volba. I když na závěr i jméno padne. Někdy padne i ředitel. Po místě tentokrát touží 19 lidí (řti museli vyřadit, neboť nedodali požadované dokumenty) a je nač si brousit zuby.

Televize je funkční, nezadlužená, digitalizovaná. Plní veřejnou službu... Nedemonstruje a nestávkuje už skoro osm let. No neberte to.

Trestní odpovědnost dětí

30. 4. 2009 / Petr Wagner

Když jsem si dnes přečetl informaci o hlasování o trestním kodexu a o novele komunistických poslankyň, která chce vrátit trestní odpovědnost zpět na 14 let kvůli sexu dětí, trochu jsem se zamyslel.

Především dítě je biologicko-medicínský pojem. Jsou to lidé mezi narozením a 18ti lety. Pokud si myslí někdo, že jejich sexuální život se řídí zákonem, tak jednoznačně jako lékař musím prohlásit, že ne. Řídí se hormonálními hladinami a udělat s tím příliš mnoho jednak nejde a za druhé to nemá smysl.

Hranice "legálního" sexu se pohybují cca v diferenci několika let po světě. Někde je legální ve 13, jinde v 16, jinde je to jedno a nikdo rodné číslo nezkoumá.

Svátek práce či lásky - slavte, kde chcete a jak chcete. Anebo neslavte nic.

30. 4. 2009

Komunisté pojali oslavy Svátku práce bujaře. Slavit se bude po celé republice, neboť volby do Evropského parlamentu se blíží. A tak Brušperk či Orlová mají svůj první máj už na čarodějnice - 30.4.2009, Jindřichův Hradec v tentýž den pořádá dokonce lampionový průvod. Praha způsobně Prvního máje slaví na Prvního máje na Křižíkově fontáně v Praze 7 na Výstavišti už od 9.00. Od kuropění zde najdete pivo, buřty, slivovici-filipovici i dechovku vřískalku pod názvem JT Band, od 10.30 hodin dokonce i projev předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. ... Ale takový Šumperk a Jeseník mají první máj až 2.5.2009. Nejspíš se jedná o odlišné časové pásmo...

Sociální demokraté se tentokrát nechtějí na Výstavišti družit, a tak po dnešním upálení čarodějnic slaví 1. 5. 2009 od 14:00 na Slovanském ostrově - Žofíně. Tancem i zpěvem. Ostatní oslavy byste museli hledat zoufale skryté v hlubinách kalendáře akcí na serveru ČSSD. Pivo, buřty a hudbu nejspíše potkáte také.

Anarchisté, kvůli kterým se vlastně První máj v celém světě slaví, budou v Praze od 11:00 na Střeleckém ostrově a posléze budou pochodovat Prahou. Na pražské Císařské louce se pak uskuteční už od 13:00 do pozdního večera festival Antifašistické akce May Day - Festival proti rasismu 09.

Občanští demokraté se jako již tradičně líbají pod třešněmi na Petříně. Jak je znám, tak od rána do večera je tam vstup volný a neomezený ani pro občany jiné stranické příslušnosti či bez ní. Láska kvete ale i všude jinde, jen Mácha je na Petříně.

Lidovci by svátek Sv. Josefa Dělníka měli světit také. Kde, ovšem nikomu nesdělili.

Zelení na svých stránkách radostně prozrazují, že ekonomická krize je nová příležitost pro tržní nástroje v politice životního prostředí. Kde ale budou na Prvního máje, nesdělují také. Nejspíš si ho odbyli diskusním večerem s Danielem Cohn-Benditem, Jiřinou Šiklovou a Milanem Horáčkem 28. dubna 2009 od 18:30h ve Velké aule Fakulty humanitních studií UK. │ŠOK

První máj a jeho tradice VÍCE INFORMACÍ

1. máj TÉMA BL

Stane se Pákistán novým Íránem?

30. 4. 2009

KD│Guruové Obamovy zahraniční politiky jsou zmateni anarchickým chaosem, jenž zasáhl jednu z osmi světových jaderných velmocí - Pákistán. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová prohlásila, že má potíže pochopit, proč pákistánská armáda nezasáhne proti povstalcům z Talibánu, kteří se blíží k hlavnímu městu Islámábádu, napsal pro UPI Arnaud De Borchgrave.

Po šesti dekádách nezávislosti - polovinu z toho strávil pod vládou vojenské diktatury - je Pákistán stále převážně feudální společností, v níž Talibán zahájil povstání proti pozemkovým vlastníkům podporujícím neschopnou vládu prezidenta Asífa Zardárího. Je těžké si představit, že by se během účtování nemajetných Pákistánců s bohatými vláda těšila velké podpoře. Prezident říká, že Pákistán je ve válečném stavu bez toho, aby definoval nepřítele. Pro Talibán a milióny pákistánských bezzemků je nepřítelem politický establishment a feudální stav, který vláda chrání.

COLLATERAL DAMAGE

Genocida ve Rwandě, nebo neokoloniální válka Spojených států s Francií o nerostné bohatství ve východním Kongu?

30. 4. 2009 / Jana Ridvanová

Před několika dny v televizi opět běžel film Hotel Rwanda, který nám poskytl hollywoodský pohled na to, co se ve Rwandě počátkem devadesátých let dělo. Dalším filmem na toto téma byl např. snímek Někdy v dubnu (Sometimes in April). Bohužel oba filmy jsou jednostranné a zkreslující. Vojáci RPF (Rwanda Patriotic Front) v nich vystupují jako hrdinové a osvoboditelé, zatímco Hutuové jsou vybarveni jako krvelačné zrůdy. Film nemluví o tom, že vojáci RPF ve Rwandě byli celou tu dobu předcházející duben 1994.

Obama: Waterboarding JE mučení

30. 4. 2009

Barack Obama odmítl názor Bushova viceprezidenta Dicka Cheneyho, že mučení vodou bylo přijatelnou a pozitivní metodou, a zmínil se o tom, že Winston Churchill odmítl používat mučení i během intenzivních náletů nacistického Německa na Británii.

Na tiskové konferenci k prvním 100 dnům jeho prezidentského úřadu hovořil Obama na celou řadu témat, od obav, že se jaderný arzenál Pákistánu dostane do extremistických roukou, až po mučení, které prováděla vláda George Bushe.

Obama uvedl, že je zcela spokojen se svým rozhodnutím zakázat waterborading a další tvrdé vyšetřovací techniky, používané v zálivu Guantánamo a v tajných vazebních střediscích CIA po světě.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Biochemická laboratoř

ANALÝZA

Řízená panika, aneb máme rizika podcenit, nebo přecenit?

30. 4. 2009 / Štěpán Kotrba

Dnešní média v Česku i ve světě jsou plná hysterických reakcí o hrozbě pandemie nového kmene "mexické" či "prasečí" chřipky. Informace českého vědce, že nový "prasečí" kmen má v sobě jak předešlou "ptačí", tak i "starou" "lidskou" chřipku, v nich prakticky zapadla. Téměř nepovšimnuta zůstala i zvláštní událost, která předcházela informacím o prvním výskytu nového smrtícího kmene: americká armádní laboratoř na základně Fort Derick ve státě Maryland potvrdila informaci, že z jejího komplexu zmizely ampule s velmi nebezpečným virem.

Má Organizace amerických států právo existovat?

29. 4. 2009 / Fidel Castro Ruz

Fidel Castro Ruz je bývalý monarchický vládce a diktátor na Kubě s krví na svých rukou. Jeho pokrytecké texty publikujeme v BL proto, aby byly slyšet, protože nejsou jinde v češtině k dispozici. (Red.)

Dnes jsem otevřeně hovořil o barbarstvích páchaných na národech Latinské Ameriky. Ty karibské nebyly v době vítězství kubánské revoluce ještě ani nezávislé. Přesně 19.4., kdy končí Summit Amerik, uplyne 48 let od vítězství Kuby na Girónu. Pokud jde o Organizaci amerických států (OAS) byl jsem opatrný, a třebaže všichni vědí, jak je nám odporná, neřekl jsem ani slovo, jež by bylo možno interpretovat jako urážku této staré instituce.

Prasečí chřipka? Panika, která se záměrně vyvolává, aby se lidi zviditelňovali a aby se utrácelo

30. 4. 2009

Ztratili jsme veškeré schopnosti jak posuzovat riziko. Může za to možná špatné školství, úpadek profesionálního zpravodajství v éře, které dominují "blogy", a bezprostřední hysterie. Lidé jaksi ztratili schopnost dát statistický údaj do kontextu. Nejsou schopni posoudit, jaký vztah mají špatné zprávy z Mexika k riziku, které obklopuje jejich vlastní život. Riziko, že někdo dostane prasečí chřipku, musí být miliony ku jedné.

Povinnost odborníků neděsit lidi a nezpůsobovat jim zbytečné výdaje byla potlačena touhou o vyšší rozpočty a vyšší zisky. Poplašné zdravotnické zprávy umožňují lékařům, kteří se chtějí dostávat do médií, státním zdravotníkům a farmaceutickým společnostem mít z nich prospěch tím, že manipulují strachem.

Zešíleli jsme. Dva Britové onemocněli (velmi mírnou) chřipkou, píše známý britský komentátor Simon Jenkins. "Tato krize možná opravdu bude explodovat," varuje dramaticky reportér v televizi BBC. "Varování Londýnu: Je to tady!" křičí list Evening Standard. Strach se prý šíří "jako mexická tsunami".

Jak to je opravdu s účinky Tamiflu, a pro koho snad bez rizik?

30. 4. 2009 / Miloš Dokulil

Kupodivu nikde v českých oficiálních médiích (nechť je mi prominuto!) jsem nenašel zmínku o tom, že v Japonsku byl vydán zákaz indikovat Tamiflu pro mladistvé .

Nejdříve bych asi měl odkázat na 23 stran firemních údajů pro předepsání léku. Anebo raději jen zmínit výchozí přehled na stručnějších 5 stránkách informací pro pacienta (bez závažných varování)?. Většina údajů ke zlověstným formám chřipkové nákazy uvádí zatím především informace o ptačí chřipce, protože ta se zatím jevila v posledních několika letech nejaktuálnější.. Jako příslovečného šafránu zájemce najde spolehlivé rady týkající se jednotlivých potenciálně maximálně ohrožených věkových skupin obyvatelstva. Zvláště důležité je vědět, pro které typy chřipky jsou obranné prostředky a jaká je případná rezistence vůči zatím globálně inzerovaným lékům . Rozlišují se kmeny A, B, C; u kmene A s : velkou řadou podskupin.

Hnědí divočáci.

Jak na to?!?

30. 4. 2009 / Ladislav Žák

Kdyby se snad měla scházet nějaká rada odborníků, nedej bože vládní nebo parlamentní komise napříč politickým spektrem, na to, jak postupovat proti neonacismu všeho druhu, pak doporučuji, aby bylo v případě neonacismu postupováno stejně jako v kauze s novou prasečí mexickou chřipkou. Kdyby se náš stát a média věnovaly nákaze neonacismu stejně intenzivně a efektivně jako epidemii-pandemii chřipky, tak by bylo brzy po hnědé chřipce a zavládl by klid. Představte si to drama v televizi, když by hlásili, že se tři potenciální neonacisté pozorují v Praze a jeden v Ostravě.

(Všechny případy prasečí chřipky např. v Británii byly dosud velmi mírné, takže těžko říct, proč všechna ta hysterie, pozn. JČ)

Řetězová demonstrace proti rasismu

30. 4. 2009

Signatáři výzvy "Dost", která vznikla 20. 4. 2009, krátce po žhářském útoku na romskou rodinu, organizují v neděli 3. 5. 2009 řetězovou demonstraci, která proběhne v jeden den a jednu hodinu v několika městech ČR. Cílem demonstrace je opětovné odsouzení žhářského útoku na romskou rodinu ve Vítkově na Opavsku, morální i finanční podpora této rodině, jejíž dvouleté dítě stále bojuje v nemocnici o život a vyjádření nesouhlasu s narůstajícím pravicovým extremismem v ČR.

K zorganizování demonstrací se romské organizace zavázaly již ve zmíněné výzvě, následně pak 22. 4. 2009 na TK organizované v Praze.

Řetězová demonstrace

Symbolika: V jeden den a v jednu hodinu se uskuteční na několika místech protestní shromáždění. Vyzýváme všechny ty, kteří odsuzují teroristický čin na romskou rodinu, aby se demonstrace zúčastnili v neděli 3. 5. 2009 od 16 hodin.







Města a místa demonstrací:


* Praha - Karlín, Karlínské náměstí
* Litvínov - Náměstí Míru
* Ústí nad Labem - Městské sady
* Pardubice - Perštýnské náměstí
* Náchod - Náměstí T. G. Masaryka
* Plzeň - Náměstí T. G. Masaryka
* Ostrava - Náměstí T. G. Masaryka
* Jablonec nad Nisou - Horní náměstí
* Liberec - Náměstí Dr. E. Beneše
* Lysá nad Labem - Husovo náměstí
* Brno -- Náměstí Svobody

V průběhu týdne budou organizátoři místa konkretizovat a doplňovat o další města. Je možné také sledovat webové stránky www.romea.cz nebo kontaktovat sdružení Dženo, které je jedním z organizátorů řetězové demonstrace.

Při demonstraci mohou lidé podepsat petici odsuzující nárůst neonacismu v České republice. Součástí akce bude také charitativní sbírka, jejíž výtěžek věnují organizátoři postižené rodině k zajištění bydlení a hlavně na pozdější lékařskou péči. Současně došlo k dohodě romských organizací podepsaných pod výzvou "Dost", že nebudou zakládat žádný další účet, ale podpoří ten založený vítkovskou radnicí s číslem účtu 43-4619960257/0100 u Komerční banky.

Děkujeme všem organizacím i lidem, kterých se tento hrůzný čin dotkl a jež vyjadřují solidaritu postižené rodině i romským organizacím.

Amnesty International podporuje protest proti útokům na Romy

30. 4. 2009

Amnesty International, která má po celém světě více než 2 miliony členů, dnes vyjádřila solidaritu a podporu romské komunitě i všem dalším, kteří se v České republice zúčastní takzvané řetězové demonstrace. Její účastníci odsoudí žhářský útok na romskou rodinu ve Vítkově.

"Amnesty International se přidává k Romům a podporuje jejich výzvu, aby se úřady postavily proti narůstajícím projevům extremismu v zemi," prohlásila Nicola Duckworth, ředitelka programu AI pro Evropu a střední Asii.

Světová zdravotnická organizace zvýšila stupeň ohrožení na 5

30. 4. 2009

Světová zdravotnická organizace zvýšila stupeň ohrožení prasečí chřipkou na šestistupňové stupnici na pět, protože dochází k přenosu viru mezi lidmi alespoň ve dvou zemích světa. Generální tajemnice Světové zdravotnické organizcae Margaret Chan naléhala na všechny země, aby aktivovaly své plány pro pandemie.

SVětoví zdravotníci však dosud nejsou přesvědčeni, že by šlo, aspoň v této chvíli, o opravdu vážný problém, i když předpovědět nelze zatím mnoho:

Antiekologická ekonomie

30. 4. 2009

KD│Je zřejmé, že opozice proti omezování změn klimatu se stáhla na novou obrannou linii: Tvrdí teď, že snažit se omezit emise skleníkových plynů by bylo neuvěřitelně drahé. Ale i velmi důkladné výzkumy, jako velká studie MIT o návrzích Kongresu, zjistily pouze mírné náklady. Toho si nevšímejte, říkají kritici, konstatuje v blogu na New York Times Paul Krugman.

Prostřednictvím Peta Davise jsem získal poslední článek Roberta Samuelsona, o němž si Davis myslí, že byl úžasný; ale vše, co k tomu mohu říci, je --- opravdu?

Tady je klíčový odstavec, v němž se Samuelson snaží popřít výsledky studií:

Barack Obama.

Obamovo čtvrtletní vysvědčení v zahraničí

30. 4. 2009 / Daniel Veselý

Uplynulo čtvrt roku od triumfálního nástupu Baracka Obamy na prezidentský stolec Spojených států. Nechci psát o nenaplněných nadějích či částečně splněných slibech, o to se jistě vydatně postarají jiní komentátoři. Chci vynechat řeči o tom, že Obama nemůže vše splnit hned, že mu musíme nechat sdostatek času, jelikož čelí ekonomické krizi atd. Je třeba mu měřit stejně jako každému vrcholnému politikovi, který především nese největší zodpovědnost za činy své země, ať již jde o Spojené státy nebo Írán. Chceme po ostatních, aby dodržovali jakási pravidla v rámci práva "mezinárodního společenství", tj. zemí dodržujících lidská práva a vyzvedávajících svobodu slova, vyznání, jednání -- zemí požívajících veškerých výsad svobodného světa.

Lidé a zvířátka

30. 4. 2009 / Věra Říhová

Ještě jednou se vrátím k tomuto tématu, třebaže už mnohé bylo řečeno a souhlasím se všemi reakcemi na článek pana Kotrby. Pan Kotrba nám ukázal postoj lidí, kteří si stále ještě neuvědomují, že zvířata jsou především živí tvorové a měla by být také samostatnou právnickou kapitolou. Dokud se nenaučíme rozlišovat živé od neživého, nebudeme si vážit života ani u člověka.

Keňské ženy hrozí politikům sexuální stávkou

30. 4. 2009

KD│Ženské organizace v Keni chtějí muže v čele země prostřednictvím sexuální stávky donutit k pacifistické politice. Bojkot hodlají podpořit dokonce i prostitutky, informoval Spiegel Online.

Kvůli hrozbě opakování krvavých povolebních nepokojů roku 2008 se ženy obrátily také na manželky prezidenta Mwaie Kibakiho a premiéra Raila Odinga a požádaly je, aby se ke stávce také připojily. Mezitím však i prostitutky daly najevo vůli podílet se na této akci, pokud jim bude zaplacen ušlý výdělek. .

Při loňských nepokojích, které následovaly po prezidentských volbách, přišlo v Keni o život více jak tisíc lidí a statisíce jich zůstaly bez přístřeší. Oba rivalové, Kibaki a Odinga, se poté dohodli na společné vládě. Přesto teď znovu vzrůstá napětí.

Ženská taktika směřující k vynucení pacifistické politiky prostřednictvím sexuální stávky je zdokumentována již v komedii Lysistrata, kterou napsal řecký básník Aristofanés roku 411 před Kristem. Ženy dvou znesvářených měst, Sparty a Athén, se podle hry pokusily ukončit Peloponéskou válku, ale namísto toho vyvolali válku mezi pohlavími.

Zdroj: ZDE

V Gdańsku se zaměstnanci loděnic střetli s policií

30. 4. 2009

KD│Petardy, pálení pneumatik a vodní děla - tak vypadal včerejší střet demonstrujících zaměstnanců gdańské loděnice s policií, k němuž došlo před Palácem kultury. Dělníci demonstrovali na obranu svého závodu a pracovních míst, píše Gazeta Wyborcza.

Zaměstnanci loděnice odpalovali petardy a pálili i panáky v podobě premiéra Donalda Tuska. Několik osob bylo zraněno, jeden z odborářů dostal epileptický záchvat a spadl na chodník. Mezi zraněnými je pět policistů, kteří utrpěli lehké popáleniny, informoval mluvčí policejního velitelství Marcin Szyndler. Zdravotnická pomoc však byla poskytována také odborářům, kteří utrpěli v důsledku nasazení slzného plynu.

(V Polsku mají události kolem gdańské loděnice symbolický význam, neboť v tomto podniku v 80. letech jako odborový předák začínal bývalý prezident Lech Wałęsa. Střety gdaňských dokařů s policií vedly tehdy k vytvoření mocného nezávislého odborového svazu Solidarita, v jehož čele stál Lech Wałęsa a který začátkem osmdesátých let skoro svrhl komunistický režim v Polsku - KD.)

Zdroj: ZDE

Ukradl Ahmadínežád Obamovi volební heslo?

30. 4. 2009

KD│Ale ano, on může (Oh yes, he can), vtipkuje na blogu Christian Science Monitoru Matthew Clark. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád si totiž pro volby připravované na 12. červen vybral frázi, která zní v jazyce farsí "Ma Mitavanim", neboli "Můžeme" ( anglicky "We Can", což je už jen krůček od Obamova "Yes, We Can").

Julia Tymošenková & Vladimir Putin.

Tymošenková: Ukrajina podpoří vstup Ruska do WTO

30. 4. 2009

KD│Premiérka Julia Tymošenková prohlásila, že Ukrajina je připravena podpořit ruskou žádost o vstup do Světové obchodní organizace (World Trade Organization, WTO). Podle jejího názoru je kvůli krizi třeba rozšířit rusko-ukrajinskou obchodní výměnu, informoval Kommersant.

Na zasedání rusko-ukrajinské rady pro hospodářskou spolupráci Tymošenková nabídla Rusku pomoc při vstupních rozhovorech. "Uděláme vše pro to, aby Rusko mohlo do organizace vstoupit. Podpora Ukrajiny bude vždy na vaší straně", řekla premiérka. Ukrajina sama vstoupila do WTO v květnu 2008 a Rusko tehdy připomělo existenci předchozí dohody o vzájemné podpoře v případě, že by se jedna ze zemí stala členem WTO dříve než druhá.

Rusko vede rozhovory o vstupu již patnáct let a zakončilo rozhovory s členskými zeměmi. Nicméně kvůli vyostření vztahů s USA po loňské srpnové válce v Gruzii byly rozhovory přerušeny.

Zdroj: ZDE

Radar, co vidí skrz zeď - až teď?

29. 4. 2009

Pardubická společnost Retia vyvinula zařízení, které dokáže rozpoznat a lokalizovat osoby za pevnou překážkou.Produkt pod označením ReTWis je určený pro zásahové jednotky, protiteroristické složky nebo civilní záchranáře. ReTWis je založeno na zjišťování a vyhodnocování pohybů v dané oblasti s využitím ultra širokopásmové technologie UWB, která umožňuje rozpoznat i nepatrné pohyby, jako je tlukot srdce nebo dýchání. ... Retia, která vznikla v Pardubicích v roce 1993, je významným dodavatelem vojenských aplikací, zejména radarové techniky a elektronických zbraňových systémů.

Lidovky: Radar najde i lidi skryté za zdí ZDE

ŠOK│ Je otázka, proč informace o "horké novince" přišla teď, dlouho poté, co přístroj s podobnou funkcionalitou (i když ne totožný) odtajnila americká armáda v roce 2006 pod názvem RADAR SCOPE. Finální verze dostala název EMMDAR (ElectroMagnetic Motion-Detection And Ranging). Přitom už od společné protiteroristické operace americké tajné služby a ruských zvláštních jednotek v Moskvě, v divadle Nord-Ost v roce 2002, je jasné, že takováto technologie, vzniklá s přispěním českých vědců, existuje. Na Dubrovce byla použita - a to, na rozdíl od současných "policejních" aplikací, na poměrně velkou vzdálenost a na velké ploše.

20.4.2009 Americká armáda: Poručíme větru, dešti - Věda ve službách života a smrti ZDE

NOVINÁŘI:

Skutečný svět je jiný. Chyba je na naší, české straně

29. 4. 2009 / František Řezáč

Po dlouhých pokusech počítačového amatéra se mi podařilo zprovoznit na internetu videotéku bavorské televize BR. Tento kanál veřejnoprávní televize byl v době normalizace mým informačním i kulturním útočištěm.

Bohužel už dnes nechytíme v Plzni žádnou německou televizi na obyčejnou anténu, protože digitalizované vysílače, konkrétně Hoher Bogen, nemají potřebný dosah. Marné byly i mé dotazy, zdali by tyto programy - ARD, ZDF a BR, na něž jsme byli zvyklí, nemohly být v nabídce našich digitálních multiplexů. Prý by to nikdo nechtěl. No, nevím. Zdejší kabelovky tyto programy samozřejmě nabízejí.

Tak tedy, zajásal jsem a považte, koupil jsem si láhev perlivého Lambrusca a oslavil návrat do své někdejší televizní vlasti. A hned jsem si dal za pravdu, bylo co slavit!

Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy

30. 4. 2009 / Libor Martinek

Česká televize uvedla 2. dubna ve 20. hod. na 2. programu televizní dokument Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy. V pořadu věnovaném především životu ostravského disidenta a signatáře Charty 77 zazněly mj. vzpomínky Šavrdovy manželky Dolores a ostravských i pražských disidentů, Václavem Havlem počínaje a třeba Karlem Biňovcem konče. Nechceme zde opakovat to, co v pořadu zaznělo o Šavrdovi jako o člověkovi a odpůrci komunistického režimu i o vězni svědomí, chceme se jím více zabývat jako spisovatelem, protože k zhodnocení jeho literární tvorby nebyl v tomto pořadu vytvořen téměř žádný prostor.

Monitor Jana Paula: Milý státe, jdi si po svých!

30. 4. 2009 / Jan Paul

Představte si, že jdete svojí cestou a někdo, aniž by vám vysvětlil proč, vás tahá za rukáv a stále něco chce. Jednoduše obtěžuje a zdržuje. Přesně takový mám pocit z tebe, milý státe, respektive s těmi, co vytvářejí tvůj systém a to, čemu tak vzletně říkáte zákony. Ve svém tupo-liberálním klausismu devadesátých let, jehož zahnívající zbytky jsou roztroušeny po celé vlasti a ještě dlouho budou zapáchat, ses hrdě bil v prsa a vykuleného občana, který se ještě ani nestačil vrátit z Václaváku, otcovsky moralizoval: Nebudu tě vodit za ručičku!

Ortenova těžítka

30. 4. 2009 / Josef Štochl

Reakce na článek Kláry Kudlové "Nad sborníkem o Vladimíru Holanovi a jeho souputnících". Tvar 18, 2007, č. 19, s. 22

Kudlová, c. d.: "V podtitulu příspěvku Josefa Štochla zůstala formulace ,Těžítka světa díla Jiřího Ortena...', která byla uvedena i v programu konference, avšak obsahem referátu není rozhodně objasněna. Zůstává otázkou, zda jsou tedy ,těžítka' latentní aluzí na Kabeše, malým nedopatřením či obojím zároveň. Štochl se totiž v nich zabývá významovými těžišti fikčního světa Ortenova." . V předmětu citovaného úseku recenze, tj. ve svém příspěvku z III. světového kongresu literárněvědné bohemistiky, pojednávám netoliko o základních stavebních kamenech světa Ortenova díla (recenzentka je nenáležitě nazývá těžišti /mj.: v plurálu "těžiště" jednoho světa.../; zevrubněji k tomuto pisatelčinu výrazu v části 3 této studie), zejména o jeho, řečeno s Ortenem, "těžítkách", ale i o relacích mezi nimi, pohlížím na básníka a na kontext české poezie taktéž z hlediska versologického a zabývám se rovněž kryptogramy a podílem intertextovosti na dění smyslu.

Publikací tohoto příspěvku vyhovujeme autorovu přání, aby mu bylo dáno právo na odpověď. Poté, co byl kritizován v textu v časopise Tvar, stěžuje si, že neměl možnost reagovat. (red)

Petr Hájek, ideolog a tmář

29. 4. 2009 / Boris Cvek

Nejprve mi (hromadným mailem) přeposlal Anton Markoš vyjádření Fatimy Cvrčkové k vystoupení Petra Hájka, prezidentova muže, na semináři Centra pro ekonomiku a politiku. Pročetl jsem její slova a zdálo se mi, že příliš zveličuje nějakou bezvýznamnou událost. Nyní jsem však dostal od Martina Škabrahy přímo odkaz na Hájkův příspěvek s názvem "Já z opice nepocházím". Začíná slovy: "Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím. Vím to tak jistě, jako že je živý Bůh nade mnou." I zděsil jsem se.

Hořící kříž.

Když Duke není Ellington

28. 4. 2009 / Karel Dolejší

Před deseti lety jsem byl se skupinou zástupců českých neziskových organizací na návštěvě Lublaně. Nálety NATO na Jugoslávii skončily sotva několik týdnů předtím a naprostá většina Slovinců, jež jsem potkal, sympatizovala s bombardovanými Srby, ačkoliv jejich země s jugoslávskou armádou (Srby kontrolovanou) vcelku nedávno před tím svedla krátkou válku.

Ale to jen na okraj. Především mi jde o fakt, že kolegyně reprezentující Amnesty International tehdy dostala nepříjemnou otázku. Týkala se petic AI na podporu uvězněných srbských, chorvatských a dalších ultranacionalistů, které lublaňská inteligence v 80. letech hromadně podepisovala. "Když jsem si pak přečetl, co ti lidé chtějí, doufal jsem, že v tom vězení ještě sedí," konstatoval hořce jeden z hostitelů. Ti lidé moc dobře věděli, o čem mluví: Bývalá Jugoslávie měla za sebou právě druhé kolo krvavého konfliktu, který svým nenávistným štvaním rozdmýchali intelektuální političtí extrémisté všech zúčastněných stran. Když jsem teď editoval několik článků lehce sympatizujících se "zakázaným" bývalým šéfem Ku Klux Klanu Davidem Dukem, vzpomněl jsem si také na tehdejší odpověď mé kolegyně. Prohlásila, že Amnesty přece nezkoumala podstatu obvinění uvězněných nacionalistů, ale především žádala, aby ti lidé ve vězení nebyli mučeni. S tím jsem ovšem plně souhlasil. Nezodpovědní političtí hochštapleři rozdmýchávající rasovou a etnickou nenávist prostě zasluhují fešácký kriminál, je to totiž pro společnost menší zlo. A David Duke mezi takové lidi rozhodně patří.

Financování přírodovědného výzkumu v Británii

29. 4. 2009 / Boris Cvek

Často slyším ve svém okolí diskuze o tom, jak by se měly financovat v Česku do budoucnosti přírodní vědy. V přírodních vědách (a v biomedicínském či klinickém výzkumu) se zároveň proinvestuje nesmírné množství peněz, zároveň je zde ale mezinárodně celkem dobře (a konsenzuálně) měřitelná efektivita. Ovšem kde jde o peníze, tam se stále hledají různá "ale", kličky, "specifika" atd. Zaujalo mne proto, že také v Británii dochází právě k rozdělování peněz (asi 1,5 miliardy liber) do přírodovědného výzkumu na období 2009-2010 (články "Good grades, but who gets the cash?", Nature z 1. ledna 2009, str. 13, a "Show us the money", Nature z 29. ledna 2009, str. 624-5).

St. Andrews

Research Assessment Exercise - nesmyslný systém hodnocení britských univerzit

29. 4. 2009

Výsledkem je na jedné straně enormně složitý systém pravidel - a na druhé vznik armády univerzitních manažerů, konzultantů a PR spinnerů, jejichž účelem ve skutečnosti už není učit ani činit intelektuální objevy, ale starat se o bodování v systému RAE... Univerzity by měly být součástí hledání alternativ, nikoliv posilování dnešního bankrotujícího modelu.

KD│Univerzitní hodnocení Research Assessment Exercise (RAE) provedené v roce 2008, jehož výsledky byly oznámeny se směsí strachu, odporu a vyčerpání, je klasickým případem sebevraženého úsilí o řízení výkonů, které fakticky pohřbívá veřejný sektor, napsal v prosinci pro The Observer jeho management editor Simon Caulkin.

Jen nevybočit z řady:

Od svobodného bádání k diktatuře aparátů

29. 4. 2009 / Karel Dolejší


Kusánský (listuje šustícím šanonem): Tak vy tedy chcete zkoumat, zda je svět obsažen v Bohu?

Hus (zdvořile): Ano, chci použít přirozené světlo rozumu, abych tuto vznešenou záhadu co nejlépe osvětlil. Samozřejmě chápu, že můj projekt asi nebude prioritou Svaté stolice, ale ve vší skromnosti se domnívám, že nepožaduji přespříliš.

Kusánský (koženě a pedanticky): Bohužel, ale v grantovém roce 1415 ani v příštích osmdesáti letech na panentheismus nemůžeme dát ani měďák. Komise v čele s Michalem de Causisem vystavila vaší dosavadní profesní práci velmi nepříznivé hodnocení. Byl jste vyhodnocen jako pouze národně respektovaný teolog. Podle cechu kostnických úžerníků je váš projekt finančně naprosto neefektivní - a profesní komora římských helmbrechtnic se zase jednomyslně usnesla, že věci, které hlásáte, nejsou ani trochu sexy. Takže je nám líto, ale celé vaše oddělení bude ihned předáno světskému rameni k optimalizaci. Odvolat se můžete k Poslednímu soudu.

Bitevní vrtulník Mi-24.

100 dní Obamy, nebo 100 dní zabíjení?

29. 4. 2009 / Andrew Stroehlein

Zdá se, že se od amerických prezidentských voleb média připravují na mezník prvních 100 dnů Obamova prezidentského úřadu -- a to nejen v USA, ale po celém světě. Není nad dlouho dopředu předpověditelnou mediální přihrádku, pro kterou se připraví redakční komentáře, rozmístí se reportéři na strategická místa a koordinuje se televizní grafika. Tak rozsáhlé přípravy vyvolávají pak v mainstreamovém zpravodajství automatický pohyb, který je téměř nemožné vykolejit z předem daného směru, a nedokáží to ani náhlé zprávy o pandemii prasečí chřipky ve stylu "všichni zahyneme".

Soudobý právní trend ve vyspělých zemích

Zvíře je živý tvor, který dokáže cítit, milovat, těšit se, nenávidět, bát se a trpět

29. 4. 2009

To, že by podle nového Občanského zákoníku nemělo být zvíře chápáno jako věc, neznamená automaticky, že bude mít stejná práva jako lidé. Pan Kotrba, kterého si velmi vážím a s nímž se v řadě věcech názorově shoduji, tentokrát pojal svou polemiku velmi černobíle. Přikláním se k názoru paní Grygové, píše Jakub Ryppel.

Pane Kotrbo, pojetí zvířete jako "ne-věci" není v žádném případě nějakou nepromyšlenou iniciativou útlocitných českých vegetariánů, nýbrž soudobý trend ve vyspělých zemích, odrážející morální vyspělost národa. Například v Itálii je podle Občanského zákoníku zvíře považováno za "cítící věc" (essere senziente), což znamená, že zvíře je stále věc z hlediska vlastnictví, oceňování atd., zároveň je však přihlédnuto k tomu, že zvíře je živý tvor, který dokáže cítit, milovat, těšit se, nenávidět, bát se a trpět.

Lidé nemají právo krutě týrat ostatní tvorstvo, protože je to "ekonomické"

29. 4. 2009 / Miloš Kaláb

Zákon nejvyššího zisku velí pěstovat taková zvířata co nejhospodárněji, právě bez jakéhokoli ohledu na jejich biologické potřeby. Takže jsou na sebe kuřata, krocani i vepři tak natěsnáni, že si ožírají uši, ocásky, vzájemně se klovou a když se dopravují na jatka, tak třeba taková kuřata nabírají bagrem, právě proto, že to jsou "věci". Takové jednání bylo dokonce ukázáno v televizi.

Četl jsem příspěvek Štěpána Kotrby jako reakci na článek "Zvíře opravdu není věcí" o lítosti nad ubohými prasátky, než se z nich stane mražené vepřové s kostí. Uvedl svůj příspěvek poznámkou, že zákon byl připravován 70-letými a staršími právníky... Takže zřejmě to bude hrůza, když staří právníci navrhují, aby se se zvířaty jednalo "lidsky". Napsal jste, pane Kotrbo: "Jak se chovat k hospodářským zvířatům, jestliže jim přiznáme právo na dovolenou, pracovní dobu a porci obroku navíc při přesčasech?" To je ovšem značně přehnaná obava. Ještě víc je přehnaná obava o mouchy a žížaly, protože ony a hospodářská zvířata se od sebe liší jako "nebe a dudy" - jak se za mého mládí na Moravě říkávalo.

Vlčnov - zabijačka

Zabijačka je stejně krutá jako vybíjení tuleňů

30. 4. 2009 / Štěpán Kotrba

odpověď všem ochráncům ubohých zviřátek, rozezlených článkem "Duši mouchy a tělo žížaly je třeba brát se stejnou vážností jako názor čtenářky z Olomouce"

Z ničeho nepozná strach ten, kdo poznal štěstí brahma, kterého nemohou postihnout slova a ani mysl. Toho netrápí myšlenky: "Proč jsem nekonal dobro?"

Taittiríjópanišad II.9.1

Jenže... Zastáncům humánních způsobů zabíjení zvířat, stejně jako těm, kteří si maso oškliví, z vůně škvařeného sádla se jim dělá fyzicky zle a pohled na krev se jim hnusí, lze říci: a to chcete, aby kilo vepřového či hovězího stálo 400 Kč místo 100 Kč? Fakt si to přejete? Nutriční hodnota i méně kvalitního masa je větší, než obilí nebo tuřínu. To je realita. Nevnucujte svou etickou volbu druhým. Vaše právo jíst kořínky končí na hranicích práva mého - a mě štěstí přinese krvavý stejk. I bez reglementu Farm Animal Welfare Council. Rozvinuté emoce a představivost mi ta kráva předvádět nemusí.

Ceny košer poráženého masa (King Salomon, Praha) odpovídá global price v dolarech. Ale kupní síla většiny židovských věřících v Praze nikoliv. Víra ustupuje realitě a kuřecí kůže jsou v zásadě také košer. "Ten nahoře" tu bídu vidí a promine. Maso s certifikací "eko" je také "nekřesťansky" drahé. I zde víra ustupuje realitě špekáčku. Chceme žít dobře a přitom co nejlaciněji. Jako společnost jsme hédonističtí, ačkoliv na to nemáme. A tak to odserou prasata, krávy a kuřata. Jsou jim upírána práva dožít v klidu chléva do požehnaného věku.

◄ Moravská zabijačka jako vizuální propagace města Vlčnova na jeho internetových stránkách

Drasticky brutální zacházení se zvířaty, "aby bylo maso levné", je neomluvitelné

1. 5. 2009 / Jan Čulík, Štěpán Kotrba

Toto je nepřesvědčivý argument. Protože si všichni přejí levné maso, tak lze tolerovat drasticky brutální zacházení se zvířaty? Není tomu tak a naštěstí se prosazují ve většině moderních západních zemí zákony, které drastické zacházení se zvířaty zakazují - i když to může vést k zdražení masa.

Jsou určité hranice. Ty musí určit osvícený stát. Některé věci jsou nepřijatelné, stejně jako argument "láce".

Poznámka ŠOK:Slovo "drasticky" a slovo "brutální" naznačuje, jako kdybych popisoval procesy, které by nějak vybočovaly z etického průměru. To ale není pravda. Kdo určuje míru brutality v Evropě? Řekl bych, že Španělsko to nebude. Vzhledem k corridě jako národnímu sportu vraždění mladých býčků pro zábavu. Nebude to nejspíš ani Británie, kvůli honu na ubohou lišku, taktéž pro zábavu, přestože Cruelty to Animals Act je v zemi platný už od roku 1835... Pozn JČ: Hon na lišku je v Británii zakázaný od r. 2004 ZDE Zákon České národní rady č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, novelizovaný Zákonem ČNR č. 162/1993 Sb. v Česku máme od chvíle, kdy jsem se stali členem Rady Evropy, kohoutí či psí zápasy neprovozujeme a tak patříme mezi ty "moderní" země... Máme i Ústřední komisi na ochranu zvířat, příslušné trestné činy v trestním právu a myslivcům jsme zakázali norování s liškou, takže pes se nenaučí lovit, nicméně např. PETA je v Česku extremistickou organizací. Preventivně. Česko je ve vztahu k násilí vůči zvířatům standardní zemí EU, bez výstřelků. Tradice JZD přinesla standard ustájení zvířat na roštu a v boxech, strojové dojení, stejně jako velkochovy prasat nebo kuřat. Jatka jsou ale jatka, kde se hledí na hygienické vlastnosti masa a ne na lásku ke zvířatům. Tu od řezníků z povolání, placených v úkolu, snad nikdo ani nečeká. Školní výlety do jatečních provozů za poznáním dětí, jak vzniká hovězí, se nedoporučují... Stejně tak v Česku není zakázána porážka hospodářských zvířat vykrvácením zaživa (šchita podle pravidel kašrutu - židovské kuchyně) vyškoleným řezníkem -- šochetem. Tento několik tisíc let starý rituální způsob může přecitlivělým osobám připadat barbarský a týrající, nicméně patří k tolerovaným způsobům usmrcení zvířat. Zákaz chovu zvířat v cirkusech jako ve Švédsku, Británii, Rakousku či Finsku bychom také vnímali jako přemrštěný.

Modernost nicméně netkví v extrémních požadavcích a extrémních nárocích. A o tom se hovořilo i v souvislosti s novelou občanského zákoníku. Šanci na přijetí mají pouze taková pravidla chování, která odpovídají lokální kultuře v rámci globálních omezení. K čemu je zákon, kterému by tleskali extremističtí aktivisté, který by v praxi ale nikdo nedodržoval?

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za březen 2009

12. 4. 2009

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V březnu 2009 přispělo celkem 183 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 585.45 Kč. Příjem z reklamy byl 14 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 3. 2009 částku 83 378.92 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a