Jen nevybočit z řady:

Od svobodného bádání k diktatuře aparátů

29. 4. 2009 / Karel Dolejší


Kusánský (listuje šustícím šanonem): Tak vy tedy chcete zkoumat, zda je svět obsažen v Bohu?

Hus (zdvořile): Ano, chci použít přirozené světlo rozumu, abych tuto vznešenou záhadu co nejlépe osvětlil. Samozřejmě chápu, že můj projekt asi nebude prioritou Svaté stolice, ale ve vší skromnosti se domnívám, že nepožaduji přespříliš.

Kusánský (koženě a pedanticky): Bohužel, ale v grantovém roce 1415 ani v příštích osmdesáti letech na panentheismus nemůžeme dát ani měďák. Komise v čele s Michalem de Causisem vystavila vaší dosavadní profesní práci velmi nepříznivé hodnocení. Byl jste vyhodnocen jako pouze národně respektovaný teolog. Podle cechu kostnických úžerníků je váš projekt finančně naprosto neefektivní - a profesní komora římských helmbrechtnic se zase jednomyslně usnesla, že věci, které hlásáte, nejsou ani trochu sexy. Takže je nám líto, ale celé vaše oddělení bude ihned předáno světskému rameni k optimalizaci. Odvolat se můžete k Poslednímu soudu.

Je vcelku zřejmé, jak by býval dopadl Koperník, kdy o jeho profesní existenci rozhodovali dokonale zorganizovaní příznivci geocentrické soustavy. Kdyby vyznavači zeměplacky kontrolovali všechny španělské fondy využitelné na námořní výzkum, Kolumbus by nikdy nevyplul. A kdyby záleželo na kreacionistických přírodních filosofech, Darwin za celý život neprozkoumal ani pěnkavu. Přesto všechno se nám někteří lidé snaží tvrdit, že ne snad o pravdě, ale o samotném právu pravdu hledat mají hlasovat jakési potratové komise; či případně že má rozhodnout, zda je Einstein členem příslušného citačního Bratrstva kočičí pracky, čili nic. Konečný efekt podobných opatření je předem jasný: Zastánci nových koncepcí a paradigmat budou těmi, kdo kontrolují vydatná koryta, už předem odstaveni od výzkumných aparatur, aby nekazili zaběhané kšefty - česky řečeno ani si už neškrtnou. Vědecká komunita se v naznačeném pojetí začíná podobat středověkému cechu. Historický osud cechů je znám: Zničila je manufaktura, která nepodléhala složitým vnitřním omezením.

Ne, nejsem příznivcem boje českého prezidenta proti současnému vědeckému konsensu. O tom, co je v daný historický okamžik považováno za vědeckou pravdu prostě rozhoduje aktuální vědecká komunita na základě sociální konstrukce reality (česky řečeno: Hoši, co spolu mluví a navzájem se citují). Důležité ovšem je, aby i ti, kdo převládající paradigma nesdílejí, mohli přesto provádět vlastní výzkumy - byť jistě ne tak štědře dotované. Dokonce i většina vědců toho kterého oboru se poměrně dlouho může zásadně mýlit; ať si tedy jezdí po konferencích, ať publikují v časopisech, které ovládají - ale ať jim proboha není přiznáno právo rozhodovat o profesionálním bytí či nebytí těch, kdo s nimi nesouhlasí. Opak by totiž znamenal konec všech nových začátků, což je prakticky totéž jako začátek konce.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 30.4. 2009