Prasečí chřipku jsme si umně vyrobili sami

2. 5. 2009

Stále větší počet vědců je přesvědčen, že k prasečí chřipce nedošlo náhodou.Ne, argumentuje: tato globální pandemie - a všichni mrtví, jichž budeme svědky - je přímým důsledkem naší poptávky po levném mase, píše v deníku Independent Johann Hari. Je to jeden z více článků na toto téma v britském tisku.

Je pravda, že během historie se viry vždycky měnily a někdy nabývaly ničivé formy, která usmrtila velké množství lidí. Avšak z vědeckých důkazů stále více vyplývá, že jsme nevědomky vytvořili umělý způsob, jak urychlovat evoluci těchto smrtících virů a rozšiřovat je po světě. Tento způsob se jmenuje tovární farmy. Ty vyrábějí maso za levné peníze a k tomu jako přílohu soubor virů.

Máme-li pochopit, jak se to děje, musíme srovnat dva druhy statků. Můj dědeček měl prasečí farmu ve švýcarských horách. Nikdy nechoval více než dvacet prasat. Kdykoliv ve vnitřnostech nějakého z těchto prasat se vyvinula více nebezpečná forma viru, čelila ostrému odporu od imunitního systému prasat. Žila na čerstvém vzduchu, živila se potravou, na niž byla zvyklá od narození a žila bez stresu - takže mělo schopnost se virům postavut. Pokud virus zvítězil, dostal se jen tak daleko, jak daleko nemocné prase došlo. Takže virus mohl nanejvýš napadnout dvacet prasat. Pokud to byl opravdu silný virus, dostal se i na místní trh - kde se setkal s dalšími prasaty, žijícími v malých stádech.

Nyní to srovnejte s tím, co se děje, když vznikne virus na moderní tovární farmě. Na většině dnešních farem je nacpáno 6000 prasat rypák u rypáku v miniaturních klecích, kde se sotva mohou pohybovat. Celý život jsou krmeni umělou směsicí krmiva a leží nad svých vlastními hnijícími výkaly.

Virus má nyní tisíce zvířat, které se navzájem neustále znovu a znovu infikují. Virus má možnost se znovu a znovu kombinovat a přetvářet. Čpavek z výkalů spaluje dýchací cesty prasat, takže je pro virus lehčí se do nich dostat. Ještě lepší je, že imunitní systémy prasat jsou totálně na ústupu. Tato prasata jsou v permanentním stresu a v trvalé depresi. Žijí v trvalé panice, takže lehce propadají infekci. Nejsou na čerstvém vzduchu ani na slunci, aby to posílilo jejich imunitní system. Žijí ve vzduchu plném virů a těm jsou vystavováni pokaždé, když se nadechnou.

Jak vysvětluje dr. Michael Greger, ředitel pro otázky veřejné zdraví a chování zemědělského zvířectva z Humánní asociace USA: "Celkem vzato máte dokonalé prostředí pro vznik těchto supervirů. Kdybyste chtěli vytvářet globální pandemie, stačí vybudovat co největší množství těchto továrních farem. Proto není vznik prasečí chřipky pro odborníky, zabývající se veřejným zdravím, žádným překvapením. V roce 2003 požadovala Americká asociace pro veřejné zdraví -- nejstarší a největší na světě -- moratorium na tovární zemědělství, protože předvídala, že se něco takovéhoto stane. Možná že potřebujeme něco tak vážného, jako je pandemie, abychom si uvědomili skutečnou cenu továrního zemědělství."

Mnoho podrobných studií továrních farem za několik posledních let tuto argumentaci potvrzuje. Dr. Ellen Silbergeld je profesorkou ekologické zdravotní vědy na Johns Hopkins University. Ta potvrzuje, že její podrobné studie továrních farem vedly k závěry, že existuje přímá vazba mezi továrními farmami a novými, agresivnějšími formami chřipky. "Virus se v takových farmách má možnost mnohokrát posilovat a mutovat. Je to katalyzátorem vzniku nových nemocí."

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 30.4. 2009