Hořící kříž.

Když Duke není Ellington

28. 4. 2009 / Karel Dolejší

Před deseti lety jsem byl se skupinou zástupců českých neziskových organizací na návštěvě Lublaně. Nálety NATO na Jugoslávii skončily sotva několik týdnů předtím a naprostá většina Slovinců, jež jsem potkal, sympatizovala s bombardovanými Srby, ačkoliv jejich země s jugoslávskou armádou (Srby kontrolovanou) vcelku nedávno před tím svedla krátkou válku.

Ale to jen na okraj. Především mi jde o fakt, že kolegyně reprezentující Amnesty International tehdy dostala nepříjemnou otázku. Týkala se petic AI na podporu uvězněných srbských, chorvatských a dalších ultranacionalistů, které lublaňská inteligence v 80. letech hromadně podepisovala. "Když jsem si pak přečetl, co ti lidé chtějí, doufal jsem, že v tom vězení ještě sedí," konstatoval hořce jeden z hostitelů. Ti lidé moc dobře věděli, o čem mluví: Bývalá Jugoslávie měla za sebou právě druhé kolo krvavého konfliktu, který svým nenávistným štvaním rozdmýchali intelektuální političtí extrémisté všech zúčastněných stran. Když jsem teď editoval několik článků lehce sympatizujících se "zakázaným" bývalým šéfem Ku Klux Klanu Davidem Dukem, vzpomněl jsem si také na tehdejší odpověď mé kolegyně. Prohlásila, že Amnesty přece nezkoumala podstatu obvinění uvězněných nacionalistů, ale především žádala, aby ti lidé ve vězení nebyli mučeni. S tím jsem ovšem plně souhlasil. Nezodpovědní političtí hochštapleři rozdmýchávající rasovou a etnickou nenávist prostě zasluhují fešácký kriminál, je to totiž pro společnost menší zlo. A David Duke mezi takové lidi rozhodně patří.

Nenapíšu nic nového, shrnu pouze to, co si každý může přečíst na Wikipedii: Duke (alias Dorothy Vanderbiltová alias African Atto alias Mohammad X) opravdu v mládí proslul tím,že se na půdě Louisianské státní univerzity pohyboval v nacistické uniformě. Dodnes každoročně pořádá oslavy Hitlerových narozenin. Dukeův neonacismus ovšem mezitím prodělal "facelift", stejně jako jeho nositel (podobně se dočasně změnilo Hitlerovo vystupování po neúspěšném mnichovském puči - až do uchopení moci...). Dnes je Duke oficiálně příznivcem "dobrovolné rasové segregace". S tímto programem pochopitelně souhlasí určitá část černých rasistů (podobně jako segregacionisté mezi německými Židy vcelku nic neměli proti Norimberským zákonům, na což upozornila Hannah Arendtová); tito lidé vidí v izolaci od otevřené společnosti šanci zvýšit svůj vliv uvnitř afroamerické komunity. Jak by se ale asi zacházelo s těmi černými Američany, kteří se segregovat nechtějí, pokud by požadavek na bílé čtvrti a bílé školy dostal skutečnou mocenskou sankci? Z Dukeových vizí jak sláma z bot vykukují jihoafrické loutkové rasové státy - bantustany, které se však na bázi "dobrovolnosti" zřídit prostě nedají: Jedinou cestou k nim je rasové násilí.

Jinou kapitolou je Dukeův antisemitismus. Dát se dohromady s ukrajinskými nácky ze soukromé vysoké školy MAUP vyžaduje opravdu silný žaludek. Ukrajinští neonacisté byli schopni nevzdělané venkovské obyvatelstvo masově krmit propagandou, podle níž v roce 1941 zemi přepadli Židé v německých uniformách. Právě zde získal Duke svůj pochybný akademický titul. Antisemitskou literaturu ale šířil třeba také na půdě ruské Státní dumy nebo z tribuny Ahmadínežádovy antisemitské konference.

Je to asi dva roky zpátky, co jsem hovořil s reportérkou jednoho významného českého deníku. Byl jsem opravdu zděšen, do jaké míry tato novinářka, která by přece s ohledem na svou profesi měla mít jakýsi přehled, propadla "teorii" židovského spiknutí. Hrozím se lidí, kteří nevidí nebo nechtějí vidět, že vedle izraelské vlády existují izraelští humanisté a internacionalisté, kteří politiku své vlády neschvalují. Je mi špatně z těch, kdo záměrně přehlížejí, do jaké míry se dnes dokonce i židovská lobby v Severní Americe odklání od lidí, jako je Avigdor Lieberman. Bohužel, existují osoby nespokojené se současným bezvýchodným stavem této společnosti, které už zase hledají obětního beránka. Bílý lumpenproletariát a "redneckové" z malých jižanských měst USA si své komplexy méněcennosti a frustraci z toho, že "deregulovaný" kapitalistický systém od 70. let opět snižuje jejich reálnou životní úroveň, léčí nepřátelským vymezením především vůči Afroameričanům. V ČR hrají podobnou roli "veřejného nepřítele" pro stejně zakomplexované osoby Romové - a je přitom ve výsledku úplně jedno, jak se ten který konkrétní Rom chová.

V Německu se nedávno snesla hlasitá kritika na hlavu prezidentské kandidátky sociálních demokratů a Zelených Gesine Schwanové, když prohlásila, že by v důsledku krize mohly zemi hrozit sociální nepokoje; přitom však nikdo nepochybuje, že si Schwanová nic takového jako násilí v ulicích rozhodně nepřeje, a ani ji nenapadne rozdmýchávat nenávist. Na lidi jako Duke, kteří se drží v ČR dobře známého hesla "Čím hůře, tím lépe" se ovšem vztahuje starý biblický výrok:

"Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí." (L. 17,1)

Extremismus
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 30.4. 2009