Stane se Pákistán novým Íránem?

30. 4. 2009

Země stále více připomíná opakování islámsko-fundamentalistické revoluce v Íránu, která v roce 1979 svrhla prozápadní režim šáha Mohammeda Rézy Páhlavího a v několika dalších měsících popravila 7 000 "kontrarevolucionářů", o několik tisíc více lidí, než bylo odsouzeno k smrti během čtyřicetiletého pobytu imperátora na Pavím trůnu. Íránský ekvivalent Talibánu - revoluční islámističtí studenti - obsadili americkou ambasádu a po 444 dnů zadržovali 52 amerických občanů jako rukojmí.

Abyste pochopili rozezlené bručení 170 milionového národa, podívejte se na počty Talibánů (studentů) vycházejících z 12 500 pákistánských madras - bezplatných koránských škol. Ročně je opustí nějaké 2 miliony dospívajících chlapců. Jde o syny malých rolníků nebo bezzemků, kteří si nemohou dovolit platit za řádné školy; většina Pákistánců přežívá se dvěma dolary na den. Vedle poskytování bezplatné stravy, oděvu, učebnic a sešitů mnozí získají příslib zaměstnání v mešitách nebo jiných madrasách. Učí se arabštině a Koránu, a výuka založená na memorování středověkých textů vylučuje rozvoj analytických schopností. "Je to zkostnatělé a stagnující vědění," rozčiluje se jeden pákistánský profesor. A podobným vymýváním mozků prošly nesčetné miliony mladých Pákistánců.

Mnozí z nich vstupují do řad pákistánské profesionální armády. A věří, že střílet na talibánské povstalce v údolí Swat nebo v Buneru, který leží necelých 120 kilometrů od Islámabádu, nebo na sedmi Federálně spravovaných kmenových územích (Federally Administered Tribal Area, FATA) u afghánské hranice, se rovná zabíjení Alláhových vojáků. Islám je pro ně jediným pravým náboženstvím. Ostatní jsou kacířskými nepřáteli na válečné stezce proti islámu. Většině z nich to vtloukali do hlavy deset let po sobě, od šesti do šestnácti.

Armáda pod strašlivým nátlakem USA, aby něco podnikla proti Talibánu a al-Kájdě ve FATA, v letech 2007-2008 utrpěla ztráty ve výši 1 400 mrtvých a 4 000 raněných. Nebojovala srdcem. Bojovala proti vlastním. Armáda opakovaně vyjednávala s Talibánem zastavení palby, která byla vzápětí porušována. Pak dosud neznámé počty guerillových bojovníků pronikly z FATA do 140 kilometrového údolí Swat, nejoblíbenějšího turistického areálu v samotném Pákistánu. Také zde se armáda zabíjením vlastních občanů rychle unavila a Zardárího vláda uznala porážku a dovolila Talibánu zavést zákon šaría, přísný islámský zákoník, který dovoluje veřejné bití sedmnáctileté dívky, již viděli hovořit s mužem nepatřícím mezi příbuzné. Její výkřiky byly natočeny na video široce sledované po celém světě.

Talibanští povstalci v černých turbanech, s raketovými granátomety a AK-47 na zádech, zkusili štěstí a pronikli do sousedního okresu Buner, necelých 120 kilometrů severozápadně od hlavního města Islámabádu. (Řeč je o viditelné vojenské přítomnosti, která ovšem opravdu znamená až třešničku na dortu. Faktická přítomnost představitelů povstalců v civilu a jejich soustavný, trvalý vliv na místní orgány už byly podle pákistánských médií zaznamenány ve vzdálenosti pouhých 50 kilometrů od Islámabádu. Americké zpravodajské zdroje se nyní navzájem rozcházejí v odhadech doby, po niž se Zardárího vládě podaří tlaku odolávat, pokud se něco podstatného nezmění. Různí experti se pohybují v intervalu šesti měsíců až jednoho roku - KD.) Clintonová a zvláštní vyslanec pro AFPAK Richard Holbrooke začali vydávat poplašné zvuky a naléhali na Zardárího a šéfa generálního štábu Ašfaka P. Kajáního, aby jednali. Ale Clintonová také přiznala určitou americkou zodpovědnost za vyvolání islámského extrémismu jako nástroje k podkopání sovětské okupace Afghánistánu v 80. letech. Dnešní Talibán tvoří synové včerejších mudžáhidů.

Pákistánská vláda odpověděla rozmístěním osmi čet polovojenských jednotek, aby zachránila svou autoritu. Militanti je ignorovali a zahájili terorizování půlmilionové populace. Veškeré hudba byla zakázána. Holičství byla uzavřena a mužům nakázáno, aby si nechali narůst plnovous v předepsané délce jedné pěsti. Všem dívkám starším sedmi let bylo přikázáno nosit burky. Vynutitelé předpisů krouží po okolí v ukradených vozidlech.

V reakci na americkou kritiku Kajání po léčce, do níž padl konvoj bezpečnostních sil v okrese Dir, nařídil bojovým vrtulníkům, aby zaútočily na talibánskou guerillu. Ale na předměstí Islámabádu protalibánští náboženští extrémisté znova vtrhli do Rudé mešity, když jejich představitel Maulana Abdul Azíz - poté, co byl zatčen na útěku z armádního obklíčení převlečený v burce - směl opustit věznici. Než armáda v červenci 2007 zlomila ozbrojený odpor extrémistů, na obou stranách bylo zabito přes sto lidí.

Televize vysílající v jazyce urdu nazývá Talibán "mazahmat kaar", což je nejnovější výraz pro "bojovníky odporu". Státní televize PTV je se známkou respektu nazývá "askaryet pasand", což je květnatý výraz pro "militanta", který zní asi jako by šlo o vzdálené Tupamaros v Uruguayi. Ve městech a vesnicích které obsadili zabili Talibánci místní policisty, ale dokonce i armádního generála zdravotnického vojska.

Koncem týdne bylo stále jasnější, že věci v Pákistánu se vymykají kontrole diskreditované a neúčinné vlády zkorumpovaných politiků, kterou zřejmě armáda nehodlá zachraňovat. Naváz Šaríf, šéf Ligy pákistánských muslimů a v minulosti dvakrát premiér, čeká na svou příležitost. Syn bohaté průmyslnické rodiny byl odsouzen k desetiletému vyhnanství, k němuž si zvolil Saúdskou Arábii. Vlastní mimo jiné patnáct hlavních investičních celků v zemi, od ocelářských přes papírenské podniky a přádelny až po strojírenskou společnost a ohromnou výměru půdy.

Prezident Zardárí strávil ve vězení kvůli korupci více než 11 let, ale hrdě prohlašuje, že nebyl nikdy usvědčen. Ačkoliv Naváz byl v době svého premiérství také mnohokrát obviněn z korupce, má stále ohromnou podporu. Jeho výzvy k zablokování Zardárího pokusu sesadit bratra Šabáze z postu hlavního ministra státu Pandžáb nebo podpoře opětovného jmenování Iftichara Mohammada Čaundry šéfem Nejvyššího soudu uposlechl takřka milión lidí - a Zardárí v obou případech ustoupil.

Mezitím náboženští fanatikové Talibánu pokračují v nahlodávání pákistánské politiky - velmi podobně, jako tomu bylo v Íránu předtím, než ajatolláhové před 30 lety svrhli šáha.

Zdroj: ZDE

Vytisknout