Lidé nemají právo krutě týrat ostatní tvorstvo, protože je to "ekonomické"

29. 4. 2009 / Miloš Kaláb

Zřejmě pan Kotrba svou poznámku psal ve velkém rozčilení. Skutečnost je taková, že by i při své zřejmé otrlosti zíral, jak se někde zachází s hospodářskými zvířaty, z nichž vzniká mražené maso na kosti nebo maso na hamburgery. Zákon nejvyššího zisku velí pěstovat taková zvířata co nejhospodárněji, právě bez jakéhokoli ohledu na jejich biologické potřeby. Takže jsou na sebe kuřata, krocani i vepři tak natěsnáni, že si ožírají uši, ocásky, vzájemně se klovou a když se dopravují na jatka, tak třeba taková kuřata nabírají bagrem, právě proto, že to jsou "věci". Takové jednání bylo dokonce ukázáno v televizi.

Očekával bych, že by Štěpán Kotrba zákon o ochraně zvířat vzal poněkud vážněji, že by ukázal na výstřelky na obou stranách. Pochybuji, i když o tom novém zákoně nemám představu, že by někdo navrhoval porci obroku navíc za přesčasy (ale u koní se to dělalo), ale vím, jak bezohledně dovedou někteří lidé jednat se zvířaty chovanými pro lidí a jejich mazlíčky (psy a kočky) za potravu.

Často vídáme reklamy, jak si pejsek pochutnává na čerstvé svíčkové a kočička na telecích játrech. Psa a kočku nelze zabít a nelze je ani nechat pojít nemoci nebo stářím. Je třeba dát je u veterináře "uspat", takže k ním jsou lidé humánnější než k jiným lidem, u nichž je eutanazie proti zákonu.

Zabití domácího mazlíčka zde v Kanadě trestá soud, takže se mezi hospodářskými zvířaty a domácími mazlíčky silné rozlišuje. Je-li správné trestat majitele domácích mazlíčků, když je ponechají v zavřeném autě stojícím v létě na slunci, nezaslouží si ochranu i hospodářská zvířata než nadejde čas k jejich porážce? Samozřejmě zaslouží. Zemědělcům toto ale nebylo zapotřebí přikazovat, protože ti se svými zvířaty žili a cítili, kdežto dnes se jedná o tovární výrobu, kam se chodí do práce a zvířata se tam považují za "věci".

Před časem jsem dostal z České republiky výzvu, abych ji poslal dál, nejsem-li "srab". Šlo o protest proti ubíjení tuleních mláďat. Jsem si jist, že o těchto protestech víte. Četl jsem, že dokonce i ruský prezident Putin se vyjádřil proti "vraždění tuleňátek". A oč se jedná? Že jsou tato mláďata zabita rychle a rozhodně bez takových okolků, jimiž je doprovázeno zabíjení hospodářských zvířat. Kanadští lovci tuleňů z tohoto lovu žijí a živí své rodiny a rozhodně to není snadné živobytí a při tom nedochází k ohrožování stavu tuleňů. V tomto případě mají autoři petic příliš silné emoce. Napsal jsem proto lidem, kteří mi výzvu poslali, jak to třeba vypadá s drůbeží nebo s hovězím dobytkem.

Ten cítí, kam jej ženou, a i když Vy snad zvířatům emoce nepřiznáváte, ona je mají. Po chvíli se chtějí jalůvky i býčci hrůzou vrátit. Na tom založila jedna zemědělská vědecká pracovnice "humánní" pochod na jatky: Cesta se náhle vrací zpět, takže zvířata mají pocit, že se "z toho dostávají". Jenže po té prudké otočce o 180 stupňů se dostávají do chodby, na jejímž konci je čeká smrt.

Zvířata pěstujeme na maso, kožešiny a řadu orgánů, jichž se používá ve farmaceutickém průmyslu. Není pochyb o tom, že to je nutné zemědělské odvětví. Jenže se toto "pěstování" nemusí dít tak, jako by je prováděli sadističtí "výrobci", kteří vidí jen kolik peněz jim tohle vynese bez ohledu na ostatní okolností.

Myslím, že by bylo velice užitečné, kdyby se našel autor, který by do Britských listů napsal o těchto problémech seriózní článek. Ať se to lidem líbí nebo ne, emoce, jimiž zvířata před smrti procházejí, mají velký vliv na kvalitu masa.

Až si někdy v restauraci dáte pečené kuře a zjistíte, že má zlomené stehno nebo křídlo, neobviňujte kuchaře - je daleko pravděpodobnější, že k těm zlomeninám došlo ještě před porážkou Vaší pochoutky...

Vytisknout