PRVOMÁJOVÁ ANALÝZA

Mimořádné volby nejspíš nebudou, vláda Dne vítězství bude nejspíš vládnout dlouho

1. 5. 2009 / Štěpán Kotrba

Podle dvou posledních kroků designovaného premiéra Fischera a výroku prezidenta Klause to vypadá, že žádné mimořádné volby nebudou. Poslanci jsou nespokojeni, že nebyli přepraseni *) (pamatujete, jak se dělilo Československo?) a skončili třeba na šestnáctém místě kandidátek. Jistota, že splatí dluhy a splní své závazky, se rozplývá se zvětšujícím se číslem pořadí a zmenšující se šancí na hvězdný výsledek strany. Že ODS díky Topolánkovi, Langerovi a Julínkovi volby velmi dlouho nevyhraje, je prakticky jisté. Že se Bursíkovi Zelení nedostanou do sněmovny, je také skoro jisté. Že se tam nedostanou ani "demokratické" zelené odštěpky bez jakékoliv minulosti, je také jisté. Rozpad KDU-ČSL je za dveřmi. Dvě křesťanské strany na tak málo křesťanů je také mnoho a pět procent nehrozí žádné z nich. Poslanci stávající sněmovny nemají tudíž zájem schválit zákon o zkrácení volebního období a není nikdo, kdo by je k tomu mohl donutit. Ani předseda jejich strany. Šestnácté místo na kandidátce se rovná rozsudku ukončení kariéry, tak jakýpak předseda... A premiér Fischer, přijímající vládu nad Českem z rukou Václava Klause, ví, co má dělat. Evidentně nechce být "úřednickou" loutkou v náručí Topolánka a Paroubka v tiché opoziční koalici... Vítězem vlády Dne vítězství je prezident.

Designovaný premiér vyjmenoval dva klíčové ministry, kteří jsou kandidáti jeho a prezidenta spíše, než kandidáty dvou soupeřících stran. Míl jako ministr financí je člověkem, který nebude mít problém ani s ČEZem, ani s jadernou energií. I když Paroubek naznačil Zeleným, že mohou být rádi, když vůbec nějaké křeslo dostanou a Bursík se rozčílil k nepříčetnosti, naznačuje to další budoucí čtyřkoalici jako nouzové řešení malých opozičních stran. Zelené jsou nyní čtyři strany, křesťanské budou nejméně dvě. Naděje umírá naposledy...

Postup parlamentního puče a dočasně věčné vlády bez důvěry do termínu řádných voleb může být následující, jak ho popsal pro iHNed poslanec ODS Petr Bratský. "To je jednoduché. Prostě se tady teď pohybuje dvě stě opozičních poslanců." "To je jednoduché. Prostě se tady teď pohybuje dvě stě opozičních poslanců." Poslankyně Jakoubková nechuť k mimořádným volbám řekla za všechny dost zřetelně. Vzhledem k tomu, že se nemusí najít 120 poslanců (3/5 ústavní většina), kteří zvolí nejistotu voleb za jistotu do zbytku volebního období a budou mít podporu prezidenta, vláda bez důvěry může vládnout neomezeně dlouho, Bez Paroubka i bez Topolánka. Mezitím se může Václavu Klausovi ve jménu destrukce EU podařit konsolidovat pravici v ODS a neschopnost porazit takto posíleného protivníka může rozložit morálku ČSSD. K odsouhlasení Lisabonské smlouvy nedojde. Vleklá politická krize způsobí masivní "blbou náladu" a etablování protestních stran. Na jedné straně stárnoucí a velmi neakceschopnou, všemi ostrarkizovanou stranu důchodců - KSČM, na druhé straně neonacionalistické, "vlastenecké" a pravicově populistické strany krajní pravice.

Výsledek takto determinovaných voleb nebude zdaleka jistý... Pro nikoho.

*) "Přeprasení" je terminus technicus z dob, kdy vznikala Česká republika a poslanci odmítli pro tuto změnu hlasovat, pokud jim nebude zajištěno "koryto" v novém parlamentu. A pro tato politická "prasata" vznikl mediální termín, posléze akceptovaný i v Poslanecké sněmovně.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 30.4. 2009