Soudobý právní trend ve vyspělých zemích

Zvíře je živý tvor, který dokáže cítit, milovat, těšit se, nenávidět, bát se a trpět

29. 4. 2009

To, že by podle nového Občanského zákoníku nemělo být zvíře chápáno jako věc, neznamená automaticky, že bude mít stejná práva jako lidé. Pan Kotrba, kterého si velmi vážím a s nímž se v řadě věcech názorově shoduji, tentokrát pojal svou polemiku velmi černobíle. Přikláním se k názoru paní Grygové, píše Jakub Ryppel.

Pane Kotrbo, pojetí zvířete jako "ne-věci" není v žádném případě nějakou nepromyšlenou iniciativou útlocitných českých vegetariánů, nýbrž soudobý trend ve vyspělých zemích, odrážející morální vyspělost národa. Například v Itálii je podle Občanského zákoníku zvíře považováno za "cítící věc" (essere senziente), což znamená, že zvíře je stále věc z hlediska vlastnictví, oceňování atd., zároveň je však přihlédnuto k tomu, že zvíře je živý tvor, který dokáže cítit, milovat, těšit se, nenávidět, bát se a trpět.

Na základě toho jsou mu přiřknuta určitá práva -- např. v oblasti ochrany života, zdraví, dále při dědickém nebo rozvodovém řízení (přihlíží se například k tomu, s jakou osobu je zvíře emocionálně spjato), při přepravě jatečních zvířat, cejchování atd. Nakolik můžu posoudit, je zmíněný italský občanský zákoník jen kodifikací toho, co je pro morálně vyspělého člověka samozřejmé. Navíc se nevztahuje paušálně na všechna zvířata, ale především na domácí a "společenská" zvířata (animali familiari), tozn. taková, která jsou evolučně vyspělá a současně jsou nejvíce v kontaktu s člověkem. Váš argument s housenkami je přitažený za vlasy.

Nové pojetí zvířete v Občanském zákoníku je podle mého názoru také nutný krok k jeho sladění s Trestním zákonem, který pracuje s pojmem "týrání zvířat", které jsou ale podle Občanského zákoníku věcí. Obdobná právní norma jako v Itálii by mohla v ČR přispět k určitému posunu v nazírání lidí na zvířata, lépe by zajistila práva zvířat a v obecné rovině by pozvedla morální úroveň nás všech. Mimochodem, v Itálii existuje trestný čin "opuštění zvířete".

Co se týká Cyrila Svobody, nevím, zda je jeho názor dán katolickým pojetím zvířete jakožto pouhého prostředku k zábavě a uspokojení člověka nebo zda se dokonce pan Svoboda nebojí, že by mohlo být ohroženo katolické dogma o tom, že zvíře nemá duši.

Každopádně by myslím neškodilo inspirovat se při novele Občanského zákoníku ve vyspělých zemích, a to nejen v oblasti práv zvířat.

POZNÁMKA: Podle mých informací existují podobné právní úpravy také např. v Německu, Velké Británii, Švýcarsku, USA a jinde. Na italské normy se odvolávám proto, že jsem je četl.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 30.4. 2009